Dívka s vlčím srdcem (Theo Reaken FF)

Lovci snů

 Škola byla nuda. vůbec se mi tam nechtělo. Theo se mi omluvil, že mě dneska vzít nemůže. Řekla jsem mu, že to nevadí, a poprosila ho, aby nikomu neřekl, co se včera stalo. Protože na to ještě nejsem připravená. Theo souhlasil a nikomu to neřekl. Zatím. Po škole se mě Lydia zeptala, jestli nepůjdu s ní, Kirou a Maliou ven. Ona a Kira pomáhají Malii s řidičákem. Souhlasila jsem. Do večera jsem se učila. Lydia se pro mě o čtvrt na devět svou stříbrnou Toyotou. Když jsem nasedla do zadu, protože ve předu seděla Malia, ucítila jsem směs různých pocitů. Malia byla nervózní, Kiry veselá a Lydia? To byla prostě Lydia.

,,Takže. Ruce na volant za deset dvě." řekla Kira Malii, když se ona a Lydie vyměnily.

,,Teď už se doporučuje tři čtvrtě na tři. Při za deset dvě ti airbag může zlomit palce." protestovala Lydia.

Moje se zahojí." stála si za svým Malia.

,,Šetři si síly. A snaž se nezničit krásné nové auto." tvala na svém zase Lydia. ,,Tři čtvrtě na tři."

Malia se rozjela. Většinu toho, co holky říkaly jsem nevnímala, dokud nezačalo pípat upozorňení o tom, abychom nenarazily.

,,A snaž se držet na silnici." řekla Kira, když Malia stočila auto směrem k silnici. Malia se s autem točila na silnici v kruhu.

,,No tak dobře. Tomuhle se říká otočka." poznamenala jsem.

,,Měla jsem zatočit." oponovala Malia.

,,A teď bys měla trošičku přidat plyn." řekla Lydia. Když to dořekla, Malia hodně přidala na plynu. A tím myslím to, že to určitě nejen mě a Kiru zatlačilo do sedačky.

,,Dobře a tady odboč." Ne ne! Pomalu!" zděsila se Lydia když Malia skoro nevybrala zatáčku.

,,A řekne mi někdo kam jedeme!" zeptala se Malia.

,,Do školy. Můžeme na parkovišti trénovat parkování." odpověděla vesele Lydia.

,,Lydie, vždyť jedeme do města.." upozornila jsem ji.

,,Cože?" zeptala se překvapeně Lydie.

,,Do školy to musíme otočit. Nebo ne?" dopověděla mou myšlenku Kira.

,,Ne. Jeď dál." řekla Lydia.

,,Určitě?" zeptala se Malia.

,,Ano. Už tam budeme." odpověděla jí Lydie a dál sledovala cestu.

Přijely jsme do nějaké tmavé ulice. Před námi bylo policejní auto nabouzrané ve zdi a vedle něj ležel nějaký muž, který vypadal jako mrtvý. Jenomže nebyl. Zvedl totiž ruku.

,,Zavolejte záchranku." řekla Lydia.

Chvíli po tom, co jsme zavolaly záchranku a policii, přijel Scott a Stiles spolu s šerifem Stilinskim. Hádám, že podle jména to byl Stilesův otec.

,,Kluci? Scotte viděl jsi toho Donovana. On nebyl jako ty ne?" řekl šerif. Kdo je sakra Donovan?

,,Neřekl bych." odpověděl mu Scott.

,,Leda by uměl skrývat pach." řekl Stiles.

Tak jako tak. Ten kluk asi právě zabil právníka a těžce zranil dva poldy." řekl šerif. Tak dost. Tohle poslouchat nemusím.  Stála jsem totiž celou dobu s Maliou, Kirou a Lydii. Odběhla jsem od nich a přeskočila nějakou zeď a dopadla na nějaký kontejner. Seskočila jsem z kontejneru a běžela kousek dopředu, ale po mě se ozvala ještě jedna, tupější rána. Otočila jsem se a nechala si pro jistotu narůst drápy. Když jsem se podívala, kdo to je, uviděla jsem Scotta, i se svýma rudýma očima.