n u m b

e i g h t e e n

A tak jsem jí řekl skoro* všechno.

*řekl jí jenom o Mie a Patrickovi, protože všechno ostatní se až moc vztahovalo k mejm citům ohledně Španěla.

Takže si myslela, že to vlastně nic tak hroznýho nebylo a že čas zahojí moje rány. Přesně takhle to řekla. A já si spíš přál, aby čas vyléčil moje zbláznění do jistýho druháka, jehož jméno začínalo na J. Všechno to až moc komplikovalo a celkově by bylo tak uvolňující se prostě nikdy nezamilovat.

Hádám, že tohle to udělalo oficiální. Nikdy předtím jsem to nedokázal přiznat ani sám sobě, natož to dostat ze sebe ven. Poslední dobou pro mě ale bylo těžší na to nemyslet. To slovo láska blikalo v mým mozku jako obrovskej název baru a tak jsem prostě vešel dovnitř, abych se zbavil toho oslepujícího světla.

A opravdu mi to pomohlo vidět líp. Nevim jak, ale vim, že jo. Cejtil jsem se líp. Cejtil jsem se relativně v pohodě, což byl oproti normálnímu pod-bodem-mrazu fakt velkej pokrok.

Nemohl jsem jít domů, protože pro tátu jsem byl právě teď ve škole, a tak jsem si zalezl do knihovny, protože jenom tam se mi opravdu chtělo. Jako by vzduch tam pořád voněl Joaquinem a možná to bylo proto, že tam zrovna teď seděl u našeho stolu.

Zastavil jsem se napůl cesty k němu a v hlavě sepisoval list pro a proti. Pro: právě jsem si přiznal že do něj jsem bezhlavě zamilovanej. Což stačilo k tomu, abych udělal těch pár kroků a lehce zavrzal židlí o podlahu, když jsem si chtěl sednout. Zvedl ke mně otrávenej pohled, kterej rychlostí světla zjemnil, když mě rozeznal.

"Co tady děláš?" zeptal se a promnul si oči.

"Vtipný. Přišel jsem se zeptat na to stejný," uchechtl jsem se, ale jenom trochu, aby to nevyznělo zle.

"Owene, ty nejsi kluk co zameškává školu," řekl lehce frustrovaně a mezi obočím se mu vytvořila malá vlnka na kůži.

Nemělo mě to nijak urazit, ale tak trochu urazilo. Odmítal se mnou vést vážný rozhovory, odmítal se sblížit a odmítal mý snahy dostat se k němu blíž. A najednou tady seděl, na místě, co jsem mu ukázal a říkal, co za kluka nejsem.

"Jsem tady, protože se tu cejtim bezpečně," dokončil, když jsem se nechystal nic říct na jeho předchozí slova. "Bezpečnějc než doma."