KAPITOLA 15.

330 27 10
                                    

Uběhl týden a výsledky už jsou zveřejněny. Vlezl jsem na internet a prohlížel jména.

„JO!"

Zakřičel jsem možná až moc hlasitě. „Taky jsi tam?" zeptal se mě Hoseok, se kterým jsem seděl v knihovně. Šli jsme navštívit Namjoona a Jina. „Ne asi. Nejsem tam." pronesl jsem sarkasticky a tak se i zasmál.

„No a co bude teď?" obrátil se Hoseok na ty dvě hrdličky a vyrušil je tak z jisté činnosti. „Dobře, že ses zeptal. Za chvíli by to nemuselo být jenom u oblizování." Rýpnul jsem si.

„Bude ceremonie, kde vás "pasujou" na Archanděly." naznačil Jin uvozovky, když se konečně odlepil od Joona.

-----
Víte jak fungují třeba promoce? Ne? No, to se předají diplomy a pak jdete složit slavnostní přísahu. Takhle nějak fungovala i ceremonie. Co mě ale překvapilo bylo, že hned po pronesení slibu se mi samovolně vyvolala křídla.

Byla ale jiná. Větší. A byly na nich ... „To jsou vážně zlatý brka?" žasl jsem. Byly tvrdší. Ale nádherná. Celým křídlem dodávaly na vznešenosti, kterou mi dodával i můj titul. Na mé ruce se také objevila zlatá značka. Bylo to malé J. Nejspíš jako Jungkook. Z toho co jsem četl, by to měli mít jen Archandělé. Bylo to jako poznávací znamení.

Když se někdo stal Arciandělem, přibilo k tomu i další písmenko značící přijímení.

Hobi šel za mnou

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Hobi šel za mnou. Čekal jsem na jeho proměnu. Složil přísahu a jeho křídla se vyvolala stejně jako mě. Nevím jestli byla větší nebo ne. Jeho křídla jsem neviděl. Co jsem si ale jist, že přibylo byla sem tam světle modrá peříčka. Vypadalo to roztomile a k jeho povaze to úplně sedělo.

Všichni už prošli ceremonií a na závěr měl jeden z Arciandělů proslov. Ten mě vůbec nezajímal. Myšlenkami jsem už byl v knihovně. Konkrétně jsem přemýšlel nad tím, co se asi skrývá v obsahu staré kroniky, ke které jsem už teď měl přístup.

----
„Tak já jdu kluci. Mějte se." už se stmívalo. Byli jsme to ještě oslavit v nějakém baru. Upřímně? Od toho incidentu nemám bary v lásce. Moc mi ho to připomíná.

Knihovna zavírala za hodinu, takže jsem přidal, abych si tu knihu mohl půjčit.

Vešel jsem dovnitř. Pozdravil jsem starší paní a vydal se do sektoru s omezeným přístupem. U něj hlídal mladý kluk. Mohl být jen o pár let starší než já.

„Ahoj. Chtěl bych si půjčit tu kroniku." pozdravil jsem mile. Snažil jsem se, aby má prosba zněla stejně jako pozdrav. „Jsi Archanděl?" přeměřil mě pohledem.

„Jo jsem." kývl jsem a ukázal mu svou značku na paži. Nic neřekl jen ustoupil. Neváhal jsem a vešel mezi spoustu knih. Všechny vypadaly staře, ale zachovale.

„Můžu si ji půjčit domů?" houkl jsem na kluka, který mě propaloval pohledem. „No to ne. Ale jestli chceš, tak tu s tebou můžu chvíli zůstat i po zavířačce. Ale jenom hodinu." promluvim vstřícně po delším rozmíšlení.

„To by bylo fajn. Díky." odpověděl jsem nadšeně a natáhl se pro knihu. Došel jsem ke stolu a posadil se.

Oprášil jsem prach z vazby a otevřel na první stránce. Zahleděl jsem se na obsah a hned mě zaujala kapitola o spřízněných duších. Nalistoval jsem příslušnou stránku a začetl se.

Četl jsem a nemohl jsem uvěřit. „Ty brečíš?" zeptal se mě ten kluk. „Cože?" optal jsem se zaraženě a sáhl si na tváře. A opravdu. Brečel jsem a ani jsem si toho nevšiml.

Opět jsem se podíval na odstavec, kvůli kterému jsem začal plakat.

Soulmate neboli Spřízněná duše je velmi komplikovaný jev. Jedná se o propojení duší dvou jedinců, ať už stejného nebo opačného pohlaví. Když jsou spřízněné duše u sebe, jsou nejšťastnější a je to pro ně lepší jak po psychické tak i fyzické stránce. Jakmile se ale rozdělí na více jak dva měsíce, začnou oba slábnout. Pokud se jeden z nich, nebo oba zamilují do někoho jiného, doba se zkracuje na pouhý měsíc. Oba jedinci slábnou do doby, dokud nezemřou. Zemře-li jeden z nich před vypršením doby, druhý zůstává živ, ale svou spřízněnou duši už nenajde. Je pouze jedna.

Zavřel jsem knihu a zapřemýšlel, jak dlouho jsem bez Taeho. Panebože! Vždyť už je to skoro měsíc. On miluje Taemina, takže pokud se k sobě do týdne nevrátíme tak umřu!

Víte co se stane když umřu i tady? Tělo tu zůstane, ale duše bude celý jeden rok bloudit někde mezi nebem a zemí, než reinkarnuje do jiného těla. Ale na Zemi! A na svůj život tady, ani na život minulý si pamatovat nebudu. A to nemohu dopustit. Musím Taehyunga získat zpět.

„Musím jít." vystřelil jsem ze židle a namířil si to rovnou k mému bývalému domu. Roztáhl jsem křídla a doletěl tam, abych byl rychlejší.

Zabušil jsem na dveře a čekal, až někdo otevře. Po chvíli se ve dveřích objevil Taemin jen ve spodkách, které ještě byli naruby a za ním Taehyung zabalený jen v dece. „Musím s tebou mluvit. Hned!" podíval jsem se na Taeho a bez dovolení vtrhl do domu.

Vydal jsem se po schodech nahoru do ložnice. „Jungkooku počkej! Co se děje?" Naléhal Taehyung a šel za mnou. Nic jsem mu neodpověděl. Jen jsem došel ke skříni a začal vytahovat nějaké věci.

„Vezmi si tohle, tohle a tohle." hodil jsem po něm postupně nějaké oblečení. „Ale my jsme zrovna dělali-"

„Je mi uprdele co jste dělali! Tohle je mnohem důležitější než šukání!" Vyjel jsem na něj. Začínal jsem ztrácet trpělivost. Nejspíš jsem ho vylekal. Vzal si do ruky oblečení, které jsem po něm hodil a odešel se obléct do koupelny.

Po chvíli jsme už vycházeli před barák. „Tak povídej." pobídl mě. „Tady ne." řekl jsem prostě a roztáhl svá křídla. „Co s nimi máš? Jsou jiná." prohlédl si má křídla zaraženě.

„Potom." odbil jsem ho a chytil za ruku. Rozletěl jsem se na tu samou horu, na které jsme před měsícem byli.

Letěli jsme asi deset minut. Stoupl jsem si na stejné místo a začal : „Musíš se ke mě vrátit."

++++++
Tak po delší době opět zpátky s novou kapitolou. Nebudu vás trápit a další napíšu hned zítra, abych to nemusela v  hlavě držet dlouho. Zároveň bych se chtěla rovnou omluvit za mou nepřítomnost. Za tou stojí nečekaně škola. Teď se musím opravdu učit. Důvod? Přijímačky. Jeeej. Vidíte to nadšení? Já taky ne XD
U další kapitoly zase papaa
Vaše ~Usagichan~

heaven || j.jk.  k.th.Kde žijí příběhy. Začni objevovat