n u m b

t w e n t y - e i g h t

dopis třetí

Prosím, zapomeň na všechno, co jsem napsal v dopise druhém. Totiž, ne že by to nebyla pravda, ale nechal jsem se unést. Co víc, není to pointa těchto vzkazů. Pamatuješ na to, když jsem za tebou šel do nemocnice? Bylo to poprvé a naposledy, co jsem slyšel tvůj smích. Měl by ses smát víc, Joaquine.
Zasloužíš si to.
S láskou, Owen

Sledoval jsem jeho skříňku a lehce po jejím povrchu přejel prstama. Už byla středa. Jenom dva další dny strávený zavřenej ve škole a potom víkend na horách. Táta říkal, že byl čas vypadnout z města a myslim, že nic lepšího ho už ani napadnout nemohlo.

Po dlouhý době jsem narazil na Felixe. Šel po boku dalších volejbalistů, vlasy zpocený a okolo krku ručník. Občas jsem jim záviděl, že mohli mít trénink jen tak uprostřed dne, ale to bylo tak všechno. Když procházel okolo, potichu jsem ho oslovil. Kejvnul na kluky, ať jdou bez něj a s rukama v kapsách se ke mně otočil.

"Hádám, že ne, ale zkusit to musim. O Joaquinovi něco víš? Kam šel? Kde je teď? Kdy přijde?" Felix se na mě smutně pousmál.

"Joaquin byl už dávno blíž tobě, prcku. Kdyby kdokoliv o jeho odchodu něco věděl, byl bys to ty," poplácal mě po rameni a pokračoval v chůzi pryč od mojí postavy. Nevím, jestli mi na tom přišlo víc úsměvný to, že jsem byl stejně vysokej a nazval mě prckem nebo to, že Španěl opravdu prostě jen tak odešel.

dopis čtvrtý

Nevím, kde jsi. Upřímně nemyslím na nic jinýho a to je sobecký, Joaquine. Je to sakra sobecký. Nedal si mi nic, čeho se chytit a teď nemůžu v klidu usínat. Vzal sis všechen můj volnej čas pro sebe, všechny myšlenky a pozornost. Okradl si mě a za to tě nenávidím.
Protože je to lehčí, než tě milovat.
Owen

Ze školy jsem doslova vyběhnul a potom šel co nejpomalejc domů. Čerstvej vzduch mi pomáhal na přeplněnou hlavu.