n u m b

t w e n t y - t w o

"Hele, Owene promiň. Vim, jak moc tě to ranilo," zamumlala mi do vlasů a pomalu se odtáhla. Mámě jsem to položil s tim, že jí ještě zavolám pozdějc večer. "Ale měl bys odpustit i Patrickovi. Nezaslouží si tvojí nenávist, byl to jeden pitomej úlet."

"Patrick si nezaslouží ani abych se mu podíval na boty," odseknul jsem naštvaně, ne na sestru, na samotnýho Patricka, o kterým byla řeč. Hádám, že Mia o jeho druhým "úletu" věděla velký kulový. "Dělá se mi špatně ze všeho, co dělá," sklopil jsem pohled a oba jsme si sedli na mojí postel. Ruku mi položila na rameno a jako bych na tom místě pořád cejtil kus Španěla.

"Co kdybys mi řekl, co všechno dělá?" zeptala se opatrně.

"Je to kretén. Jednou ho sputim z očí a už dělá mojí sestru a jenom co ho to omrzí začne mlátit do lidí," zasmál jsem se s obrovskym znechucením v hlase. Vyznělo to hůř, než jsem předpokládal ve svý hlavě, ale bylo mi to upřímně jedno.

"Jakejch lidí?" v jejím hlase byl slyšet zájem. Podíval jsem se jí do očí. Mia nebyla blbá. Věděla, že na tolika lidech na týhle planetě mi zas nezáleželo, takže v tu chvíli už mě jenom chtěla slyšet říct jeho jméno.

"Joaquina."

"Joaquin Navas," ušklíbla se. "Že mi rovnou nebylo jasný, že se to celý točí kolem něj. Ty ses do něj úplně zbláznil, brácha," pobavení v jejím hlase střídala radost, i když jsem upřímně netušil proč, když jsem jí právě řekl, co Patrick udělal. "Joaquin se tu stavoval nějakou hoďku před tebou. Za prvý, nechci vědět, jak znal tvojí adresu a za druhý ti tady nechal dopis. Jak staromódní."

"Kde?" vychrlil jsem. Z vteřiny na vteřinu jsem netoužil po ničem jiným, než držet v ruce dopis od Španěla. Mia poukázala na můj psací stůl, kam jsem se pomalu šipkou vrhnul a sáhl po kusu přehnutýho listu papíru, kterej ležel úplně navrchu.

Promiň za dnešek, jen mi prosím věř, že nic nemyslím špatně. Nějakou dobu se neuvidíme, Owene. Nestarej se o to, prosím. Všechno bude v pořádku.