Já a moje sekretářka

Kapitola druhá

,,Proboha zpomal trochu. Ještě tu kvůli tobě bude zemětřesení," zašklebila se Amanda, když jsem nasupěně vešla do místnosti, kde už ona s takovou radostí zorganizovala to výběrové řízení.

,,Tak ať už to mám za sebou," odfrkla jsem si a rozhlédla jsem se okolo sebe.

V místnosti byl delší stůl se dvěma židlemi a před tím vším byla jedna židle pro toho nebožáka, který sem přijde žádat o práci. Když jsem se usadila na poslední volnou židli, co byla za dlouhým stolem vytáhla jsem si blok na poznámky společně s lahví vody. Amanda nehnula ani brvou, jen se občas podívala do dlouhého seznamu dnešních kandidátů, co měla u sebe. Po chvíli přišla první "oběť " a mně to v tu chvíli všechno došlo.

,,Proč já jsem si to jen neudělala sama," zaúpěla jsem tiše při pohledu na ženu, která si sedla na židli přede mě a Amandu.

Už jen podle výrazu brunety vedle mě jsem poznala její až moc samolibý výraz. Ovšem, že když jsem ji to nechala celé na starost, že lidi co přijdou budou její kamarádky s nosánkem nahoru a postavou jako špejle. Že mě to jen nenapadlo dřív. Trpěla jsem dlouho. Opravdu dlouho. Dobré tři hodiny s pevným rozhodnutím, že žádnou Amandinu kamarádku si pod křídla rozhodně nevezmu.

Zrovna v tu chvíli, když z místnosti odcházela další, rozhodně ne potencionální sekretářka s viditelně vyšponovaným dekoltem, se ve dveřích objevil ten poslední člověk, kterého bych zrovna měla chuť vidět.

,,Tu byste měly vzít, líbí se mi," usmál se tím svým egoistickým úšklebkem šéf, když se ona kandidátka okolo něj prošla ve dveřích.

Amandě začaly růžovět tváře při čemž si skousla spodní ret a já se snažila svůj oční kontakt s mužem ve dveřích dlouhým pohledem do mých poznámek zažehnat. Už jsem si dlouho promýšlela, co se stane.

,,Myslím, že by jsi... že byste měl jí měl trochu domluvit. Už tu bylo nejméně dvacet lidí a ona si nevybrala ani jednoho," začala po něm Amanda spiklenecky pokukovat.

,,Já bych si moc nezahrával, v Japonsku jsou na zemětřesení zvyklý, ale tady bychom ho úplně neuvítali," řekl on při pohledu na koho jiného než na mě samozřejmě, když jsem se začala nerudně vrtět.

,,Vezmu to v potaz," zadívala jsem se na něj naštvaně.

Po chvíli naštěstí šéf odešel a já mezitím stačila ztratit nervy nad jeho rozhovorem s Amandou.
Po chvíli do místnosti vešla další uchazečka, ale já už neměla chuť cokoliv dělat.

,,Víte, měli jsme tu za posledních pár hodil docela rušno, takže vám ušetřím práci. Pokud o místo opravdu stojíte, což podle toho, co máte na sobě si moc nemyslím. Pokud tu jste jen kvůli ní," ukázala jsem na ženu vedle sebe, ,,tak šéfova kancelář je hned za rohem, jen teď bude mít asi trochu napilno, takže si budete muset stoupnout do fronty."

Amanda na mě vyvedeně podívala, mezitím co nová příchozí nasupěně odešla.

,,Proboha, co si o sobě myslíš!?" vyjela na mě.

Já se na ní ani nepodívala a svůj pohled jsem měla upřený do notýsku na stole jakoby se nic nestalo.

,,Doufám, že to byla poslední," řekla jsem po chvíli až trapného ticha, ,,protože mít tolik "kamarádek" už není normální."

Bylo vidět jak jí došla trpělivost společně s vytáčením jednoho s mnoha kontaktů, co měla uložené v mobilu.

,,Tak ona už má šéfa uloženýho pod křestním jménem," zasmálo se mi podvědomí při letmém pohledu na displej Amandiného telefonu.