Můj život byl vlastně docela normální. Když nepočítám ty depky, a záchvaty vzteku ve škole. Všechno to skončilo, když jsem se proměnila. Nebylo to nic příjemného. To vám teda povím. Pak, do toho všeho naši dostali novou práci. Měli jsne se stěhovat...
Po škole jsem pozvala Dana ke mně, aby mi pomohl z úkolem z chemie. Jenomže mě doma čekalo něco, co bych si vůbec netipla, že se stane.
,,To jsi ty Christino?" slyšela jsem mamku.
,,Jojo jsem to já!" zavolala jsem nazpátky.
,,Pojď prosím do obýváku." slyšela jsem zase taťku. Překvapeně jsem se podívala na Dana. Ten jenom pokrčil rameny a šel se mnou.
,,Christino kdo je ten kluk?" zeptala se vyděšeně mamka.
,,To je můj kamarád Daniel Triss. Pomáhá mi s chemií." řekla jsem mamce v klidu.
,,Pane Trissi, budu vás muset požádat, aby jste odešel. Máme s dcerou naplánovaný docela dlouhý rozhovor. Přijďte prosím zítra." řekl mu taťka.
,,Ale tati!" snažila jsem se protestovat.
,,To je v pohodě. Uvidíme se." řekl s klidem Dan a odešel. Když naši slyšeli zaklapnout dveře, okamžitě spustili.
,,Jaktože jsi utekla ze školy Christino Alexandrie Tateová?!" začala mamka. Ano, celým jménem se jmenuju Christina Alexandrie Tateová.
,,Bylo mi špatně!" řekla jsem na svou obranu.
,,To tě neomlouvá!"přidal se taťka. Potom mi naši ještě další hodinu vyčítali, že propadám z chemie. Když jsem se naštvala nejvíc, zařvala jsem na ně, že nemůžu za to, že jsem jiná a že jsem se je neprosila o nic a odešla jsem.
Když jsem za sebou práskla dveřmi, slyšela jsem za sebou:
,,Jsi v pohodě?" když jsem se otočila, zjistila jsem, že je to Daniel.
,,Jak ses sem dostal?!" zeptala jsem se.
,,Necháváš odemčené dveře od balkonu a vylézt na něj nebylo nic těžkého." řekl mi s klidem. Zasmála jsem se tomu. Celé odpoledne asi do sedmi mi vysvětloval chemii. Podívala jsem se na hodiny. Už bude sedm.
,,Už jsme se dneska učili dost. Nechceš zkouknout nějaký film?" zeptala jsem se Dana.
,,Jo. To bych rád. Znáš třeba Divergenci?" zeptal se zase na oplátku Dan.
,,Jo znám. Mám ji v notebooku. Chceš se na to podívat?" ueptala jem se.
,,Jo. Můžeme." když to dořekl, vytáhla jsem notebook a začala v něm hledat Divergenci. Chvilku to trvalo ale nakonec jsem ji přece jenom našla. Ukázala jsem mu na postel a šli jsme se koukat. Hodně dlouho jsme se koukali v klidu a pak jsem zpozorovala, že mně Dan sleduje a usmívá se. Bylo to asi v půlce filmu, když jsem se na něj podívala a chtěla jsem něco říct, ale on mně předběhl. Naklonil se ke mně a ....
Z pohledu Daniela
Chvilku jsme se dívali na film a já se pak podíval na Christin. Nemohl jsem se na ni přestat dívat. Až teď jsem si uvědomil, jak je krásná. Nebyla to ta nebezpečná, divoká holka tehdy v lese. Byla to obyčejná, něžná holka. Asi v půlce filmu se na mně podívala. Než stačila něco říct, Políbil jsem ji. Nebyla to ta rychlá pusa. Bylo to dlouhé políbení.Nevím co to do mně vjelo. Jednou rukou jsem ji chytil za krk a druhou rukou jsem ji chytil za pas. Cítil jsem se skvěle. Sice se snažila odtrhnout, ale stejně jsem byl silnější než ona. Když jsem ji pustil, dala mi facku. Pěkně silnou facku. Vlastně mě to nepřekvapilo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Prasáku! Vypadni!" začala na mě řvát. Slezl jsem z postele a odešel.
Z pohledu Christin
Vyhodila jsem ho. Byla jsem naštvaná. Ne na něho že mně políbil, ale na sebe, za to, že jsem ho vyhodila i když se mi to líbilo. Asi k němu něco cítím. Asi ho mám ráda. Ale Tomovi o tom nic neřeknu. Nechci ho ranit.
Ahoj lidi! Dneska zase další kapitolka!! Dlouho jsem přemýšlela o čem udělat tuhle kapitolku. A pak jsem viděla na náměstí, jak jeden kluk políbil holku a ta mu pak dala facku a tak jsem si řekla: Proč neudělat na tenhle způsob. Ale mně líbací scény nejdou takže... Takže toť asi vše k dnešní kapitole. Jinak děkuju všem za to, že hlasujete pro mé příběhy. Moooc děkuju!
