Dívka s vlčím srdcem (Theo Reaken FF)

Damnatio Memoriae

Vzbudila jsem se doma. V mojí posteli a všechno mi připadalo jako sen. Všude kolem byla noc. Jenomže pak mi to nedalo a já se musela podívat na svůj hrudník.Obvaz byl prosáklý krví. Odvázala jsem si hrudník. Rány po Liamových drápech tam byly pořád. Jen s rozdílem, že nekrvácely. Rány jsem si obvázala čistým obvazem a oblékla si čisté věci. Lehla jsem si  do postele a snažila se usnout. Skoro se mi to podařilo ale pak se domem roznesla melodie mého Samsungu. Podívala jsem se na kontakt a vytřeštila jsem oči.
,,Ano, Liame?" zeptala jsem se překvapeně.
,,Chris potřebuju pomoct." řekl mi s bolestí v hlase.
,,Kde jsi Liame?" zeptala jsem se. Liam mi řekl svou polohu a já popadla klíče od motorky, helmu a vyběhla jsem z domu. Přijela jsem k rezervaci a běžela směrem k propadlině.

,,Liame?" zakřičela jsem.
,,Liame no tak kde jsi?!" zkusila jsem to znovu. Nic se neozývalo, a pak najednou jsem někde v dálce zaslechla jakoby bolestné kňučení zraněného psa. Rozběhla jsem se za ním a seskočila do srázu. Dopadla jsem těsně vedle Liama rozvaleného zády na nějakém šutru.

,,No páni. Tak já ti jdu pomoct a ty si tady ležíš jako na pláži." řekla jsem pobaveně.
,,Nesměj se mi. Nemůžu hýbat nohama." vysvětlil mi.
,,Jo. Jasně. Dej mi ruku." řekla jsem mu a on mi ji doopravdy dal. Hlupáček. Jedním pohybem ruky jsem mu vykloubila zápěstí. Liam zařval a rychlostí světla stál na nohou.

,,Zbláznila jsi se?!" začal na mě křičet. Já se jen zasmála.
,,Co se směješ! Vždyť jsi mi zlomila ruku." trojčil.
,,Je jenom vykloubené. A navíc už stojíš!" smála jsem se. Teprve potom si to Liam uvědomil.
,,Jo. Aha. To je sice super, ale mohla by jsi mi prosím tu ruku zase spravit?" zněl dost vytočeně.
,,Jo jasně." zasmála jsem se a ruku zápěstí mu nahodila zpátky. Vzala jsem ho zpátky domů. Nechtěla jsem se ho na nic ptát, protože ještě pořád vypadal dost vytočeně.

Druhý den jsem celý prospala. Byla jsem strašně unavená a vzbudila jsem se až na oběd. Asi kolem třetí jsem se šla projet na motorce. Pak jsem si uvědomila, že se dneska uklízí knihovna. Zaparkovala jsem před školou a šla rovnou dovnitř. Když jsem vešla do knihovny, uviděl ajsem Liama, jak posílá Masona směrem do uličky mezi poličkami.

,,Čau. Kam to Mason jde?" zeptala jsem se.
,,Popovídat si s Correym." řekl a já vytřeštila oči.
,,Correy je na živu?" vykřikla jsem potichu.
,,Jo. Stejně jako Josh." vysvětlil mi a kývl hlavou k Masonovi a Correymu. Mason od něj  po chvíli odešel a já šla ke Correymu.

,,Correy!" pozdravila jsem ho.
,,Ahoj." řekl mi a nesměle se usmál. Objala jsem ho a on mi objetí oplatil.
,,Tebe taky oživil Theo?" zašeptala jem mu tak, aby mě slyšel jenom on.
,,Jo. A Joshle, Hayden a Tracy taky." řekl smutně. ,,Prý jsme jeho smečka."
,,No to si děláš srandu? Tracy je taky na živu?" vykřikla jsem a odtáhla se od něj.
,,Hm.." řekl smutně.
,,Hele neměj si to za zlé. Theodor je bastard, který touží po moci a neví, jakým dalším způsobem    ji získat. Ty za to nemůžeš." řekla jsem mu.
,,Děkuju." řekl mi. Pak jsme asi do sedmi uklízeli. Když bylo všechno hotové, rozhodli jsme se s Correym pomoct pozvedat židle. Všechny jsme je pozvedali a pak jsme se za zvuku smíchu vydali z knihovny. Correy mi řekl dost povedený vtip. Těsně u dveří mě Correy strhnul ke skříňkám a abych neřekla nic mi naznačil ukazováčkem na rtech. Kývla jsem na souhlas. Pak do chodby vstoupil Theo. Nadechla jsem se, že něco řeknu, ale on mě předběhnul.

,,Nemusíš se schovávat Correy a.." už to nedořekl a cítila jsem jeho pohled. Chtěla jsem tmizet, ale Correy mi drtil ruku, snad jako by se Thea bál.
,,Chtěl jsem udělat něco hezkýho." posteskl si a já slyšela, jak rychle mu srdce bušilo. Jo tak ten se Thea bál.
,,Jen něco normálního. Ale to už nemusíš. Už ne. Už nemusíš bejt hodnej." řekl mu a podíval se na mě, protože v tu chvíli mě Correy pustil a já narazila Thea na skříňky.
,,Ale co když nechce být jako ty. Co když nám nechce ubližovat?!" zakřičela jsem na něj.
,,To po něm ani nechci." řekl mi a podíval se přese mě na Correyho.
,,Vlastně oni jo nevědí, ale my je ochráníme. Jako já chráním tebe." řekl a svá poslední slova směřoval mým směrem. Po těchto slovech jsem stisk povolila, ale to byla chyba. Theo mě přetočil, a ruku mi držel na krku. Cítila jsem, jak se mi jeho drápy pomalu zarývají do krku.
,,Takže teď půjdeš se mnou a budeš dělat všechno přesně tak, jak ti řeknu. Protože uřčitě necheš znova umřít. A hádám, že ani nechceš aby umřela ona. Že ne, Correy?" zeptal se a Correy jen vystrašeně kývl.
,,Fajn." řekl a pořád s rukou pod mým krkem vyrazil ven. Spolu s Correym v závěsu. Vyvedl mě ven a pak směrem k autu. Tam mě jednou rukou připoutal na sedačce a druhou mi pořád držel na krku. Pak jsem dostala docela silnou ránu do hlavy a já nevnímala nic. Ano. Viděla jsem a slyšela všechno, ale nebyla jsem schopná se jakkoliv pohnout. Theo nás odvezl k vodní čitične a přebral mě do náruče.