☆ upíří princezna ☆

10.kapitola

Začla jsem si balit věci spět domů protože zítra už jedem domů a až do svadbi budem doma. 1.ledna mi bude 18 let a budu už plnoletá mojí sestře Glorii bude 20 let v 25. Prosince
A Brye bude teprve 17 let 4. Ledna.
Když jsem si konečně zbalila tak jsem se koukla na rozvrh zítra je pátek a vyhlašování bude v sobotu. Zítra máme nejmíň hodin což jsou čtyři.
Vše jsem si zbalila připravila si věci na zítřek a šla si lehnout když už jsem v pokoji zhasla a pomali usínala ale pak mi něčí ruka objala pas.
Otočila jsem se a vyděla ty jeho krásné zelené oči.

Isabel : ahoj Laito co se děje nemůžeš spát ?

Laito : Hm

Isabel : Laito ?

Laito : Hm

Isabel: jsi v pořádku ?

Laito : proč bych nebyl.

Odsekl mi svým hlasem byl nasranej a to hodně. Koukal se hluboko do mích očí jsko kdybi něco hledal.

Isabel : Laito, co ti kdo udělal ?

Laito :  proč tě to zajímá.

Isabel :  no možná proto že se o tebe bojím.

Vypadalo to trochu jako kdybi se uklidnil ale přesto mněl v očích úplnej opak.

Laito : Hm to je tvůj problém nepeť se mi to života.

Isabe : Laito jen jsem se pt...

Nedořekla jsem to protože mi skončil do řeči ale co mně zaskočilo to že odcházel.

Laito : jo já vím, příště se mně neptej.

Isabel :  co jsem ti udělala že se ke mně chováš tak chladně.

Stoupla jsem si a on se zastavil otočil se na mně vypadal dost strašidelně.

Laito : co jsi provedla ? Chceš to vědět tak jo já ti to řeknu. Vím o tobě a Aytovi, Ayto mi mi řek že si se s ním líbala v koupelně !

Isabel : takže za prve nekřič na mně za druhé já se s Aytem nelíbala on se mi vkradl do koupelny a vytáhl mně ze sprchy a nebýt Glorie tak si se mnou pohrál nebít jí tak bi se mohlo stát něco hrozného ona tam byla když ty jsi tam nebyl tak na mnè kurvan nekřič !!!!!!!

Rozbrečela jsem se a vyběhla z pokoje  cestou jsem se uklidnila. Teď je to jen na něm  jestli mi bude věřit nebo ne. Vběhla jsem na zahradu a vylezla na strom. Pozorovala jsem hvězdy po chvíli jsem i následně usnula.

《  Laitův pohled 》
Isabel vyběhla z pokoje a já tam jen tak stál. Určitě má  pravdu vždycki ji mněla nevim proč jsem Aytovi věřil a křičel na ni. Půjdu jí najít. Prošel jsem to skoro všechno už ale zbívala jen zahrada přišel jsem ven jí hledat asi po 15 minutách hledání jsem ji konečně našel. Spala na věvi stromu tak jsem jí vzal do náruče a vzal jí do její postele a položil jí na postel. Páni je nádherná a sexy když spí. Ale najednou se probudila a já stuhnul.

《 Isabelin  pohled 》
Vzbudila jsem se na něčem mněkém otevřela jsem se a nedemnou stál Laito.

Laito : promiň, nechtěl jsem na tebe křičet promiň mi to

Isabel : jo to je dobrý já to chápu jen chci teď od tebe slišet pravdu

Laito : dobrá poslouchám

Isabel :  co je mezi tebou a Yukašou ?

Laito : nic mezi námi není

Isabel : dobře věřím ti

Omlouvám se že tahle kapitola byla trochu kradší než bývá ale už mně nebaví psát tak dlouhý kapitoli. Snad vám to nebude vadit ale pokud jo neváhej te mi napsat a já se pokusím je dělat delší 😊.

Děkuji za pochopení.