MY BIG BROTHER [ one direction - EDITING ]

16.Vytáhni to!

Už jsou to tři dny co jen tak sedím na okením parapetu.
Už jsou to tři dny co jsem probrečela.
Už jsou to tři dny co jsem nevyšla z pokoje.
Už jsou to tři dny co jsme nic nejedla.
Už jsou to tři dny co nekomunikuju s nikým.
Už jsou to tři dny co si přehrávám všechny naše zážitky.
Už jsou to tři strašné dny co mi hrozně chybí ...

"Ale no tak,jednou si najdeš holku která bude úžasná" Mikla jsme rameny a prohlížela jsme si ho. Jako by jsme ho věky neviděla. Přišel mi pořád stejný.

"I kdyby tak ty budeš vždycky ta nejlepší" Zasmál se a já ho objala. 

I kdyby tak ty budeš vždycky ta nejlepší .....I kdyby tak ty budeš vždycky ta nejlepší

"Joy,vylez už jsi tam 3 dny" Z poza dveří byl slyšet Harryho chraplák. Divím se že zrovna on má o mě starost,nebo spíš přehled jak dlouho tu sedím.

"Vždyť jsi už tři dny nic nejedla a ani nepromluvila" Ozval se Louis,který zaklepal. Ale mě je jídlo teď úplně ukradený,můj život se rozpadl na maliknaké střípky. Moje rodina zemřela,moje milovaná maminka s tátou. A moje záchrana Luke? Ten je teď taky pryč. Nechal mě tu,vlastně nás tu nechal všechny. Prostě můj život se teď extrémně podělal.

"Joy,aspoň nás pusť dovnitř,ať víme že jsi v pořádku" Ozval se pro změnu zase Liam. Jeho hlas byl v podtextu smutný a starostliví. Vzala jsem do ruky mobil.

Zasekla jsem se hned co se mi rozsvítil displej. Byla tam naše stará fotka. Se všema. Všechno v tu dobu bylo v pořádku. Už jsem neměla co brečet ikdyž se mi chtělo. Už mi došly slzy. Najela jsem na zprávy a začala jsem rychle ťukat prsty na dotikovou klávesnici.

"Horanová,že pošleš esemesku 'Jsem v pohodě' jsme nemysleli" Vykřikl Harry. Ikdyž jsme ho přes ty krásně bílé dveře neviděla věděla jsem že se pousmál.

Měla by ses vzchopit holka - moje podvědomí se ozvalo. S těžka jsem vstala a zamířila jsem do koupelny,potřebuju hodně dlouhou a horkou sprchu.
Schodila jsme ze sebe oblečení které na sobě mám už 3 dny od toho strašného intervia stou bábou. Opatrně jsme vlezla do sprchy a nechala jsem na sebe kapat horké kapičky vody,které mě dobíjely.

Po několika minutách jsem konečně vylezla ze sprchy a zamířila jsem do šatny. Potřebovala jsem na vzduch a teď jsem nemohla myslet na nic jiného než na jídlo. Ale lhala bych kdybych řekla že nemyslím i na Luka. Oblíkla jsem si černé úzké rotrhané jeansy a bílé tílko.Nalíčila jsem se aby nebyly tolik vidět moje kruhy pod očima a celkově to že jsem brečela a nespala. 
Zadívala jsem se na sebe do zrdcadla ale ani ten malí úsměv jsem svému odrazu nevěnovala protože jsem neměla důvod.

Vyšla jsem z pokoje,všude bylo ticho jen ze zdola byla slyšet televize a debata kluků - Harryho,Liama a Louise. S hlubokým nádechem jsem potichu sešla schody.

"Ty žiješ" Vykřikl Harry který si mě taky jako první všimnul. Dlouze jsem se na něj zadívala.

"Ale no tak,usměj se. Vždyť máš nás" Přidal se Louis a usmál se.

"To jsem dopadla" Zašeptala jsem. Bylo to spíš něco mezi chraptěním a mluvením. Tři dny jsem nemluvila takže jsem si musela vzpomenout jak se to vůbec dělá.

"Kluci ona mluví!" Vypískl radostně Harry. Připomínal mi malé dítě které dostalo k vánocům svojí vysněnou hračku.

"Kde je brácha?" Moje chraptění už se začínal podobat mému normálnímu hlasu.

"Niall a Zayn jsou někde spolu" Miknul rameny Louis.

Pozorně jsem si prohlídla celí obývák který byl propojený s kuchyní a předsíní. Připadalo mi to jako věčnost co jsem to tu neviděla. Pak jsem se zadívala na kluky kteří mě pozorně sledovali teda až na Liama který sledoval telefon.
Zamířila jsem ke dveřím kde jsem si obula moje černé conversky. Popadla jsem klíče a vyšla jsem ze dveří.
Do nosu mě udeřil čerství podzimní vzduch který už jsem dlouho necítila,byl v něm cítit déšť a vlastně celkově podzim.

"Počkat kam jdeš?" Vyběhl zamnou ze dveří Liam. Dveře se hlasytě zabouchly až se okna zatřepaly.

"Ven" Pokroutila jsem hlavou a ukázala jsme kolem sebe. "A kam ty?"

"No,slíbil jsem ti pozvání do Starbuksu,tak jde né?" Pousmál se. Najednou mi Liam přišel jiný,nepřišel mi jako ten starostlivý 'Daddy' ale celkem v pohodě kluk. Který je nejlepší kamarád mého bráchy.

Celou cestu do Starbuksu - která trvala cca. 10 minut? Jsme si povídali o různých blbostech a já alespoň na chvíli zapoměla na Luka. Liam se mě snažil rozesmát za každou cennu a povedlo se mu to. Konečně jsem se začala smát. A až teď jsem si uvědomila to že nechápu proč ho kluci považují za Daddyho,když je sním sranda. 
Došli jsme do Starbuksu a hned jak jsme otevřeli dveře ucítila jsme tu krásnou vůni která je jen ve tady. Hrály tu písničky a všude byl menší šrum od mluvení všech lidí co tu seděli u stolů.
Zaplula jsem ke stolu který byl hodně vzadu aby lidé moc neposlouchali naší koncerzaci a aby Liam nebyl moc na očích. 

"Takže jsem tvůj Guru,tak povídej co se děje?" Usmál se a položil předemně perníkové latté a čokoládového muffina. Udiveně jsem pozorovala to co předemně postavil,jak může vědět že tohle mám nejradči?

"Počkat,nejdřív mám na tebe já otázku" Podíval se na mě pohledem 'pokračuj' a kývl.

"Já myslela že jsem vám jen na obtíž tak proč tu semnou teď sedíš,Liame?" Pozorně jsem se na něj zadívala a skenovala jsem každý jeho pohyb. Jako bych čekala že po mě vypálí,ikdyž jsme věděla že je to blbost. Nadechl se.

"Víš jak nám tvůj brácha řekl co se stalo tvím rodičům navrhli jsme,aby tě přitáhl sem do Londýna aby jsi bydlela snáma. Vážně jsi někdy nevychovaná kráva ale zase na druhou stranu tě Londýn změnil a teď už nejsi taková jako dřív a je stebou i sranda. Nikdy si nám nebyla na obtíž a Niallovi už vůbec ne. Sice tomu nemusíš věřit ale,ty si myslíš že na tebe zapoměl. Ale to není pravda,ty o tom nevíš ale pořád o tobě mluvil a když se stalo to z rodiči nemyslela na nic jiného než na to co bude s tebou." Napil se kafe. Já na něj jen koukala jak tydýt. Vážně na mě Niall nezapoměl? Proč by mi Liam lhal? Myslel tohle všechno vážně? To jsme byla až toková kráva? To je napadlo abych se sem odsvěhovala? Moc otázek.

"Děkuju ti ty batmane" Pousmála jsem se na něj a usrkla jsme si. "Vlastně,je tu něco s čím by mi mohl můj guru pomoct" Ušklíbla jsem se.

"Předem upozorňuju že oživovat mrtvé neumím" Zvedl ruce na obranu. Dlouze jsme se na něj zadívala "Né,promiň to jsme nechtěl" Vyhrkl rychle když si uvědomil co řekl. Jen jsem kývla.

"Chtěla bych si promluvit se Zaynem"