You're Mine Now [CZ]

2. kapitola

Chris

„Rodney, dáš mi konečně tu vodku?!" zeptal jsem se otráveně a tím přerušil Rodneyho nekonečný telefonát. Po slovech 'promiň, musím končit. Zavolám ti později,' konečně zavěsil. Když přede mě konečně položil panáka vodky, probodl mě nenávistným pohledem.

„Mohl jsi prostě pohnout tou svou línou prdelí a nachystat si to sám!" okřikl mě, jeho tvář stále lemoval ten nenávistný pohled.

„Ne, nemohl," nesouhlasně jsem zakroutil hlavou. Kopl jsem do sebe vodku, která mi rozpálila jícen. S úšklebkem na tváři jsem mu vrátil prázdného panáka, „dnes mám volno, nevzpomínáš si?"

„Tak proč tady sedíš?" zeptal se mě na stupidní otázku. Odpověď na ni zná moc dobře.

„Čekám na Sue," i přes mou nechuť jsem mu nakonec odpověděl. Kývl hlavou a v kapse vylovil mobil, který tam před krátkou chvílí vložil. Opět si ho přiložil k uchu a začal telefonovat. Myslím, že bez mobilu by nevydržel ani pět minut.

Prohrábl jsem si vlasy a hrál si s náramkem, který jsem měl obmotaný kolem zápěstí. Zvuk tlumené hudby vyhrával z rádia, hlasy povídajících lidí, sedících u stolu překřikovaly Rodneyho hlas hovořící do telefonu. A já jen seděl a poslouchal všechny ty zvuku kolem.

Sue si dávala na čas, ostatně jako vždycky, a mě neuvěřitelně nudilo to sedění tady. Nudilo mě to a štvalo mě to. Nenávidím ty chvíle, kdy jsem sám a nemám vedle sebe nikoho, kdo by odehnal vzpomínky. Když jsem sám všechny vzpomínky a pocity se vrátí. Užírají mě a já nemám na výběr. Prostě musím přemýšlet, vzpomínat... a to mě bolí.

„Miluju to, jak se na mě díváš," řekla s upřímným úsměvem na tváři, „jako bych pro tebe znamenala něco víc."

„Ani si nedovedeš představit, co všechno pro mě znamenáš," promluvil jsem ospalým, chraplavým hlasem.

„Řekni." Její oči se vpíjely do těch mých. „Co všechno pro tebe znamenám?"

„Izz," unaveně jsem si povzdechl, „víš, že v tomhle nejsem dobrý."

„Prostě to zkus."

Na chvíli jsem zavřel oči a hluboce si povzdechl, „nechci."

Přeskenovala si mě smutným pohledem, „dobře." V jejím hlase bylo cítit zklamání.

Odhrnul jsem jí pramen vlasů z tváře a zastrčil jí ho za ucho, „vždyť přece víš, že tě miluju."

Párkrát jsem zamrkal a tím odehnal slzy. Nenávidím tu bezmoc. Nenávidím to bolestné, útrpné vzpomínání. Tak strašně bych chtěl na všechno zapomenout. Hlavně na ni. Jenomže jak se snažím tak se snažím, prostě ji nedokážu vyhnat z hlavy... a ze srdce.

„Chrisi!" ozvalo se za mnou. Leknutím jsem nadskočil. Dívčí smích se rozezněl klubem. Obrátil jsem oči v sloup a otočil se.

Vysoká hnědovláska s obříma hnědýma očima, která svou výšku ještě zvýšila dvanácti centimetrovými podpatky, se na mě pobaveně usmívala. Černá, upnutá sukně ji nesahala ani do čtvrtiny stehen, vlastně více odhalovala, než zahalovala. Ale jak znám Sue, to bylo účelem.

„Jdeš pozdě," oznámil jsem jí, po té, co si ji mé oči důkladně přeměřily.

V nezájmu pokrčila rameny, „jsem tady jenom na skok."

Vykulil jsem na ni oči a čekal na vysvětlení.

„Já jen- znáš Grega?" zeptala se a já souhlasně přikývl, „nedávno jsem ti říkala, že se mezi námi něco děje a on mě dnes večer pozval k němu."

„A co to má společného s naším 'vztahem'?"

„Líbí se mi a očividně se i já líbím jemu. A já ho prostě nechci podvádět. Vím, že s ním oficiálně nejsem, vlastně ani neoficiálně, ale prostě bude lepší, když to co spolu děláme, ukončíme," vysvětlila mi.

„Sue," zavrčel jsem otráveně.

„Chrisi, mě už nebaví tenhle 'kamarád taky rád' vztah. Chci si konečně najít někoho, kdo mě bude milovat a respektovat... ty bys měl taky." Naposled se na mě usmála, otočila se na podpatku, odkráčela ode mě a zmizela za vchodem do klubu.

Položil jsem si hlavu do dlaní a zašeptal, „ani netušíš, jak rád bych si někoho našel a zapomněl."

Pokud jste nepochopili, tak text psaný takhle je to, co se stalo mezi Izz a Chrisem v minulosti (prostě vzpomínky). 

P.S. Napravo je trailer (pokud ho ještě někdo z vás neviděl). :)