Chosen III.

5.

Už je to týden od chvíle, co se Bell ztratila. Byl jsem na pokraji psychického zhroucení a nevěděl jsem co dál. Neustále jsem přemýšlel nad tím, kde by mohla moje Bell být, ale vůbec nic mě nenapadalo. Měl jsem o ni hrozný strach a Shawn mně to opravdu vůbec neulehčoval...

Z pohledu třetí osoby:

Bylo úžasné sledovat, jak moje bývalá láska trpí. Choulila se na studené podlaze mého sklepa a třásla se strachy. Co si budeme povídat, dělalo mi to dobře. Možná zním jako masochysta, ale nemůžu si pomoct.

Z pohledu Isabell:

Neskutečně mě trápil.. ta bolest kterou mě způsoboval se nedala vydržet.. A ještě horší bylo to že mě ubližoval právě ten, kterého jsem dříve milovala. Slyšela jsem kroky na schodech. Zase mě přišel mučit. ,,Ne, prosím, nech mě být. Co jsem ti kdy udělala tak hrozného, že mně musíš takto ubližovat?" ,,To nevím, ale dělá mi dobře ti ubližovat." Nahlas se zasmál a začal mi ubližovat.

Po těle už jsem měla neuvěřitelné množství modřin a šrámů... Ale snažila jsem se nekřičet přitom, když mě mučil. Snažila jsem se být zticha, protože vím, že mé výkřiky bolesti by mu dělaly ještě líp..