Dark Forces

6.

Příští den ráno jsem se probudila konečně ve své posteli. Když mě služebné oblékly a učesaly šla jsem na snídani. Celou noc jsem myslela na Liama. Nevím proč, prostě jsem furt musela myslet na to co dělá a na co myslí. Když jsem došla ke dveřím do jídelny stáli tam strážci.   "Dobré ráno princezno"   . Řekl ten napravo.   "Dobré ráno"  . Odpověděla jsem mu když mi otevíral dveře. Vešla jsem do místnosti a všichni najednou přestaly dělat to co doposud dělali. Koukali na mě jako na nějaké strašidlo.   "Co se děje??"   . Zeptala jsem se. Timmy najednou vstal a šel ke mě.    "Aly, rudí nám nevěří. Nevěří tomu že tu paní uhasil Liam. Dali nám na výběr. Buď jim tě vydáme nebo nám vyhlásí válku"   . Řekl smutně.   "To nemůžou. A co Chris??"  . Řekla jsem vystrašeně.   "To on nám to napsal Aly"   . Řekl Timmy. Když jsem to uslyšela začala jsem brečet. Podívala jsem se na Liama který seděl vedle mého otce a potom jsem utekla z jídelny směrem k zahradě. Když jsem běžela slyšela jsem jak na mě někdo volá a běží za mnou ale mě to bylo jedno a utíkala jsem dál, až do zahrady.

Když jsem byla v naší zámecké zahradě sedla jsem si na mojí oblíbenou lavičku kde jsem sedávala když jsem byla malá a potřebovala jsem přemýšlet. Po chvíli jsme uslyšela jak ke mě někdo jde a samým leknutím jsem nadskočila.   "Promiň, nechtěla jsme tě vystrašit"   . Řekl Liam.  "V pořádku. Co tu děláš?"   . Řekla jsem, když jsem si utřela slzy z tváře.   "Mám o tebe starost. Jsi v pořádku?"   . Zeptal se starostlivě když se ke mě posadil .   "Jo je mi fajn. Jen se teď děje spousta věcí na jednou"  . Jakmile jsem to dořekla ucítila jsem jak mi spadnul kámen ze srdce.   "Neboj všechno bude v pořádku. Jen musíme vymyslet jak přesvědčit rudé"   . Řekl to jako by se spíš snažil uklidnit sám sebe než mě.  "Proč to všechno děláš??"  . Zeptala jsem se ho na tu samou otázku jako včera.   "Protože..... tě mám rád. Hodně rád. Od první chvíle kdy jsme se poznali jako děti"   . Řekl to jako by to snad mělo být zřejmé. Zahleděli jsme se upřeně do očí a pomalu se k sobě přibližovali až jsme mezi sebou neměli žádný prostor a naše rty se setkali. Nejdřív mě líbal pomalu a potom vášnivěji. Po chvíli jsem se od něho odtrhla.   "Promiň já...."   . Vykoktal Liam. Seděla jsem jako přikovaná a nic neřekla.  Nenapadlo mě nic jiného než utéct do mého pokoje .Zase jsem utekla.

Ahoj 😀😀.Nová kapitola je tady. Zase po dlouhé době. Doufám že jste na tento příběh nezapomněli. Mějte se hezky a ahojky😀😘