Skin || Larry Stylinson

Chapter 33

Pohled Harryho

Stál jsem opřený o futra dveří a díval se, jak si Tulák užívá Louisovu pozornost, kterou chlapec štěněti věnoval. Tulák už pomalu rostl, už to nebylo malé chlupaté klubíčko, ale radostí nám byl pořád.

Pousmál jsem se pro sebe, zatímco jsem sledoval Tuláka poskakovat okolo Louise, vrčíc na něj hravě, zatímco ho drobný brunet provokoval, trhajíc jeho hračkou sem a tam.

Louisův smích jsem poslouchal tak rád. Byl tolik nakažlivý, že když se začal od srdce smát, lidé kolem něj se jako na lusknutí prstů začali smát také. Konečně v sobě našel sebedůvěru, chuť k životu a tak trochu jsem doufal, že jsem byl jedním z důvodů jeho nynějšího štěstí.

"Koukám, že sis našel nového parťáka, Tuláku," zasmál jsem se a vešel do pokoje.

Louis na mě vzhlédl a usmál se, čehož samozřejmě štěně okamžitě využilo a vytrhlo Louisovi hračku z ruky. Louisův zrak okamžitě padl na jeho prázdnou ruku, lapajíc po dechu. Poté se opět podíval na mě a pořádně se na mě zamračil.

"Copak?" zasmál jsem se znovu a popošel blíž k brunetovi, sedícímu na zemi.

"Vyhrál bych, kdybys nepřitáhl mou pozornost," zabručel.

S úsměvem jsem zakroutil hlavou a sedl si za Louise. Obmotal jsem své paže kolem jeho trupu a nechal jej se na mne položit. Své dlaně si položil na mé paže, zatímco se o mne celým tělem opřel a hlavu položil na mé rameno.

**

Kdybych řekl, že jsem do koupelny, v době, kdy se tam Louis sprchoval, vlezl omylem, lhal bych. Skousl jsem si spodní ret, když jsem přes skleněné dveře sprchy viděl v páře, která se tvořila díky horké vodě, obrysy Louisova nahého těla.

Byl tak krásný a ačkoli nabyl na sebedůvěře, stále mi tato slova nevěřil.

Potichu jsem ze sebe svlékl oblečení, které jsem na sobě měl a vkradl se do sprchy za Louisem.

Zapištěl, jakmile zjistil, že jsem ve sprše s ním.

"Harry!" zalapal po dechu a snažil se přede mnou zakrýt své nahé tělo.

"Ššš," špitl jsem s prstem na rtech a vzal jeho zápěstí, odtahujíc jeho ruce pryč od jeho těla. Prohlížel jsem si ho, zatímco on se celý červenal a lehce se třásl.

"Jsi tak krásný," zašeptal jsem a pozoroval, jak zdvihl hlavu a zadíval se do mých očí. Nechal jsem jej, ať si mě také prohlédne.

Ačkoli se snažil uhýbat pohledem, stejně se vždy nenápadně podíval. A já si vždy všiml.

"Nemusíš se stydět," usmál jsem se na něho a zadíval se do jeho modrých, nevinných oček.

Opatrně jsem položil dlaň na jeho bok a přitáhl si jej k sobě. Hlavu jsem sklonil a vpil se svými rty do jeho. Užíval jsem si to. Ten pocit, chuť jeho rtů, pomalé, vášnivé pohyby.

Odtáhl jsem se, když zalapal po dechu a lehce přejížděl po jeho boku. Zbožňuji, jak je křehký a maličký. Je tolik zranitelný a přitom má tak silnou osobnost.

Rukou jsem pomalu sjel níž, zjišťoval jsem, co si mohu dovolit, zda ještě není příliš brzy. Lehce jsem mu zmáčkl zadeček, načež mi Louis slastně vydechl do hrudi, o kterou se svou dlaní zapíral.

"Přestanu, pokud se ti něco nebude líbit, Louisi. Jen mi to musíš povědět," ujistil jsem ho. Slabě přikývl a já ho po zadečku pohladil. Byl perfektní. Pevný, vypoulený, možná trošku zženštilý. Louis byl celkově drobátko zženštilý. Jeho pisklavý hlas, křivky a roztomilé vrásky kolem očí, když se nefalšovaně smál.