Dívka s vlčím srdcem (Theo Reaken FF)

Poslední chiméra

  Přišla jsem ještě v noci. Vzala jsem Scotta domů, aby mohla Mellisa zpátky do nemocnice a pak šla domů.

  Vypadá to tak, že se asi zblázním. Theo mi lhal. Celou dobu. Lydie mi nezvedá mobil a Kira je v Mexiku. Jediný, kdo mi zbyl je Scott. Zůstal při mně. Malia nemá takové city, aby mě pochopila,protože, přece jenom osm let v těle kojota s člověkem udělá hodně. Se Stilesem nevím, jak na tom jsme a Liam si myslí, že smrt Hayden je moje a Scottova vina.

  Asi jsem nějaká vadná. Nevím, co se mnou je, ale teď ho chci vidět a říct mu, že mě to mrzí. Že bych si přála, abych ho nikdy nepotkala, aby se nikdy nic z toho nestalo. Je toho na mně moc. Nic mě nebaví. Ležela jsem zrovna v pokoji. Pořád ve stejném oblečení, pořád stejně zakrvácená. V tom mamka přišla dovnitř a prohlédla si mě od hlavy k patě. Vyjimečně byla doma, ale táta byl v nemocnici. Jen jsem tam tak ležela a vypadala téměř katatonicky.
 ,,Ty teda vypadáš.Máš štěstí, že tě nevidí táta." řekla mi s povzdechem.
 ,,Hmm." s žádnou lepší odpovědí jsem se nenamáhala.
 ,,Tak pojď." řekla mamka a vytáhla mě na nohy. Poslala mě do sprchy. Sebrala jsem si ze skříně čisté věci a šla do koupelny. Pustila jsem si horkou vodu a jenom tam tak stála. Když jsem vylezla, zavolala si mě mamka do ošetřovny.

 ,,Jak to, že se to ještě nehojí?!" zeptala se zděšeně, a zírala na mou roztrhlou hruď.
 ,,Co já vím.." řekla jsem jí a pokrčila u toho rameny. Pořád nemůžu uvěřit, že je Hayden mrtvá.
 ,,Zašiju ti to. Chceš anestetika?" zeptala se.
 ,,Stejně by to moc dlouho nevydrželo." vymluvila jsem jí to. Mamka pokrčila rameny a dala se do šití. Bolest jsem cítila úplně minimálně, protože myšlenkami jsem byla úplně jinde. Když mi mamka došila všechny tři stopy po Liamových drápech, které se mi táhly od levé klíční kosti k pravému prsu, daly jsme se do obvazování. Z levého ramene pod pravou paži a pak přes prsa. Natáhla jsem si přes to tričko a svou mikinu se školním logem.  Šla jsem do pokoje a vzala si mobil. Po chvilce jsem dole slyšela zvonit mámin mobil. Zaposlouchala jsem se.

 ,,Co se děje Miku?" zeptala se máma.
 ,,Andreo potřebujeme tě tady. Šerif Stilinski je tady. Je na tom hodně špatně. Musí na operaci." řekl jí taťka.

Já se okamžitě zvedla a seběhla dolů.
 ,,Mami je mi jedno co si myslíš, ale jedu s tebou. Jestli je tam šerif, je tam i Stiles, a někdo ho musí pohlídat, aby neudělal nějakou blbost." oznámila jsem jí.
 ,,Dobře." řekla a my vyběhly ven k autu. K nemocnici jsme přijely do pěti minut. Podívala jsem se na mobil. 3:57. Vyběhla jsem na recepci a uviděla jednu sestřičku, která mě má v oblibě.
,,Teresso nevíš, kde je Mellisa?" vyhrkla jsem na ni.
,,Je ve druhém patře u operačního sálu číslo 5. Chystá se na operaci." řekla mi s úsměvem.
,,Děkuju." řekla jsem a vyběhla do druhého patra.

 ,,Melliso!" zavolala jsem na ni, když jsem uviděla její černé vlasy, krásně upravené jako vždy.
 ,,Christin co tady děláš? Já myslela že Mike volal Andree." zeptala se.
 ,,Jo ta je hned za mnou. Co se stalo Stilinskimu?" zeptala jsem se jí.
 ,,To nikdo neví. Stiles ho našel v nějaké staré ruině a odmítá říct jak." posteskla si.
 ,,Zkusím to zjistit. Kde je teď?" zeptala jsem se.
 ,,Sedí v čekárně tady na patře..ů než stihla něco říct, vyšla jsem vstříc Stilesovi. Chvilku mi trvalo ho najít, ale pak jsem ho uviděla.

 ,,Stilesi?" optarně jsem na něj promluvila, když jsem přišla k němu a dala mu ruku na rameno. Lehce sebou trhl.
 ,,Christin? Co ty tady děláš?" zeptal se překvapeně.
 ,,Máma a táta operují tvého tátu. Jsi v pořádku?" zeptala jsem se opatrně. Až po vyřknutí té otázky jsem si uvědomila, jak hloupá otázka to byla.
 ,,Mám strach." řekl mi na rovinu. 
 ,,Stilesi, vím, že jsi tátu nenašel sám. Kdo ti řekl kde ho najít?" zeptala jsem se, a připravila se na smršť nadávek, která ale nepřišla.
,,Zkus hádat." povzdechl si. Měla jsem svou teorii. Ale bála jsčem se ji říct na hlas.
 ,,Byl to Theo?" zeptala jsem se, i když jsem se bála odpovědi.
 ,,Kdo jiný." řekl mi.
 ,,Já ho.."
 ,,Chris ne. Kdyby mi to neřekl, tak by táta možná umřel. Nech ho být. Pokud se táta uzdraví, sám si to s ním vyřídím." zastavil mě.
 ,,Tak dobře." řekla jsem a položila si svou hlavu na jeho rameno.
 ,,Omlouvám se." řekla jsem mu.
 ,,A za co?" zněl překvapeně.
 ,,Za to, že jsem tomu kreténovi naletěla a na tebe byla hnusná. Mrzí mě to." řekla jsem mu a z očí mi utekla jedna neposedná slza.
 ,,To nic. Každý dělá chyby." řekl a otřel mi slzu z tváře. Seděli jsme tam takových dobrých deset minut, než jsem usnula já, i Stiles.