Já a moje sekretářka

Kapitola první

,,A-Amando, já vím! Musím si to promyslet," zvedla jsem do telefonu naštvaně hlas při pomyšlení na ten otravný obličej ženy, se kterou mám tu čest mluvit.

,,Na tom není co promýšlet," ozvalo se jako odpověď, ,,každý nový vedoucí oddělení potřebuje sekretářku."

Já si unaveně povzdechla, když jsem jí chtěla začít odříkávat ty nechutné stereotypy lidí, co se na pozice sekretářek hlásí, než mi došlo, že i ona byla jedním z nich. Proto jsem raději mlčela a nechala si dál vyčítat, co jsem v životě udělala špatně.

,,Hele, víš ty co? Když ti na tom tak záleží, tak zorganizuj výběrový řízení a já si někoho možná najdu," odfrkla jsem si.

,,Na to, že tě před týdnem povýšili se chováš jako kyselá prdel," odpověděla mi suše Amanda.

A co asi tak čeká? Během jednoho dne na mě spadlo tolik věcí najednou, že nevím kam skočit dřív. S pokusem o klid jsem se nadechla a bez dalšího slova jsem hovor položila. To negativní myšlení jsem se pokusila co nejrychleji vypustit, aby mi to už dál nerušilo klidnou sobotu, ale samo od sebe to nešlo. Rychlostí blesku jsem se vydala k lednici, kde jsem ukořistila to první, co mi padlo do hledáčku. Velká sklenice zavařovaných okurek. V určitých případech bych si vzala čokoládu, ale tu jsem snědla včera při sledování Titanicu. Zmizela ve mně tak rychle asi jako Jack pod ledovou vodní hladinu.

S ladností nemocného tuleně jsem se posadila i se zavařovačkou na klíně na gauč a nechala si před očima plynout televizní program, co byl zrovna zapnutý. Nemohla jsem si vůbec pomoct, ale stále jsem měla pocit, jakoby mi měl každou chvíli zazvonit mobil a s tím příjit další hodina Amandiného držkování o mojí neschopnosti. Jak já jí jen nesnáším. Do téhle doby jsem se jí snažila co nejvíce vyhýbat, což se mi úspěšně dařilo několik let co ji povýšili. Celé patro ví, že ta hodina kdy byla u šéfa v kanceláři nebyla ztrávená jen krafáním o tom, jak by ji potěšilo dostat lépe placené místo.

Vše bylo relativně perfektní než se i mě podařilo povýšit, tudíž jsme se opět ocitly ve stejné výši a ona do mě teď šije jak se dá. Jen pro ujasnění, já s nikým spát nemusela. Ale kdo by taky chtěl. Amanda o mně neustále říká, že vypadám jako hroch, což se rozneslo i mezi ostatní fifleny, které mají v pase sotva třicet centimetrů a obličej plný plastik, že to je až k nevidržení se na ně koukat. Dokonce i šéf už se toho chytil. Vždy to začíná slovy ,To je ta tlustá'. Už to ani nevnímám. Mít komplexy je zbytečné, a snažit se jim vysvětlit, že ony s tolika plastikami začínají vypadat jako pet lahve taky nemá cenu. Po té chvíli klidného rozjímání jsem vedle sebe ucítila vibrace telefonu.

,,Jen to ne," zaúpěla jsem tiše, aniž bych se podívala na mobil bez jediného uvědomění, že jsem hovor vůbec nemusela zvedat, ,,ano?"

,,Ahoj Ashley," ozval se hned na to veselý hlas člověka, který mi vždy dokázal zlepšit náladu.

,,Proboha, ahoj Susan," vyvalila jsem překvapeně oči, ,,c-co potřebuješ?"

,,Jen mě napadlo jestli bys nechtěla někam zajít. Třeba si někam zacvičit. Udělat pro sebe něco z čeho budeme mít dobrý pocit."

Já mlčela. Mlčela jsem tak dlouho dokud to nedonutilo Susan opět promluvit.

,,Dobře, promiň. Ty vlastně necvičíš. Tak, co třeba zajít na kávu a něco na zub?" pokusila se znovu o nadhození tématu.

,,Už jsem si myslela, že to neřekneš," uculila jsem se žvýkajíc další kyselou okurku.

,,Vyhovovalo by ti to třeba za hodinu u Cup'n'Coffee?"

,,Budu tam," odpověděla jsem naposledy, kdy mnou začala pulzovat nepředstavitelná radost jak si dám svůj oblíbený čokoládový dort.

Cup'n'Coffee je se Susan naše oblíbená kavárna nedaleko Central parku. Já jsem si to tam oblíbila díky tomu jednomu jedinému čokoládovému dortu, na který tam nikdy nedám dopustit a ona tam chodí především koukat tamnější mužský personál. Rychle jsem se převlékla do něčeho v čem obvykle lidé chodí ven, na obličej jsem nahodila lehkou vrstvu omítky zvané make-up a mohla jsem vyrazit.

~

,,Ahoj Susan," přivítala jsem se radostně se svou kamarádkou.

,,Ahoj Ashley," oplatila mi úsměv a obě jsme se posadily ke stolu v kavárně.

,,Ráda bych se tě zeptala, proč tak najednou, že jsi chtěla jít ven, než mi to došlo," uculila jsem se na ženu naproti sobě a hodila očko na baristu co stál za barem.

,,Však mě znáš," usmála se.

Vždy jsem při našich rozhovorech myslela na jediné, na tu veškerou odlišnost mezi náma dvěma. Já jako oplácaná bruneta s někdy až přehnaně nudným životem, který si dokážu vždy obohatit něčím sladkým a prací v TIME redakci, zatímco Susan jakožto někdo koho podle jejích zářivě červených vlasů poznáte na míle daleko. Ruce má poseté tetováním, na těle pár piercingů a prací v tatérském salonu na hlavní ulici. Z mé, až zasněné polemizace mě vyrušil hlas číšníka.

,,Tak co si dáte dámy?" usmál se na nás obě.

,,Já bych si dala jedno latte a jahodový cheesecake," řekla Susan z patra aniž by se podívala do lístku.

,,Jedno latte, cheesecake," poznamenal si do bločku a podíval se na mě, ,,nechte mě hádat. Čokoládový dort a karamelové cappuccino."

,,Dala jsem si tu snad někdy něco jiného?" zarazila jsem se.

,,Za poslední rok ne," odpověděl mi pobaveně číšník.

Když nám donesl naši objednávku, já jsem na nic nečekala a můj čokoládový dort začal z talíře postupně mizet.

,,Měla by jsi se vidět," zasmála se Susan, vytáhla mobil a aniž bych si toho všimla mě vyfotila a fotku mi ukázala.

,,Ne, to nejsem já," zahuhlala jsem s plnou pusou, ,,já při jídle vypadám jako půvabná princezna a ne jako hladovějící bezdomovec, jak to vypadá tady.

Susan ze zasmála a upila svého latte.

,,Stejně furt nechápu, že nikoho nemáš. Kdybych byla chlap, tak bych tě brala všema deseti. Máš smysl pro humor a to se v dnešní době cení."

,,Víš co je ten hlavní problém?" zadívala jsem se na ni, ukázala na dort před sebou a následně si položila ruku na břicho, ,,hlavní problém jsem já," zašklebila jsem se a opět ujedla kus dortu.

,,A jsi vtipná, i když se vůbec nesnažíš," uchechtla se žena naproti mně.

~

Po nějaké době jsme obě spokojeně dojedly a vydaly se domů. Když jsem otevřela vchodové dveře svého bytu, jakoby mě hned obalila ta negativní myšlenka zvaná Amanda. Během chvíle jsem se převlékla zpět do svého pohodlného domácího oblečení a navázala blízký kontakt se svou sklenicí okurek a už jen čekala na konec toho úžasně klidného víkendu.