3 kapitáni a jedna láska

1.kapitola

Byl karibský sluneční den, teda spíš ráno, ale to je jedno, a já seděla na přídi lodi. Můj otec mě poslal do Karibiku, abych se, předtím než se vdám, podívala po Anglických kolonií. Vítr mi vál do obličeje a já se cítila tak svobodně, jako když jsem se proháněla na koni. Moře mě ale vždy stejně lákalo, stejně jako jízda na nezkrotitelných koních. Můj Elán, krásný černý andaluský hřebec, kterého jsem zkrotila, ale stejně poslouchá jen mě, i když si ho snažili ochočit jiní, se plavil s námi na Dountles. Byla to první zahajovací plavba této lodi.
Jak jsem si tak užívala té atmosféry, tak na mne najednou zavolal jeden námořník:,,Princezno Viktorie! Opatrně, ať vás nemusíme vytahovat z moře," usmál se na mě, ale podle hlasu jsem poznala, že je to můj Hector. Počkat, já vám zapomněla říci, že je můj otec Jiří III.? Jaj. No nic, jsem druhorozená anglická princezna, takže mám lehčí život než můj bratr, tedy mohla jsem mít. Asi mě teď moc nechápete, co? No nic, tak já vám povím, co jsem udělala.

O dva roky dříve

,,Viktorie! Přestaň se chovat jako kluk a pojď uvítat svého prvního nápadníka," volal na mne můj otec, který se právě stal Britským králem. Mně je právě 13 let. No a dneska k nám do paláce přijel můj první nápadník, francouzký král Ludvík XVI.
Všude po Evropě a možná po celém světě se povídalo o mé nevýslovné kráse, lstivosti, moudrousti a dobrosrdečnosti. Nevím, kdo to vymyslel, jediné, u čeho z těchto bodů jsem si byla jistá , byla ta krása, která byla spíš prokletí. Muži po mně pořád koukali ( když mi narostli trochu prsa, tak mi pořád koukali do výstřihu) no a ženy, bšechny urozené a několik neurozených, tak mě nenáviděly nebo mi záviděly mojí krásu.
Tohle se doneslo až k Ludvíkovi a ten počítal s tím, že si ho vezmu. Rozhodně však nepočítal s tím, že udělám to, co jsem udělala.
Přišla jsem svou vznešenou chůzí princezny, udělala jsem před mým otcem a králem pukrle a řekla jsem:,,Milý králi, překvapuje mě, že muž vašeho postavení, si mě chce vzít, obzvláště vy. Nejsem si však jista, jestli vás chci i já, takže tu můžete pár dní pobýt, ale dopředu vám říkám, že spíše odjedete beze mě než se mnou. A teď mě prosím omluvte, mám důležitější praci než jste vy vaše francouzká výsosti," tu poslední větu jsem dokončila tak ironicky a otočila jsem se na podpadku. Ludvík na mě koukal, jako co si to dovoluju, když je král a já jsem ještě navíc žena. Můj otec mě ale naštvaně chytil za paži a vztekle na mě málem zařval:,,Co si to dovoluješ tady k tvému budoucímu manželovi, toť zaprvé a zadruhé jsi princezna a navíc žena, ty nám nemáš co rozkazovat a navíc o tvém osudu už je rozhodnuto. Teď se omluvíš,nebo," ,,Nebo co?" uchychtla jsem se ,,Nebo ce neznám," dokončil svou větu můj otec. Pustil mou paži a já v tu chvíli neodolala další provokaci:,,Jakožto francouzský král doufám, že umíte šermovat,"Ludvík se na mne tázavě podíval. No a otec začal rudnout.,, Já však předpokládám, že umíte, takže vás dneska v 5 vyzívám na souboj, když mě porazíte, vezmu si vás. Ovšem když porazím já vás, tak si vás nevezmu. Ale teď," všichni čekali, co řekn.,,Au revoir," řekla jsem s francouzským přízvukem a rychle utekla. ,, Viktorie!" zařval můj otec, ale to už jsem byla na nádvoří vyskočena na Elánovi a jela tryskem na pobřeží. Tryskali jsme po pobřeží a až ve 4 jsem se vrátila. Má služka Lucy mě rychle vzala do mé komnaty . Když jsme tam doběhli, já se smála na celé kolo. Lucy se na mě nevěřícně koukala a pak po čase na mě promluvila vážným tónem:,, Slečno Viktorie, tohle nemůžete. Vy musíte poslouchat a dodržovat to, co vám váš otec domluvil. Co když je to v zájmu království? A navic, jste žena. Vy máte pouze úkol dát dědice svému manželovi, teda pak k tomu ještě připočítejme to, že musíte být ozdobou dvora a...",,Ale já se chci vdát z lásky. Popravdě, já se nildy nechci vdát. Já chci zůstat svobodná a chci dosáhnout toho, aby muži poslouchali mě a ne já je." přerušila jsem Lucy a pak se na chvilku odmlčela.,,Já chci být něco, jako byla tady královna Elizabeth nebo jako je pro Rakousko Marie Terezie, " pokračovala jsem. Když jsem domluvila, ani jedna jsme už neřekli ani slovo.
Lucy mně šla narychtovat mé jezdecké věci, které však byly pánské. Já si pak vzala svůj meč a klobouk , ke kterému mi ladily černé rukavice...
No a teď jsem tedy čekala na Ludvika. Ten se akorád procházel s mym otcem v zahradách, no a já jsem jim šla naproti.,,Už na vás čekam pane," odpověděla jsem, když jsem jim šla naproti. Oba na mě ostali baf.,,Viktorie, to nemyslís vážně?!" řekl můj otec. Ludvík ho však odstrčil a řekl:,,Vy jste vážně nežertovala?" já jsem se ušklíbla a zakroutila jsem hlavou.,,Promiňte mi Jiří za to, že je to nezdvořilé, ale já výzvu přijímám." To mě překvapilo, ale byla jsem ráda...
Netrvalo ani 5 minut a král Ludvík byl na zemi. Koukal na mě. Bylo mu dost trapně...
On tedy odjel, ale od té doby jsem takhle odmítla 20 nápadníků, například: španělskeho krále nebo i rakouskeho následnika trůnu.
Jednou však tam přijel nový sloužicí no a já se do něj zamilovala a on do mě. Můj otec sice nebyl nadšený, ale byl rád, ze jsem si konečně vybrala.
Ten sloužící byl moc dobrý námořník no a teď na mě na té lodi volal. Lidi, já jsem byla zasnoubena s Hectorem Barbossou .

Ahojda. Tady vaše Jackei. Doufám, že se knížka zatím líbí. Tato knížka bude vlastně taková úprava Pirátů z Karibiku, tak doufám, že se bude líbit.
Vaše Jackei