POTOMCI - dokončeno

XXIII.

Tak a je to tady. Poslední kapitola!!! Hrozně moc děkuju všem, kteří to dočetli až sem♥♥ Tahle kapitola je zatím nejkratší, co jsem kdy napsala, ale tak, nejlepší nakonec, že♥A jak jsem tedy již řekla, pokračování téhle knížky vydám hned, jakomile hranice přečtení překročí 1000K.

Ještě jednou děkuju za všechny votes a reads♥

--------

Následující týdny byly strašné. V den, kdy tzn. Lord Voldemort přišel do domu Potterových, aby podle věštby zabil jediného člověka, který ho může porazit, kdy Siriuse zatknuli za něco, co nespáchal, se všechno změnilo.

Světová hrozba padla, otce magie dítěte poslala na několik budoucích let k zemi, což všichni oslavovali a začali se zatýkat smrtijedi. Z lovců se stala lovná zvěř, a každý, kdo měl, co dočinění s mým otcem, byl poslán rovnou do Azkabanu, kde byl i Sirius, kterého nyní celý svět znal, jako masového vraha, co zradil Potterovi. Nebyl nikdo, kdo by řekl, že to tak není, a kdo by nebyl umlčen. Jako já.

Prvních pár dnů jsem byla absolutně zničená. Ztratila jsem hned několik lidí. Tátu, se kterým jsem se během posledních měsíců dost sblížila, Siriuse, který mi ukázal, co je to láska a obětování, dokonce i Natea, který sice semnou bydlel i nadále v našem domě, ale nebylo to ono.

Nebavili jsme se spolu, dá se říct, že jsme jeden druhého přehlíželi a usínali každý na jiné straně postele. Nikdo nevěděl, jak se vrátit do starého života, bylo to tak těžké. Nové koleje byly až moc projeté, až moc lidí padnulo k zemi.

Všichni otcovi smrtijedy byly nyní v Azkabanu, až na Luciuse Malfoye, přiznávajíc se dobrovolně, že byl pod kletbou Imperius od Pána Zla, a byl k činnostem donucený. Za několik desítek jmen, jež ministerstvu nahlásil, ho propustili, a přišel můj bratr, který jakožto syn pána Zla, byl taktéž považován za donuceného, a to pomocí naší společné magie. Ani on se nezdráhal nahlásit několik svých kolegů, a Nathaniel pokračoval v jejich šlépějích.

Všem třem bylo odpuštěno, ať už kvůli známým ve Starostolci, či kvůli sotva narozeným potomkům. Trávili však celé dny na ministerstvu, popisující události, jež se staly.

Já měla jako věrná manželka zůstat doma, a starat se o domácnost, jako Narcissa, jako Rosalinda, ale takhle to nefunguje. Byla jsem zničená. Znechucená svými činy, a potřebovala jsem čistý vzduch.

Sbalila jsem tedy celý můj a Rosaliin život do několika kufrů, a magií ho poslala do domu, který se měl na několik příštích let stát naším útočištěm.

Potřebovala jsem utéct, oba jsme potřebovali prostor, proto jsem nikomu o svém plánu neřekla, ani bratrovi, který mi slíbil, že si o všem promluvíme. Jenže já chtěla klid. Společné fotky jsem schválně nechala na očích, aby si Nathaniel uvědomil, o co přišel a naposledy se rozhlédla.

Poté jsem vzala Rosaleen do náruče, a přemístila se před nádherný, obrovský dům v Americe, který po staletí patřil pokrevným příbuzným čistokrevného rodu Rosierú, tedy předkům mé matky, jejíž obraz jsem měla sebou, abych si nepřipadala tak sama. Teď, když je otec bůh ví kde, by tam byla stejně sama, takhle budeme spolu, a Rose bude vyrůstat s babičkou.

Pomalu jsem se s Rosie v náručí otáčela dokola, a prohlížela si tuhle krásu. Nikdy jsem zde nebyla, já, ani Bastien, tudíž nevěděl, kde mě hledat, ale i přesto jsem věděla, že tohle je náš domov. Mě, Rosaleen , a nenarozeného miminka, jež jsem nosila pod srdcem.

Že jsem podruhé těhotná jsem zjistila asi před týdnem, a byla jednoznačně překvapená. Tak moc mě Nathaniel zklamal a já potřebovala podporu, lásku, a tu mi dal Sirius, i když jen krátce. A teď je pryč. Obě mé děti vyrostou bez svých otců....

Věděla jsem, že dlouho dobu budeme pouze my tři. A já budu Rose s Elou ochraňovat navěky.