☆ upíří princezna ☆

3.kapitola

Isabel : dobrá veď mně.

Laito : s radostí slečno.

když jsme konečně přišli tak už tam všichni byly. I holky Reiji nám tam vysvětloval nějaká pravidla ale já ho ignorovala. Naštětí jsem se vspamatovala když se nás Reiji zeptal jestli jsme pochopili všichni jsme přikývli a kluci nás vzali zpět do pokojů já si vybalovala věci a Laito mně s ůsmněvem pozoroval ale když jsem skončila tak se Laito začal konverzaci.

Laito : dávala jsi velkej pozor když mluvil Reiji že ?

Isabel : nevím o čem to mluvíš.

Laito : ale víš a víš to moc dobře, neřeknu to na tebe pokud mi dovolíš se s tebe trochu napít.

Isabel : dobře ale jen trochu, a nezvikej si

Laito se usmám a přišel ke mně odhrnul mi vlasy z krku a následně se zakousl pal apil a ze mně už odcházela energie.

Isabel : L-Laito d-dost to s-stačí !

Laito skončil mně se podlomila kolene ale on mně chytil okolo pasu a něco mi pošeptal

Laito : hmm jsi lepší než palačinka, jsi jen moje.

Já se zčevenala a on mně políbyl na ránu co mi sám způsobil. Ani ne po chvilce mně pohltila tma.

O čtyři hodiny později 》

Vzbudila jsem se v něčí náručí.
Pomalu jsem otevírala oči, a snažila se zaostřit zrak na osobu ležící vedle mně. Když jsem pořádně zaostřila zrak tak se mi vyskytl pohled na spícího Laita. Ale musím uznat že když spí tak je celkem Kawaii. Ou on otevčel oči sakra cítím jak se červenám.

Laito : když někoho pozoruješ tak by si to mněla dělat potají.

Isabel: přístě si na to dám bacha neboj.

On se na mně usmál a já se začla červenat o to víc. Dala jsem si obličej do polštáře aby neviděl ja jsem rudá. Ale bylo pozdě on se tomu zasmál což dávalo najevo že to ví. Sakra jak se z toho vivlíknu a už vím zmněním téma.

Isabel :  Laito jak dlouho jsme spali ?

Laito : moc dlouho ne, mněli bychom ještě spát protože v deset večer jdem do školi

Ano správně chodíme do noční školi a je novej školní rok a já chodím do 2.ročníku s Laitem, Aytem a Kantem.
Glorie chodí do 3.ročníku se Shuem a Reijim. A Bry chodí do prváku se Subarem. A naštěstí se mi povedlo tu koncerzaci zmněnit Juchu.

Isabel : hm a kolik je, že by jsme ještě mněli spát.

Laito : no lidi v tuhle dobu stávaj tak si to spočítej, jestli tě to tolik zajímá a teď spat.

Isabel : ne díky počítat si to nechci. Ty mi nebudeš rozkazovat je ti to jasný.

Vymrštila jsem se do sedu a s klidem si šla pro knihu co ležela na stole. Laito nevipadal dvakrát nadšeně že mu odmluvám ale to bych nebyla já abych jen tak začala poslouchat nějakého kluka v mé posteli to si o sobě  o myslí buchbí co. Přece si nebudu snižovat své ego už tak se cití poníženě že jsem zčervenala.

Laito : ale notak kočičko netrab mně.

On mně nazval kočičkou a neříkal mi náhodou Isa. Kolik ještě budu mít přezdívek. Nemusela jsem se ani otáčet poznala jsem že má ten svůj uchylný pohled.

Isabel : a kdo říká že tě trápím ? Protože já o ničem nevím.

Laito : řekl jsem poď spát ! A nehádej se semnou.