Poslední kapka

218 24 9
                                    

Jack táhl tlapky sotva za sebou. Byl na  hlídce celou noc a už se těšil na svůj pelíšek. Je sice pravda, že je v průvanu a tvrdý, ale byl jeho. Jediné místo, kde ho celá jeho smečka nešikanovala a nezesměšňovala.

Vždyť to nic není. Říkal si. Jen to projít.
Kdyby to opravdu nic nebylo. Jenže ono je těžké snášet ty pomluvy a potupu. Neustálé ponížení, bez možnosti postoupit na vyšší místo.

Jeho Alfa ho neměl moc v oblibě. A beta Akim, ten by Jacka zabil, kdyby mohl. Alfa byl sněhobílý vlk s umrlčíma modrýma očima. Dlouhá srst a jeho obrovský vzrůst zvýrazňoval jeho majestátnost, byl ale podlý a jako Alfa stál za nic. Lovů se neůčastnil a při jídle nebral ohled na ostatní. Smečka na nižších pozicích trpěla často hlady. A Akim? Flekatý, černo-hnědý pes, jako Beta rozhodoval jen ve svůj prospěch. A samozřejmě dával zabrat i Jackovi.
Jeho matka poslouchala svého vůdce na slovo a tak se nezdráhala ublížit ani vlastnímu štěněti.

Jen Jackova sestra, River, jediná z několika štěňat, jej bránila. Vždy stáli při sobě. Bylo až k podivu, jak moc si rozumějí... a že se díky hladu a strachu neobrátili proti sobě jako ostatní.

K jeho velkému překvapení na mýtině však nikdo nebyl. Došel až k pelechům, kde se tísnila celá smečka. Něco si pohoršeně šuškali.

,,Alfo?"kníkl Jack, aby na sebe upozornil. Alfa se pomalu s vrčením otočil a zabodl do mladého psíka svůj ledový pohled. Postupoval k Jackovi a jeho vrčení sílilo. Teď už to viděl. V jeho místečku byly pohozené ohlodané zbytky potravy. Snad si nemyslí...ano, je to tak. Myslí si, že to on je ukradl. Ale jak by mohl? Celou noc hlídal tábor! Ví moc dobře, že tento čin se trestá i smrtí...

Alfa zvedl čumák. ,,Ať ten zrádce trpí." A temně dodal: ,,Zabte ho."

,,Ne!" Slyšel River. Snažil se přidat.

,,Vždyť jsem byl celý den pryč!"

,,To je zákon smečky." Slyšel někoho zavrčet. Pak se po něm vrhli.

Ležel pod hromadou tlap a ocasů a svíjel se v bolestech, jak se do něj zarývaly další a další tesáky. Alfa se ani nepokusil vyřešit tu záhadu. Vždyť je nemožné, aby něco ukradl. Přes mezeru mezi těly viděl Akima. Spokojeně se usmíval. Když navázali oční kontakt, pomalu se zvedl ze sedu a zvolna se vydal k chumlu psů. Jazykem si přejel po ostrých zubech.
Jestli mne nezabijí ostatní, on to s radostí udělá za ně. To on mi tam nastražil to jídlo. Který TUPEC by si ukradené jídlo vystavil ve svém pelechu, všem na očích?!

Ucítil ostrou bolest v rameni. Někdo mu odtamtud vykousl kus masa. Vyjekl a otočil se. Máma. MOJE máma. Před očima se mu zatmělo. Tohle bolelo snad ještě víc než to rameno.      

Musím utéct. Teď nebo nikdy. Vykopl zadníma nohama do vzduchu a trefil Alfu přímo do tlamy. Ten zaskučel a povolil sevření.

Jack utekl na okraj tábora. Otočil se. Nikdo za ním neutíkal. Řešili Alfovo zranění. Z tlamy mu prýštila krev a zbarvila jeho bílý límec. Tesák měl vyvrácený do nepřirozené polohy.

Jen jedna fenka na Jacka neútočila. River. Věnoval jí smutný pohled a otočil se k lesu. Přes rameno zavrčel.
,,Jednoho dne si tě najdu, Akime."

Dokážeme CokoliWhere stories live. Discover now