Nekko

Probuzení

Mark se vzbudil s podivným pocitem. Ještě rozespalý vstal a zamířil do koupelny. U dveří se v polovině kroku zarazil, vrátil se zpátky a zůstal zírat na svůj odraz v zrcadle. Ve vlasech mu seděla rozkošná bílá ouška. A za zády se mu houpal stějně bílý, chlupatý ocas. Zkusmo potáhl za ucho, jen aby následně syknul bolestí. Tohle nebyl vtip. Zhluboka se nadechl, nesměl panikařit. Z chodby se ozval smích. Mark ztuhnul. Tohle kluci nesmí zjistit. Rychle na sebe natáhl pytlovité kalhoty a vytahanou mikinu. Ani jedno nebylo jeho, ale kdo to řešil? Ocas nacpal do kalhot a přes uši vytáhl kapuci. S povzdechem vyšel z pokoje a jen doufal, že nebudou kluci příliš všímaví.
Jinyoung chystal snídani, zatímco Jaebeom popíjel kafe u stolu. Mark si sedl vedle něj. Před nimi ležel plán na den. Mark po něm přejel pohledem a chlupy se mu zježily hrůzou (doslovně). Fanmeeting a natáčení Weekly Idol. Takhle tam rozhodně nemůže. Byl by z toho poprask...
"Jaebeom? Můžeme si promluvit?" otočil se na leadera.
Ten na něj překvapeně kouknul a přikývnul. Nestávalo se často, aby s ním Mark chtěl mluvit. Došli do pokoje, Mark zavřel dveře.
"Tak co se děje hyung?'
"Já tam dneska nemůžu," podíval se na něj.
"Je to jen fanmeeting. Budeme tam celou dobu s tebou." usmál se. Věděl, že hyung má občas problém s úzkostmi.
"Ty mi nerozumíš. Já vážně nemůžu." shodil kapuci a odhalil ouška.
Jaebeom na něj nevěřícně hleděl. Pomalu došel blíž a natáhl ruku.
"Můžu?" Mark přikývl. Opatrně přejel prsty po nadýchané srsti ucha. Lehce sebou cuklo.
"To lechtá." zasmál se Mark. Jaebeom zamrkal. Tohle nebylo jenom tak samo sebou. A rozhodně se Mark nemůže teď ukázat venku. Byl by to poprask a všichni by se po něm vrhali.
"Jenom uši?"
Mark zavrtěl hlavou a vysvobodil ocas z kalhot, hned to bylo lepší.
"Musíme to říct klukům. A vymyslet plán." povzdechl si Jaebeom a vzal Marka za ruku.
Ostatní už byli v kuchyni a věnovali se jídlu. Jediný Jinyoung sledoval dveře a čekal až se ti dva vrátí. A málem se utopil čajem, když konečně vešli.
"Prosím, že to není hloupý vtip?"
Mark jen zavrtěl hlavou. Ostatní k němu stočili pohledy. Jacksonovi se rozzářily oči. Právě se mu splnil sen. Naprosto. Už nějakou dobu si pohrával s myšlenkou, že by Markovi koupil čelenku s ouškama. Nebo aspoň mikinu. Teď už nemusel. Pak si všiml ocasu, který měl Mark omotaný kolem nohy. Dával tím najevo svou úzkost, i když si to neuvědomoval.
"Hyung! To je cute!" Mark lehce zrůžověl ve tváři.
Bambam se rovnou vrhl po jeho ocasu. Opatrně ho vzal do dlaní a začal ho hladit. Téměř jako plyšový. A Mark vypadal tak cute. A taky vyplašeně. S tím musel něco udělat. Otočil se na Jinyounga.
"Já chci být taky neko!"
"Stačí. Sednout. Všichni." zavelel Jaebeom a sám se usadil u stolu.
Mark se usadil vedle něj a Jinyoung mu přisunul jídlo. Ten se do něj s chutí pustil. Ani si neuvědomil, jaký má hlad. Youngjae ho sledoval se zvednutým obočím. Mark toho většinou moc nesnědl, zato teď do sebe snídani házel, jakoby týden nejedl. Ostatní si toho všimli taky.
"Hyung? Jsi v pohodě?"
Mark zvedl hlavu a nechápavě na kluky kouknul. Co bylo za problém?
"Jo?"
"Už sis podruhé přidal." vysvětlil mu Jaebeom.
Mark jen zamrkal. Opravdu? Ani si toho nevšiml. Jen měl hlad. A taky se chtěl natáhnout a zdřímnout si. Zarazil se. Tohle je přece přesně to, co dělají kočky, ne?
"Asi jsem kočka víc, než jsem předpokládal. Protože teď si chci zdřímnout." nafouknul tváře.
Kluci se rozesmáli. Jaebeom se zamyslel. Teoreticky se toho dalo využít. Aspoň než zjistí co dál.
"Mark hyung, běž spát. Manažerovi řekneme, že jsi nemocný. A z dneška tě omluvíme. My zatím zkusíme vymyslet, co dál." kývnul na kluky.
Mark se usmál, vstal a protáhnul se. Kluci na něj hleděli, vážně připomínal kočku. Hlavně když mu zastříhaly ouška.
"Manažer je tady." zastrčil ocas do kalhot a na hlavu hodil kapuci. Sednul si vedle Jacksona a opřel se o něj. Najednou vypadal téměř nemocně. A když manažer vešel, zvládl i zakašlat. Manažer se na něj jen podíval a věděl, že je něco špatně.
"Mark je nemocný. Může dneska zůstat tady?" Jaebeom se díval na manažera a přitom si uklízel hrnek od kafe.
"Jistě, běž se prospat a odpoledne uvidíme, jak ti bude." přikývl manažer a ostatní popohnal.
Jacksonovi se vůbec nechtělo odcházet. Ne, když si z něj Mark udělal polštářek. Byl rád, že mu hyung tolik věří. Hodně to znamenalo. Znali se už dlouho, ale stále si Mark nechával hodně věcí pro sebe. Bylo těžké z něj dostat, co ho trápí. Mark byl hodně soukromá osoba. Ale občas měl chvíle, kdy se někomu z nich svěřil. Bylo jich málo, ale doufali, že se to zlepší.
Mark se zatím vrátil k sobě do pokoje. Zalezl si pod peřinu, stočil se do klubíčka a během chvilky usnul. Ani si proto nevšiml, že někdo vešel. Na polštář mu položil plyšáka. Chtěl mu ho dát už delší dobu, ale neměl odvahu. Ne, když se kolem pořád někdo motal. Teď měl skvělou možnost. Tak jí využil. Zase se potichu vytratil z pokoje a šel se připravit.