POTOMCI - dokončeno

I. - 1960

„Tome Raddle, berete si zde přítomnou, Lissandru Rosierovou, za právoplatnou manželku?" Zeptal se oddávající mého nádherného přítele a ten mi věnoval široký úsměv.

„Ano, beru"

„Lissandro Rosierová, berete si zde přítomného, Toma Raddlea, za svého manžela?"

„Ano!" Vypískla jsem nadšeně a široce se usmívala. Na tohle jsem čekala několik let, a nemohla jsem uvěřit, že je to tady.

„Tímto vás prohlašuji, za muže, a ženu. Polibte nevěstu" Bylo to tady.

Od této chvíle, jsem se stala manželkou Toma, který pro mě znamenal víc, než vlastní život.

-------

„Jak se má naše miminko?," Ozvalo se, za mnou sametovým hlasem, a zanedlouho se na mém vypuklém břiše objevil pár dlaní, hladíc jemně celou plochu. Pouze jsem potěšeně zavrněla a víc, se k mému manželi, přitiskla. Cítila jsem Tomův dech na svém krku, kde mě následně políbil.

Pomalu si mě otočil k sobě a já se na něj unaveně usmála. Poslední dobou jsem byla unavenější, než obvykle, což zapříčinil blížící se porod, kterého jsem se upřímně bála.

Hrozně moc jsem se těšila na naše děťátko, ale bála jsem se reakce Smrtijedů. Často jsem mívala noční můry, že mu někdo ublíží, ale byla jsem si jistá, že by to Tom nedovolil.

„U Merlina, Lisso, spala si dneska vůbec? Nechceš si miláčku ještě lehnout?" Ptal se hned, co viděl můj ospalý výraz a kruhy pod očima.

„Naše miminko chce asi ven," Mrkla jsem na něho a položila si na podbřišek dlaň. Začínalo kopat čím dál víc, a mě bolel i ten nejmenší pohyb. Několik měsíců jsem musela brát uklidňující lektvar a lektvar proti bolesti, jinak nevím, jak bych všechno zvládala. Většinu času jsem strávila v naší ložnici v posteli. Někdy s Tomem, ale nejčastěji sama, protože měl všelijaké schůzky a neměl na mě tolik času.

Od naší svatby utekl celý rok,ale já ji měla před očima ještě dnes.

„Moc jsem toho nenaspala. Celé dopoledne jsem slyšela nějaké výkřiky a smích smrtijedů. Nemohla jsem zamhouřit oka" Sklopila jsem pohled k zemi a zhluboka se nadechla, neboť se náš potomek znovu začal ozývat.

„Ach, řeknu jim, ať si svoje praktiky provádí někde jinde, a neruší tak klid mé krásné, těhotné manželky. Přeci jenom, potřebuju tebe, i naše miminko, mít v klidu. Za chvilku rodíš, a já už mám předtuchy teď, že se něco stane..." Pronesl tiše a lehce mě posadil na naši postel, kam si vlezl za mnou. Pomalu jsem tedy položila hlavu na polštář a nechala ho, ať se ke mně přitulí. Milovala jsem tyhle naše chvilky, když nás nikdo nerušil, a které bohužel nebyly moc často.

„Měla bych rodit nejdříve za tři dny, Tome," Vydechla jsem vysíleně a cítila, jak mě začal hladit po vlasech. Bylo to tak příjemné. „Vyřešíme tedy prosím, ty jména? Jak pro holčičku, tak pro chlapce?" Zeptala jsem se po chvilce ticha a doufala, že se k tomu konečně dostaneme. Do dneška, nás pokaždé někdo vyrušil, a tak naše děťátko, bylo stále bez jména.

„Ach ano, samozřejmě. Pro holčičku se mi líbí Emily, a když to bude chlapec, mohl by se jmenovat Tobius. Která jména se líbí tobě, Lisso?" Políbil mě do vlasů a já na moment, zavřela oči.

„Za mě dávám hlas Sebastienovi a Kayleen, nebo Scarlett"

„Lásko, není to moc mudlovské? Bude mít ohromnou moc, musí mít přece proto jména, která všem ukážou, kdo doopravdy jsou" Stál si jemným způsobem Tom za svým názorem, a já na něj jenom smutně zamrkala. Byla jsem si jistá, že povolí. Přeci jenom, bylo to dítě nás obou. Oba jsme se milovali mnohem více, než bylo zdrávo a já se v jeho blízkosti cítila jako princezna. Byla jsem jediná, ke komu se choval hezky. Nikdy na mě nekřičel, nepoužil žádnou kletbu, nebyl ke mně chladný.