Dark Forces

3.

Běželi jsme tak rychle jak to jen šlo. Zastavili jsme se teprve až za budovou hradu.  "Děkuju"   . Dostala jsem ze sebe když už jsem se alespoň párkrát nadechla.   "Nemáš zač. Rád zachraňuju krásné princezny v nesnázích"  . Řekl a usmál se. Jak to že nevypadá vůbec zadýchaně? Já sem nemohla po pár metrech.   "A co teď? Kam půjdeme?"   . Zeptala jsem se a zarazila se když jsem řekla půjdeme. On se mnou nemusí chtít jít.    "Znáš Barevnou Pomstu?"   . Zeptal se mě.   "Něco jsem o nich slyšela od otce ale nevím jestli vážně existují nebo proti čemu doopravdy bojují"   . Řekla jsem s nechápavým výrazem.   "Je to organizace která zachraňuje barevné (dvoubarevné) a učí je ovládat svoje schopnosti. Musíme se dostat do jejich základny, tam budeš v bezpečí"   . Řekl a vydal se směrem na západ. Dohonila jsem ho a řekla jsem:   "A ty víš kde jsou?"  . Najednou se zastavil.    "Já sem tu organizaci tak nějak založil takže ano vím jak se tam dostat"   . Řekl.  "Jak teda?"  . Zeptala jsem se ho ale pořád jsem byla v šoku že to on je strůjcem toho všeho.   "Zavolám svému kamarádovi aby nás vyzvedl ale teď musíme rychle zmizet pokud nechceš aby nás našli a zabili"   . Řekl a dal se znova na západ. Radši jsem už nic neříkala a šla za ním.

Došli jsme do malé vesničky kde na nás čekal Liamův kamarád. Nastoupily jsme do černé dodávky. Liam se sednul do předu a já dozadu.  "Ahoj Ethane"  . Řekl Liam klukovi co seděl na místě řidiče. Měl trochu kudrnaté černé vlasy a modré oči.  "Jak to šlo? Počítám že moc dobře ne"   . Najednou se na mě podíval.  "Tohle je princezna Alyssa. Je taky dvoubarevná. Vezmeme jí k barevným"   . Řekl Liam a pomaličku se na mě podíval.   "Kamaráde víš že bych s tebou udělal sebevětší blbost ale tohle je moc. Jak zařídíš aby princeznu  nehledaly?"   . Řekl Ethan.   "Něco vymyslím"   . Řekl rozhodně Liam.   "Jestli můžu něco říct, zeptal ses mě jestli k barevným chci?"  . Řekla jsem a podívala jsem se na Liama.  "A nejmenuju se princezna. Pro tvojí informaci mám jméno. A ke všemu tě neznám takže..."   . Dodala jsem když jsem se podívala na Ethana.   "To je můj nejlepší kamarád a taky velitel barevných když mám zrovna princovské povinnosti jako je třeba účastnit se tvých zásnubních plesů nebo vyjednávat s ohnivými"   . Řekl Liam svým trochu hrubým hlasem.   "Moc mě těší prin..... teda Alysso"   . Řekl Ethan s úsměvem.   "Škoda že zatím nemůžu říct to samé"   . Řekla jsem s úsměvem.   "Páni, ta je ostrá"    .  Slyšela jsem Ethana jak to říká Liamovi.    "A taky nejsem úplně hluchá"   . Řekla jsem a usmála se na ně. Na to Ethan nic neřekl. Nastartoval auto a rozjel se.

Asi po hodině cesty kdy nikdo neřekl ani slovo jsme dojeli k nějaké budově v lesích.   "Kde to jsme?"   . Zeptala jsem se.    "Jsme za hranicemi vodního království a v jednom z několika úkrytů barevných"   . Řekl Liam. Vystoupili jsme z auta a šli směrem k budově.   "Kolik takových úkrytů máte?"   . Zeptala jsem se Liama.   "Máme je v každém království"   . Odpověděl.   "Takže i v Ohnivém?"   . Řekla jsem a zastavila jsem se.   "Ano ale jenom jeden v ostatních královstvích jich máme třeba deset".   Řekl a taky zastavil. Chvíli jsem se na něj dívala.   "Vážně mě tady nenajdou?"   . Řekla jsem. Přistoupil ke mě blíž a chytil mě za ruku.   "Nenajdou, slibuju"   . Řekl a usmál se. V tu chvíli jsem sem si uvědomila že mu věřím.   "Můžeme už jít dovnitř?"   . Ozval se Ethan. Oba dva jsme sebou trhli.    "Jo, jasně"   . Vešli jsme do budovy ale nikdo tam nebyl. Není divu když je asi jedna hodina ráno.   "Ethane, mohl bys prosím Alyssu odvést do nějakého volného pokoje?"  . Řekl Liam Ethanovi.   "Říkejte mi Aly"   . Vyhrkla jsem.   "Dobře tak Ethane mohl bys prosím Aly odvést do pokoje?"   . Řekl Liam a usmál se.   "Dobře"  . Řekl Ethan. Vyšli jsme do druhého patra a šli jsme dlouhou chodbou. Ethan se zastavil u dveří s číslem 21.   "To bude tvůj pokoj. Pokud máš hlad každý pokoj má svojí malou kuchyňku, tam se vždycky něco najde. Snídaně je od osmi do deseti zbytek ti řekne zítra Liam"   . Řekl Ethan s úsměvem.   "Dobře děkuju. Dobrou noc"   . Řekla jsem a zalezla do svého pokoje. Po tmě jsem vyhledala postel a lehla jsem si do ní. Přemýšlela jsem jestli mě zase vezmou zpátky ,jestli vůbec někdy zase uvidím Coru a mojí rodinu. Netrvalo to dlouho a usnula jsem.

Ahoj moc se omlouvám že jsem nevydala dlouho kapitolu. Neměla jsem čas a popravdě ani náladu.Doufám že se vám bude kapitola líbit.Mějte se hezky a ahoj😘😘