7.

93 4 0
                                    

V pokoji jsem dostala jeden z hysterických záchvatů kterými trpím už od dětství. Nemohla jsem uvěřit že mě políbil, ale asi víc že se mi to asi líbilo. Co já můžu vědět o lásce když jsem celý můj život byla zavřená za branami hradu.

Odpoledne jsem se šla projít po zámku ale schválně jsem se držela dál od Liamova pokoje nebo společenských místností kde bych ho mohla potkat. Šla jsem směrem k otcovi pracovně když v tom se z pokoje naproti ozvala hlasitá rána. Běžela jsem jak jen to šlo a když jsem otevřela dveře uviděla jsem Liama v uniformě mechanika jak se mu zasekla ruka v motorce.   "Co to tady vyvádíš??"  . Vykřikla jsem když jsem mu pomohla vytáhnout ruku.  "Opravuju svojí motorku a tak trochu jsem nedával pozor"   . Řekl.   "Jak se ti vůbec podařilo sem tu motorku dostat??"   . Zeptala jsem se udiveně.   "Tvůj otec zařídí všechno"  . Řekl a usmál se.    "Všechno ne"   . Řekla jsem zamyšleně. Moje slova vysela ve vzduchu a ani jeden jsme dlouhou dobu nic neřekli.   "Omlouvám se za to co se stalo ráno, bylo to hloupé"  . Řekl a sklopil oči dolů jako by se styděl.    "Ať to bylo jakékoli nebylo to hloupé"   . Řekla jsem a odešla jsem z místnosti.

Když jsem šla do svého pokoje cestou mě zastavila Cora.   "Co se ti stalo?? Vypadáš jako by jsi právě stala"  . Řekla s opravdovým zájmem.  "Liam se stal!"  . Řekla jsem hlasitě.   "Co ti udělal?"   . .   "Políbil mě"   . Řekla jsem překvapeně že jsem se takhle přiznala.  "Cožeee..."   . Vykřikla Cora. "Ten se nezdá. Musíš mi o tom všechno říct"   . Řekla a zatáhla mě do mého pokoje. Když sem jí to všechno vyklopila ulevilo se mi.

Ten den sem ze svého pokoje už nevylezla. S Corou jsme se koukali na filmy. To je to co jsem teď potřebovala, nemyslet na nic kromě vymyšlených příběhů.

Ahoj všichni.😀❤️.Nová kapitola je tady.

Dark ForcesKde žijí příběhy. Začni objevovat