Začalo se stmívat. ,,Tae nepoletíme už domů? Začíná se stmívat a je mi zima." opravdu zde nahoře byla zima. ,,Jo." odpověděl prostě. ,,Tady." sundal ze sebe svoji mikinu a podával mi jí.
Pak ale bude zima jemu. ,,Jo, a bude zima to tobě. To víš žejo." uchechtl jsem se. Na nic jsem nečekal a vrhl se střemhlav dolů z hory. ,,Jungkooku!" zařval za mnou a vrhl se dolů.
Slyšel jsem ho. Ale nevnímal. Jen jsem si užíval volný pád a vítr opírající se do mého těla. ,,Počkej! Ublížíš si!" zakřičel znovu. Byl jsem už jen kousek od země. Roztáhl jsem proto svá křídla a měkce přistál.
,,Jsi normální?!" vyjel po mě celkem vytočený Taehyung, když taky přistál. Nechal jsem zmizet svá křídla a udiveně se na něj podíval. Proč je najednou tak naštvaný ?
,,Stalo se něco?" pokud ještě netleskáte mojí ohromné, v uvozovkách, inteligenci, tak byste měli začít. ,,Co to je za otázku?!" zakřičel znova. ,,Nekřič na mě prosím..." řekl jsem potichu a sklonil hlavu.
,,Nemám křičet? Vyděsíš mě k smrti a neodpovídáš, když tě volám a pak na tebe nemám křičet?" vyhrkl na mě naštvaně. Slzy mě začali pálet v očích. ,,Víš co? Já jdu domů a ty si dělej co chceš." řekl lhostejně.
Odešel. Mé slzy si našli průchod na svět. Nechal jsem je. Podlomila se mi kolena a hlasité vzlyky se prodraly na povrch. Bylo mi jedno, že se za mnou lidé otáčí a koukají na mě jako na idiota.
Bylo mi to jedno protože přesně tím jsem. Proč jsem alespoň neodpověděl? Jsem takový kretén. Vzpomněl jsem si na jeho slova. 'Já jdu domů a ty si dělej co chceš.' Bolelo to. Byla to pichlavá bolest. Stejně jako by vám někdo bodl nůž do srdce.
Mé vzlyky nabaraly na intenzitě. Seděl jsem na kolenou a brečel do té doby, než se na mých zádech neobjevila ruka. ,,Kookie?" tohle nebyl Taehyung. Otočil jsem hlavu na blonďatého chlapce.
,,Jimine?" smrkl jsem. ,,Jungkooku co tu děláš? Co se stalo? Proč pláčeš?" přitáhl si mě do objetí. ,,J-já ..." nedokázal jsem to říct. Jen co se mi vybavilo jeho jméno, chtělo se mi brečet.
,,Pojď. Vezmu tě k sobě domů. Máš rád kakao?" začal mě zvedat ze země. Přikývl jsem. Kakao mi dělala máma když jsem byl malý. Už dlouho jsem ho neměl.
,,Jimine proč jsi na mě tak hodný? Nezasloužím si to." posmutněl jsem. ,,Ale ticho. Jsi kamarád." řekl prostě a odvedl mě do jeho domu. S Taem jsme přistáli přesně před našim domem, takže mě Jimin vzal vlastně jenom na protější ulici.
Otevřel dveře. ,,Jiminnie? Lásko kam jsi šel?" ozval se hlubší hlas z útrob domu. Před námi se objevil hubený chlapec, podobně vysoký jako Jimin. Oba byli o pár centimetrů menší než já.
,,Slyšel jsem Jungkooka venku plakat." řekl a odvedl mě do obýváku. ,,Yoongie přines prosím Kookiemu deku, je celý zmrzlý. Já zatím udělám kakao." řekl a přešel k němu.
Vlepil mu jemný polibek a s úsměvem odešel kamsi do kuchyně. Yoongi se vydal do chodby a po chvíli přišel i s dekou. ,,Tady máš." usmál se lehce. ,,Díky. Jsem Jeon Jungkook. Bydlím naproti." řekl jsem trochu tišeji. Přišlo mi ale na místě se představit.
,,Min Yoongi." představil se taky. Posadil se na sedačku a pokynul mi ať si sednu do křesla naproti němu. Zabalil jsem se do deky a usadil se do pohodlného křesla. Po chvíli přišel Jimin s tácem, na kterém byly tři hrnečky, ze kterých se hrnula bělavá pára.
Tác položil na stolek přede mnou a jeden z hrnečků mi podal. Přikývl jsem na důkaz díku a přičichl si k hnědavé tekutině. Yoongi se naklonil ke stolku a vzal si svůj hrnek. Jimin udělal to samé a přitiskl se k Yoongimu.
Vypadali spolu tak šťastně. ,,Jste spolu sladcí. Sluší vám to." usmál jsem se na ně upřímně. Oba se jen uculili. ,,Takže," začal Jimin. ,,co se stalo?"
,,No..."
---
Pověděl jsem jim všechno. Počínaje krásným letem na tu horu, přes pozvání na rande, až po mojí blbost a následovnou hádku. Cítil jsem se hrozně. Z toho všeho vyprávění mi vyschlo v krku. Napil jsem se proto svého už vychladlého kakaa.
,,On tě pozval na rande?!" rozzářil se Jimin. ,,A pak na mě křičel." řekl jsem. ,,Pozval tě na večeři! Vždyť to je super." mlel si pořád to své. ,,A křičel na mě." dodal jsem. ,,Musíš jít za ním. A usmířit se. Takhle by to nešlo" řekl jakoby byl máma co se snaží urovnat vztah svého syna s někým druhým.
Souhlasil jsem. Hodnou chvíli jsme si ještě povídali. Zima už mi vůbec nebyla a zjistil jsem, že Yoongi je velmi milý. Dopil jsem hrnek kakaa, za vše poděkoval a vydal se do protějšího domu.
++++++
Vaše ~Usagichan~
ČTEŠ
heaven || j.jk. k.th.
Fanfiction„Netušil jsem, že by se to mohlo stát." „Temný už zůstane navždy." || heaven Toto jsem psala poměrně dávno, tudíž to možná není tak dobře napsané, ale protože má "heaven" i druhý díl, který dopisuji letos, tak příběh měnit nebudu. Možná projde kore...
