Poslední Šance || Drarry CZ [on hiatus]

2.kapitola

„Jsem doma lásko," zavolal Harry v momentě, kdy vcházel do prostorného bytu, zařízeného v moderním stylu. Zrovna odkládal klíče na botník, když se ve dveřích do kuchyně objevila Ginny s úsměvem na tváři.

„Večeře bude za chvíli zlato, udělala jsem tvé oblíbené jídlo," potutelně se usmála, přešla k Harrymu a věnovala mu letmý polibek. Černovlásek si zul boty, po špičkách přešel až ke kuchyňské lince a objal zrzku kolem pasu.

„Voní to nádherně," usmál se a opřel si hlavu o její rameno. Nebelvírka s úsměvem zaklonila hlavu a ukradla si od Harryho ještě jeden polibek, než se ozvala trouba s již upečeným masem. Černovlásek s hraným smutkem sundal ruce z jejích boků a došel vyndat již upečené vepřové maso. Mezitím, co ho porcoval, Ginny prostírala stůl a šťastně se u toho usmívala.

„Copak vlastně, že dnes tak z vesela?" pousmál se Harry nad nadšením své přítelkyně. Zrzka se na něj otočila a její tvář zdobil široký úsměv.

„Mám pro tebe úžasnou zprávu, budeme mít miminko!" vypískla nadšením Ginny a pohladila si zatím téměř ploché bříško. Harryho tato zpráva lehce zaskočila, ale snažil se to nedat nijak najevo. Ginny by si to mohla vyložit tak, že ho tato novinka nepotěšila, což nebyla pravda. Již od doby, co se dali dohromady, plánovali pořídit si dvě děti a oba dva se na rodičovství velmi těšili.

„To je skvělé!" usmál se Nebelvír a opatrně zopakoval pohyb jeho zrzavé přítelkyně.

„Že?" culila se nadšeně Ginny a pevně černovláska objala, „Budeme rodiče, jak jsme vždycky plánovali, Harry," zašeptala Nebelvírovi do ramene a úsměv jí z tváře neslézal. Ba naopak, člověk by si řekl, že jí snad zůstane napořád.

Jakmile dojedli, sklidila Ginny ze stolu a společně se vydali do obýváku. Harry se pohodlně rozvalil na gauči, načež si přitáhl zrzku do objetí. Jakmile však zapnuli film, ozvalo se hlasité zaklepání na vchodové dveře. Černovlásek nad tím jen protočil očima, neboť se mu nikam nechtělo a navíc neměl tušení, kdo by ho mohl v tuhle večerní hodinu, navíc ještě během volna, rušit.

„Myslím, že bys tam měl jít, zlato," zašeptala Nebelvírka a jemně ho políbila na rty.

„No jo, vždyť už jdu," zamumlal a věnoval Ginny poslední polibek, než se vyhoupl na nohy a odebral ke dveřím.

„Zdravím, Kingsley, co potřebujete?" povytáhl Nebelvír obočí, když ve dveřích spatřil svého šéfa, „Myslel jsem, že mám volno," podotkl ještě s mírným úšklebkem.

„Ahoj Harry, víš, to já jsem si myslel taky, ale mám pro tebe jeden zajímavý případ," mírně se zasmál a zul si boty, načež ho černovlasý pozval dále.

„Dáte si čaj, kávu?" optal se zdvořile nečekané návštěvy.

„Ne, děkuji, nezdržím se dlouho," pousmál se Pastorek. Harry jen přikývl a zavedl ho do kuchyně.

„Tak co je tak neodkladného, že to vyžaduje moji přítomnost v době volna?" zvědavě se zahleděl na svého šéfa.

„No, již delší dobu máme problémy s jedním bývalým smrtijedem, konkrétně Dracem Malfoyem," na chvíli se odmlčel a Harry ho pohledem vybídl, aby pokračoval, „vykrádá místní supermarkety a během svých akcí uspává svědky. Včera ho ale spatřil jeden ze zákazníků, jak uspal pokladní, s taškou plnou jídla rychlým krokem opustil vám známou večerku a následně utekl pryč. Navíc je podezříván z prodeje na černém trhu, ale ohledně tohoto si ještě nejsme jisti, neboť nemáme potřebné důkazy," dokončil Kingsley svůj monolog a významně se podíval na Harryho.

„A po mně požadujete co? Abych ho chytil?" zeptal se Nebelvír s povytaženým obočím. Pastorek si povzdechl.

„Nerušil bych vás během volna, kdybych tuto práci mohl s klidem zadat někomu jinému, Harry, ale mnou vyslaný tým bystrozorů dnes ráno selhal, neboť se panu Malfoyi opět podařilo uprchnout a tak vás žádám, abyste se tomuto úkolu věnoval vy."

„Pokusím se udělat, co je v mých silách," pokýval hlavou Harry.

„Výborně," usmál se spokojeně Pastorek a podsunul černovlasému poměrně objemnou složku s případem, „spoléhám na vás," dodal ještě a zvedl se ze židle, „nyní vás už ale nebudu rušit, přeji pěkný zbytek večera."

„Děkuji. Vám také, Kingsley." pousmál se Harry a vyprovodil svého šéfa ke vchodu. Jakmile se ozvalo hlasité zavření dveří, z obýváku vykoukla Ginny věnovala Harrymu soucitný pohled.

„Další případ?" zamumlala, přestože odpověď již znala. Jemně přikývl.

„Hlavně, že ti na celý týden dával nucené volno a teď tě už ve středu večer nahání doma kvůli dalšímu případu," pokroutila hlavou.

„Co nadělám," pokrčil rameny černovlásek a došel si do kuchyně pro tu obsáhlou složku, „myslím, že dneska strávím krásnou noc nad papíry," zašklebil se ironicky a sesunul se na židli.

„Měl by sis odpočinout, zlato, nechceš se do toho pustit až zítra?" přešla k němu zrzka a začala mu masírovat ramena. Nebelvír spokojeně zaklonil hlavu a pousmál se.

„Myslím, že tohle nepočká, ale slibuju, že půjdu spát hned, jak to dočtu."

„Alespoň si s tím sedni do křesla, ničíš si záda," povzdechla si Ginny a dala vařit vodu na kávu.

„Děkuju, Ginny. Jsi štěstí, vždycky víš, co potřebuju," usmál se na svou přítelkyni Harry.

„Léta praxe," zasmála se zrzka a opřela se zády o kuchyňskou linku, „ale hlavně to nepřeháněj, nerada bych, aby ses každou noc dopoval kofeinem."

„Neboj, lásko," došel až k Ginny a ukradl si pro sebe pár polibků.

„Každopádně tady máš svoji kávu a já si už půjdu lehnout, dobrou, Harry," věnovala Harrymu ještě jeden letmý polibek, podala mu do ruky hrnek kávy a s úsměvem zaplula do ložnice. Černovlasý se unaveně sesunul do křesla. Dnes ho čeká krásná noc, pomyslel si a upil trochu kávy. Pak už si jen unaveně povzdechl a ponořil se do hromady papírů.