Skin || Larry Stylinson

Chapter 5

Harryho pohled

Jeho tvář byla jako magnet. Byl překrásný a jeho jizvy mě uchvacovaly. Musel za nimi být krutý příběh, pokud chlapec, jako je Louis, byl schopen takto zohavit tak andělskou tvář. Avšak mě chlapcova tvář připadala stále andělská. Snad ještě více, se všemi rankami, které ji zdobily.

Mohl jsem si povšimnout, jak se Louisovo tělo pod mým dotykem uvolnilo, což zatahalo za koutky mých úst. Je tak krásný a nikdo to nevidí. Jeho oči jsou čisté jako nebe, snad ještě čistší. Takovou modř, jež jsem zahlédl v jeho očích jsem snad v životě neviděl. Chtěl bych v nich umět číst.

Má ústa se pootevřela a frustrující výdech opustil má ústa, když mé prsty sjely po Louisovo krku. Řezné ranky, avšak ne takové, jež by odpovídaly rankám po jeho pažích, či na tváři. Rudé skoro až tržné ranky se mu táhly podél strany krku. Jakoby měl přes část krku otlačená vlákna provazu a snad jsem měl i pravdu, jelikož na můj dotek se ode mě Louis odtrhl, aby mohl zakrýt místo, jehož se právě dotýkaly mé polštářky.

Výraz v jeho tváři byl poněkud vystrašený a ač bych jeho reakci nečekal, chlapec se zvedl, popadl tašku a utekl. Mně jeho útěk zarazil a chvilku mi trvalo, než mi došlo, co se děje. Mé tělo se po pár vteřinách napjalo a utíkal jsem směrem ke dveřím, ze kterých se zjizvený chlapec vytratil.

Ze třídy jsem ovšem vyběhl jako první, jelikož avšak jsem si jeho útěk pro menší chvíli uvědomoval, stále jsem reagoval rychleji, než ostatní. Pozoroval jsem, jak chlapec utíká, zatímco se za mnou přiřítila profesorka a začala volat chlapcovo jméno.

Ten však utíkal dál, ačkoli se jej jeden z profesorů, který zrovna kráčel po chodbě, pokusil zastavit.

Pohled profesorky poté spočinul na mně.

"Harry, buď tak hodný a zajdi pro profesora Augera. On bude vědět, co s Louisem," pověděla, její hlas mi připadal poněkud otrávený. Myslím, že ona je také jednou z těch, kteří Louise odsoudili dřív, než s ním měli možnost promluvit .

Přikývl jsem a prošel chodbou k velké nástěnce, na které se nacházely rozvrhy hodin všech tříd, spolu se jmény učitelů, jež s nimi měli hodiny. Ukazováček jsem přiložil k jednomu z rozvrhů a postupně projel všechny, abych se dozvěděl, že má tuto hodinu pan profesor Auger volno. Našel jsem si tedy, kde se nachází jeho kabinet a rychlým krokem k němu kráčel.

Profesor Auger byl jeden z prvních, jež jsem na této škole poznal. Je to velmi milý, postarší pán. Sice jsem toho s ním moc nenamluvil, avšak on mluvil neustále. Musel jsem se občas pousmát.

Došel jsem ke dveřím kabinetu, na kterých bylo napsané jméno pana profesoru. Zhluboka jsem se nadechl a zaklepal na dveře. Chvíli jsem čekal, než se dveře otevřely a odhalily unaveně vypadajícího profesora. Jeho tvář však nabrala zvědavého výrazu a slabého pousmání.

"Pan Styles. Co potřebujete, Harry?" zeptal se profesor Auger.

"Poslala mě za vámi profesorka Smithová, prý budete vědět, co s Louisem," pověděl jsem a můj pohled směřoval k mým chodidlům.

"Je něco s Louisem? Kde je?" optal se naléhavě profesor, jeho obličej se zkroutil v zamračení, když dveře od svého kabinetu otevřel úplně.

"Utekl," kousl jsem se do spodního rtu a s obavou se podíval na profesora, který zavřel oči a zakroutil hlavou.

"Pojď se mnou, Harry," řekl mi profesor, když vyšel z kabinetu, který za sebou zavřel, sebral ze zámku klíče a rozešel se směrem k šatním skřínkám studentů, mezi jimiž prošel a nasměroval svou chůzi k vestibulu školy. Povzdechl si, když si všiml zkrouceného Louise na zemi a starostlivě k němu přešel.

"Louisi," zašeptal a lehce s chlapcem zatřásl. Ten však neodpovídal a jen nehybně ležel. Profesor Auger se zamračil a pohladil chlapce po vlasech.

"Omdlel," oznámil mi profesor, zatímco já jsem stále okusoval svůj spodní ret. Paží mě přivolal k sobě a otázal se, jestli jsem schopný Louise odnést do jeho kabinetu. Já horlivě přikývl, poklekl vedle chlapce a přitáhl jeho bezvládné tělo do své náruče, než jsem se s ním opatrně zvedal. Byl tak krásný, avšak mě mrzelo, že se nemohu dívat do jeho blankytných očí. Povzdechl jsem si a následoval profesora zpět do jeho kabinetu, který odemkl a pokynul, abych Louise položil na pohovku.

"Mohl bych zůstat?" zeptal jsem se, upírajíc svůj prosebný pohled na profesora.

"Ovšem," přikývl profesor, zatímco se rozešel k poličce, na které byli skleničky a hrníčky. Vzal jednu sklenku a došel do ní natočit vodu, kterou položil na konferenční stolek u pohovky. Dále vzal kus nepotřebné látky, kterou našel ve skřínce a namočil ji do vlažné vody, než přešel k pohovce a opatrně obklad položil na Louisovo čelo.

"Dáte si čaj, Harry?"

"Jestli můžu poprosit," pousmál jsem se a poté upřel pohled zpět na Louisovu tvář, jež nyní nezdobila žádná grimasa. Jeho tvář zůstávala bez výrazu. Opatrně jsem prstem přejel přes jeho bledou líci.

"Mohl by jste zkusit dát Louisovi napít, pane Stylesi? Myslím, že by potřeboval alespoň smočit rty," požádal mě profesor, zatímco dával vařit vodu v konvici.Přikývl jsem a vzal sklenku s vodou ze stolku. Nadzdvihl jsem Louisovu hlavu a opatrně přiložil sklenku k jeho ústům. Pomalu jsem sklenku nakláněl, aby se mu zvlhčily rty a poté sklenku opět položil na stolek, pokládajíc jeho hlavu zpět na pohovku.

"Pane profesore?" řekl jsem a podíval se na staršího muže, zatímco jsem ve své dlani držel ruku drobnějšího chlapce. Měl je tak maličké, alespon v poměru s mými dlaněmi. Bylo to rozkošné.

"Ano Harry?" odpověděl profesor a také se na mě podíval.

"Jen bych vás chtěl poprosit, aby jste mi nevykal," pousmál jsem se na staršího muže, který mi úsměv opětoval.

"Dobře Harry," přikývl a nyní horkou vodu, přelil do dvou hrnků, které poté přinesl ke stolku, na který je položil a usadil se v křesle. Zpod stolku vyndal dřevěnou krabičku, v níž byly vyskládané čaje. Pobídl mě, abych si vybral příchuť, kterou jsem chtěl a já s poděkováním vytáhl balíček s meruňkovou příchutí. Balíček jsem rozbalil a vyndal pytlíček, který jsem ponořil do svého hrnku.

Zpoza sebe, jsem zaslechl zakňučení, jež okamžitě upoutalo mou pozornost. Přetočil jsem se na chlapce, ležícího na pohovce a zlehka jsem se usmál, když jsem si všiml, jak se jeho řasy zatřásly a poté jeho víčka pomaličku odhalila jeho andělské oči.