heaven || j.jk. k.th.

KAPITOLA 10.

Ležel jsem v posteli a přemýšlel, jestli jsem neudělal chybu. Měl jsem obavy, to bez pochyby, ale i tak mi malá část mého já říkala, že je teď konečně vše jak má být.

Z vedlejší místnosti se ozvalo zabouchnutí skleněných dveří od sprchy a následně tekoucí voda. Kromě vody jsem ale v jeden moment zaslechl i něco jiného. Bylo to snad pobrukování?

A zase. Byl jsem si teď jistý, že si zpívá. Zvědavost ovládla mé myšlení a zvedl jsem se z postele. Došel jsem k dřevěným dveřím a lehce je nastevřel. Ne, tak abych na něj viděl, ale tak aby jsem jen slyšel dění ve sprše.

Začal si nahlas zpívat písničku, kterou jsem dobře znal. Začal jsem si pobrukovat text písně s ním. Odešel jsem od dveří a sednul si zpátky na okraj postele.

Naproti ní bylo veliké okno, vedoucí na balkon. Pozoroval jsem skrz něj hvězdy a zpíval. Byl jsem do toho tak zabaný, že jsem si nevšiml, jak se na mě Taehyung divá opřený o rám dveří, hned vedle postele.

Trochu jsem se lekl a přestal. „Pokračuj, máš nádherný hlas." pobýdl a pochválil mě Tae. Došel ke mě a sedl si na okraj, stejně jako jsem seděl já.

Posunul jsem se k čelu postele a opřel se. On udělal to samé a opřel si hlavu o mou hruď. Jednu svou ruku jsem si obtočil kolem jeho ramen a druhou jsem ho výskal ve vlasech.

Uvelebil se mi v náruči a já začal zase zpívat. Věděl jsem, že zpívat umím proto jsem to nezkrýval. Už matka mi říkala, že mám andělský hlas.

Jaká to souvislost. Stal se ze mě anděl s andělským hlasem. Trochu jsem se pousmál a podíval se na Taeho, který spokojeně v pravidelných intervalech oddechoval. Nevypadal, ale že by usnul. Byl prostě jen v klidném polospánku.

Dozpíval jsem a Taehyung pochopil, že už si chci taky jít lehnout. Odvalil se proto z mého těla na druhou stranu, a já se tak mohl v klidu položit. Opět se na mě natlačil a usl.

Za pár okamžiků, jsem se i já poddal spánku.

----

Ráno mě probudilo brnění ruky. S velkým přemlouváním sebe sama, jsem nakonec otevřel oči a uviděl jsem Taeho. A má ruka uvězněna pod jeho těžkým tělem.

Snažil jsem se ho sundat, ale marně. Tak zkusíme jinou techniku. Přitulil jsem se k němu a pohladil ho po tváři. „Tae, zlato vstáváme." pošeptal jsem mu do ouška a vlepil mu jemný polibek na tvář, na nos a následně i na rty.

Konečně otevřel oči. „Dobré ráno Kookie." popřál mi, víc se na mě natiskl a polibek na rty mi opětoval. „Ležíš mi na ruce a mám pocit, že mi za chvilku odpadne." zasmál jsem se.

Hned na to se s lehkým 'promiň' nadzvedl, abych mohl svou ruku vyndat zpod jeho těla. Přotřepal jsem si bolavou končetinu a se zívnutím jsem se v sedě protáhl.

„Půjdu udělat snídani." oznámil jsem a naklonil se nad něho. Zapřel jsem se rukama vedle jeho hlavy a hleděl na jeho krásný obličej. Takhle po ránu se nu líbil asi nejvíc. Byl prostě přirozený.

„Dobře." Přikývl a natáhl se pro polibek. Ten jsem mu s radostí dal a vplul do koupelny, kde jsem si vyčistil zuby a opláchl obličej. Mé kroky pak směřovaly dolů po schodech do kuchyně.

Při cestě mi došlo, že tu vlastně žádné jídlo zatím nemáme. I tak jsem otevřel lednici. Překvapilo mě, že byla úplně plná. Byl v ní malý lísteček.

Napadlo mě, že tu nic mít nebudete, tak jsme vám s Yoongim skočili nakoupit.
Jimin

Rozhodně to od něj bylo milé, ale jeho myšlenkové pochody jsem jednoduše nechápal. Nehodlal jsem se tím zaobývat déle než bylo třeba. Vytáhl jsem proto z lednice vejce a mléko.

Ze skříňky vedle i mouku a další věci potřebné na lívance. Doma jsem si často vařil, protože na mě matka ani otčím neměli čas. Zadělal jsem proto těsto a nechal rozpálit pánev.

Měl jsem ještě chvíli času, protože těsto jsem dal na chvíli odpočinout a pánev ještě nebyla patřičně horká. Vytáhl jsem proto jahody a maliny, kterých jsem si v lednici všiml a v misce je pomocí vydličky rozmačkal.

Po chvíli už byla pánev rozžhavená. Na nic jsem nečekal a začal dělat lívance. Po zhruba deseti minutách, jsem měl pořádnou porci snídaně pro nás oba.

„Tae! Snídaně!" zakřičel jsem, ale dál se věnoval úklidu. „Nemusíš, křičet jsem tady." ozval se za mnou jeho hlas. Nemohu říci, že jsem se ho nelekl. „Jak dlouho tu jsi?" zeptal jsem se a položil před něj na bar lívance společně s ovocem.

„Docela dlouho. V kuchyni vypadáš jak mamka." neodpustil si poznámku a zasmál se. Jen jsem ho jemně praštil do ramene a sedl si vedle něj na barovou stoličku. Sice máme i jídelnu a velký jídelní stůl, ale seděl už tady takže jsem se přizpůsobil.

„Nepodniknem dneska něco s Jiminem a jeho přítelem?" navrhl jsem. Schválně jsem Yoongiho neoslovil jménem. Nejsem si jistý, jestli si totiž Tae jeho jméno pamatuje.

„Proč ne. Můžeme třeba zajít do baru a poznat nové lidi." Přikývl. V baru je většinou alkohol. Já a alkohol... to není přívětivá kombinace.

++++++
Sice jsem plánovala kratší, ale i přes lehkou bolest hlavy a můj dosavadní zdravotní stav jsem se překonala a napsala zase kapitolu se 700+ slovy.
   Vaše ~Usagichan~