heaven || j.jk. k.th.

Epilog

Z POHLEDU TŘETÍ OSOBY:

Všechno se rozneslo velmi rychle. Taehyung s Jungkookem se ani nestačili vzpamatovat a už byli připoutáni železnými pouty. Ani jeden nevěděl co se děje, kdo jsou lidi v kápích s maskou na obličeji a kam je vedou. Oba chlapci byli vyděšeni až k morku kostí.

Jungkook tušil co se bude dít. Četl o tom v knihovně, když se učil na zkoušky. Při představě jejich budoucnosti se mu obracel žaludek, nepříjemnou kyselou chuť cítil velmi silně, kapičky potu mu jedna po druhé stékaly po čele a jeho zrak se mlžil.

Na ulicích se začali shromažďovat andělé a tak se cesta k náměstí stala pro Taehyunga s Jungkookem uličkou hanby. Sklopené hlavy, pouta na rukou, pohledy zabodnuté do země.

Ta chvíle než došli na náměstí se zdála být mučivě dlouhá. Pohledy zabodnuté do jejich zad také neulehčovali situaci.

„JUNGKOOKU!!" hlas prosycený lítostí a strachem prořídl ticho, ve kterém se všichni nacházeli. Oslovený chlapec zvedl hlavu a naskytl se mu pohled na jeho nejlepšího kamaráda. Jiminovi se po tvářích valily slzy v proudech, ústa otevřená v němém výkřiku. Jiminův přítel, Yoongi, musel malého blonďáčka držet za paže, aby se nevrhl přímo k Jungkookovi.

Taehyung také zvedl pohled. Poté ho opět sklopil, poněvadž po něm se nikdo nesháněl.

Jungkook se jen smutně usmál a podíval se na Taehyunga, který vypadal ještě smutnější než před chvílí. S velkou námahou natáhl ruce, které měl před svým tělem spoutány železnými okovy, ze kterých šel řetěz z téhož kovu. Konec řetězu držel jeden ze zakrytých mužu. Dotkl se Taehyungových prstů a když si toho straší chlapec všiml, též natáhl ruce, aby mohl jednu Jungkookovu ruku pořádně chytit.

Oba se na sebe smutně pousmáli. Věděli, že to, co udělali dělat neměli. Věděli, že to bylo špatné a v hloubi duše doufali, že tento den není jejich posledním.

~
„Připoutejte je," zahřměl hlubokým chladným hlasem jeden z Arciandělů. Maskovaní muži neváhali ani vteřinu a oba chlapce připoutali za kovové řetězy tak, aby jejich ruce byli nad hlavou. Špičkami nohou se dotýkali země. Viseli z dřevěné konstrukce připomínající gilotynu, avšak bez ostré kovové části, jenž měla setnou hlavu každému, kdo se pod ní objevil.

„Začněte!" zavelel tentýž hlas. V ruce jednoho z mužů se objevila kosa. Byla nápadně podobná té Jungkookovo. Avšak tato měla uhlově černou barvu. Mladšímu chlapci se sevřel žaludek. Nyní už věděl přesně co se bude dít.

„Za prohřešek nejvyššího stupně," začal o něco vyšší mužský hlas, „vám budou odňata křídla. Dále vám budou vymazány vzpomínky na váš život na Zemi a zde. Budete vyhnáni do Podsvětí, kde s vámi naloží jak uznají za vhodné."

Taehyung vytřeštil oči a vyděšeně se podíval na svého přítele, který visel hned vedle něho samotného. V Jungkookově očích se objevili slzy. Věděl co to znamená.

Až budou tam dole nebudou si na sebe pamatovat.

Taehyung jakoby četl mladšímu myšlenky. Slzy mu začali téct proudem. „To nemůžete!" vykřikl zoufale. Jungkook už se přímo dusil vzlyky.

„My můžeme všechno, mladý pane." pronesl bez zájmu muž, který vyřkl jejich rozsudek. „Tae.." pípl Jungkook a s očima plnýma slz se podíval na svého přítele. „Miluju tě." pronesl naposledy tyto dvě slova ke staršímu chlapci. V zápětí ucítil bolest, která se nedala srovnat s ničím. Násilím ho donutili vyvolat křídla, která na zádech nezůstala velmi dlouho.

Trhl rukama tak silně, že mu ze zápěstí okamžitě začali téct potůčky krve. Mrskal sebou a jeho hlasivky pomalu vypovídali službu z toho, jak moc řval. Slzy ho dusili a z jeho zad se řinula velká spousta krve.

Vše se odehrálo tak rychle. Během vteřiny byla Jungkookova bílá křídla na zemi v louži krve. Avšak bolest, kterou Jungkook cítil neutichala. Nabírala na intenzitě.

Taehyung to všechno zděšeně pozoroval a v momentě, kdy Jungkook omdlel bolestí začal sebou cukat a vykřikovat jednu nadávku za druhou.

Arcianděl v bílém plášti s velkou holí kráčel pomalými kroky k Jungkookovi. Konec hole přiložil chlapci na temeno hlavy, ze které chvíli na to začali vystupovat světle modré průsvitné proužky - vzpomínky.

Pro Taehyunga to byla jako nejhorší noční můra. Ani mu nestihl odpovědět na vyznání lásky a teď už si na něj chlapec nepamatuje. Taehyungovi se zhroutil svět. V davu si všiml čtyř chlapců, kteří vše nevěřícně sledovali a každý z nich měl slzy v očích.

I staršího chlapce čekal stejný osud. Ovšem on žádnou bolest necítil. Bylo to velmi zvláštní. Všichni vyjeveně pozorovali Taehyungův výraz. Ten se však nezměnil. Byl stále ledově klidný. Avšak v jeho očích byla rozpoznatelná všechna jeho psychická bolest.

I Taehyung ale náhle ucítil bolest. Z jeho zad mrknutím oka vyrostli stejné černé kosti, jaké předcházeli růstu jeho křídel, která se teď válela pod ním. To už starší chlapec vydal ze svého hrdla řev tak hlasitý, až si všichni museli zakrýt uši.

To co se stalo potom si všichni zapamatují na vždy. Taehyung byl velmi zvláštní případ už při růstu křídel. Ovšem toto nebylo psáno ani v nejstarších knihách. Chlapcovi vlasy zběleli do posledního milimetru. Mezi černými kostmi se začala pomalu tvořit plachtovitá kůže podobná netopíří. Z jeho hlavy kousíček po kousíčku vyrůstali zlovestně vypadající zahnuté rohy. Na jeho rukou se vytvořili drápy tak ostré, že by prosekly cokoliv a pleť byla světlejší než je zdravé. A jeho oči - dříve tak krásně hnědé - teď nabraly zlovestně šarlatového odstínu.

Ani jeden z Arciandělů na nic nečekal a ihned Jungkooka i s Taehyungem v jeho nové formě přenesli pomocí lusknutí do Podsvětí.

V tom spěchu zapomněli Taehyungovi vymazat vzpomínky.

++++++
Tak a tohle je konec! Pokud jste se dostali až sem, tak bych vám chtěla strašně moc poděkovat, jelikož tohle, jak jste mohli už z názvu zjistit, je poslední kapitola 'heaven'. Tenhle příběh byla moje první fanfikce na nějaký ship. Upřímně, jsem s ním velmi spokojená a doufám, že i vám se líbil. Strašně moc děkuji za tolik přečtení! Přes 2K ! To je šílený. Pro někoho to může být malé číslo, ale pro mě to znamená opravdu hodně.

Druhá kniha tohoto příběhu bude na mém profilu za pár chvil, takže nezapomeňte hledat příběh s názvem 'hell'

-Morpheus-