Self Loving

Box

Už celé dva dny se válím u počítače a nic nedělám. Nezdá se že by to někomu vadilo ale mě to doslova štve. V léčebně jsem běhala 3 do týdne a sem tam boxovala, no jo jenže tady?! Běhat se mi od toho incidentu v kavárně nechce a nechci přijít o formu v jaké jsem, když už jsem na ni tak dlouho pracovala. Nemám zájem se znova vydět s tím klukem, i když šance je malá. Ne že by mě nějak zajímal spíš naopak. Jen je tam ta šance že bude chtít mluvit nebo něco podobného a na to já nejsem.
Ale ten box...Box... tak ten mě teď lákal ze všeho nejvíc . Ne že bych si chtěla vybít vztek, ale není špatné si znova připomenout pár ran, navíc když už budu nějaký ten vztek mít tak by se hodilo vědět kde ho vybít. Navíc mám na to jenom dnešek, jelikož už je čtvrtek a slíbila jsem matce že s ní půjdu v sobotu do školy vybavit vše potřebné.
Otevŕela jsem oči a vydechla nikotinový bílý kouř do vzduchu. Típla jsem cigaretu o dřevěné zábradlí balkónu a nadzvedla jsem větší květináč který byl za balkonovými dveřmi. Zpod něj jsme vytáhla igelitku kde se nacházelo už nějakých těch pár zbytků od cigaret. Hodila jsem do ní zbytek téhle a zase schovala igelitku pod květináč.
Kdyby se matka dozvěděla že kouřícími asi by mě zabila. Sama byla na nich předtím závislá a pomyšlení že její dcera kouří, potom co se ona sama vyléčila, by se jí asi moc nezamlouvalo. Nebojím se zjištění že kouřím ale bojím se že bude chtít vědět proč a vyzvídat o mém osobním životě. Už jednou se o to pokusila ale já jsem ji ani nenechala dokončit druhou větu. Nestojím o to aby se zajímala. I když u mě má druhou šanci, nepotřebuje snad vědět všechno, protože takový vztah my nikdy mít nebudeme. Na to je pozdě.
Rychle jsem za sebou zavřela balkonové dveře aby se smrad nebo spis vůně cigaret nedostala do mého pokoje. Sundám si ze sebe mikinu a pyžamo. Ani jedno od cigaret nesmrdí což je plus pro mě. Přeběhnu do koupelny a pro jistou se zamknu. Vlezla jsem si do sprchového koutu a rychle se umyla. Vlasy si zatím umývat nepotřebuju. Obmotala jsem se ručníkem a zamířila do pokoje. Dala jsem si na sebe legíny a tmavě šedé over-sized triko.
Sice jsem před asi před půl hodinou jedla ale co se dá dělat jsem znova hladová. Rychle jsem seběhla schody a jen si vzala jablko a pití a běžela zpátky do pokoje. Box. Furt mi ten nápad hraje v hlavě. Zakousnu se do jablka a přitom zadávání heslo na svém laptopu. Dnes se už nechci válet doma, mám chuť něco dělat a box mi přišel vhod, jen ještě najít kde.
Hledala jsem poměrně dlouho ale po třičtvrtě hodiny jsem to koněcně našla. Jmenuje se to Boost Ring, divné jméno ale vyhovuje. Je to asi 5 minut za městem, sice to není úplně nejblíž ale nechci chodit tady do místní tělocvičny. Radši. Nechci plýtvat ani jednu minutu a tak se zvednu a přemístila se k šatníku. Do mojeho sportovního báglu jsme si dala věci v čem budu cvičit, takže sportovní podprsenku, triko, sportovní kratasy, ručník a pití. S make-upem se ani s výměnou oblečení se neobtěžuju a opět seběhnu schody dolů. Nazuju si svoje vansky jen si přes sebe přehodím koženou bundu a vyrazila jsem.
Vystoupila jsem na poslední zastávce autobusu u depa. Teď už jen stačí 5 minut pěšky a jsem tam. Šla jsem rychlejší chůzí po malém chodníku a přítomnost mi v uších hráli ty nejlepší skladby které v playlistu mám.
Podívala jsem se znova na svůj mobil kde byla zapnutá mapa ,abych se náhodou nestratila protože i když to bylo celou cestu rovné já jsem schopná všeho, a pak znova na velkou ceduly u vchodu která potrvzovala můj cíl. Schovala jsem svůj mobil to tašky a bezmyšlenkovitě jsme otevřela dveře a vstoupila jsem dovnitř.
Hned přede mnou stála recepce a za ní už šli vydět všechny ty boxovycí pytle a dokonce i ring. Otočila jsem od toho všeho pohled a přemístila jej na chlápka za pultem. No teda spis na pořádného chlapa aby jsme byli upřímný. Měl asi 2 metry a všude jen svaly, tetování a piercingy. Šel z něho strach ale já jsem jen s neutrálním výrazem přistoupila blíž. " Dobrej, jak vám můžu pomoci?" Řekl hlubokým hlasem. " Chtěla bych se zapsat." " Bylo vám více než osmnáct let?" Zeptal se s seriózním hlasem. A sakra tak na tohle jsem nepomyslela. Jde vydět zě to válení doma mi moc neprospívá. "Dělám si prdel" řekl uvolněně a začal se smát. "Jen mi stačí vědět jestli víš co děláš" řekl tázacím pohledem. Já jsem byla trochu prěkvapená a hlavně zaskočená. Nejspíš to viděl a tak se jen uchechtl a upřesnil to. " jestli nejses začátečník" zkusil to znovu. "Ne, to ne, nejsem" řekla jsem už trochu víc uvolněně. "Hej v poho jen vtip" řekl omluvne asi? "Jasně v pohodě" řekla jsem a usmála se při pomyšlení jak jsem asi musela vypadat. "Tak jo, ses tady nejspíš po prví, takže máš první den zdarma jako zkoušku pak buď platíš když příjdeš nebo se zapíšeš" vysvětloval mi. Ovšem já jen přikývla. "Támhle..." naklonil se a ukázal do prava od recepce "jsou dámský šatny a támhle..." ukázal za něj na tělocvičnu " je tělocvična, je rozdělená na muže a ženský chápeš ne" řekl jako kdybych byla už úplně vypatlaná. Nemohla jsem si pomoci a protočila jsem oči. "Chápu" řekla jsem vlídně. " Tak jo" řek si spíš pro sebe a položil na pult klíč od skříněk a pobídl mě ať už jdu. Jen jsme se na sebe vzájemně usmály a já se vydala k šatnám.
Naposledy jsem obtočila látku kolem mích kloubů a upevnila jsem konec. Rychle jsem si zapletla odbytý francouzský cop a pomalu jsem otevřela dveře a nakoukla do tělocvičny. Byla velká a prostorná ale nebylo tady hodně lidí. Jak říkal, tělocvična byla rozdělená na dvě části. Blíž k recepci byli chlapy a více vzadu byly ženy. Nebyl tady jenom jeden ale dva ringy, jeden na každé polovině. Byla jsem nadšená. A nebyl tady jenom box ale i jiná bojová umění. S nadšením jsem vyšla ze dveří a dál skenovala tuhle místnost.
Každý si všímal svého a to bylo to c tady bylo nejvíc super. Nikdo vám do toho nemluvil mohli jste si v podstatě dělat co jen chcete, samozřejmě s ohledy. Vidím jak je mužský ring v plném proudu a jak je i pár diváků kolem. Na každé straně byly trenéři kteří řvaly rozkazy po boxerech. V ringu jsem byla poměrně často když jsem se léčila ale to se nedá porovnávat s tím oč se děje tady. S myšlenkami jsem se přesunula k nejvíce zvdálenému pytly a začala jsem svůj trénink jako by jsem byla stále v léčebně.
Boxovala jsem jen podle sebe a nikoho jsem si nešímala. Byla jsem zpocená ale pokračovala jsem dál, soustředila jsme se na svůj dech a tempa mích úderů, po pár minutách jsem začala používat i nohy a celkové jsem se zapojila. Takhle to šlo nějaký ten čas až když jsem pocítila více a více unávy. Moje tempo bylo čím dál tím více pomalejší a můj pravidelný dech se zrychloval. Potlačila jsem svoji únavu, napřahla jsem se a co nejvíce a dala mou poslední ránu. Pytel trochu odletěla já jsem od něj ustoupila a rozdýchávala se.
Protáhla jsme si ruce a par krát jsem si narovnala a pokročila moje klouby. Trochu to zabolelo ale já jsem to ignorovala, utřela jsem si pot z mého čela a zastrčila jsem si pár neposlušných pramenů za ucho.
Porozhlédla jsem se znovu okolo a uviděla jsem jak tentokrát byl i ženský ring v plném proudu. Koukala jsem se na ten zápas asi 5 minut a šlo vidét že jsou obě dvě opravdu dobré, ucítila jsme a sobě něčí pohled a tak jsem se ohlédla okolo ringu. Byl to trochu postarší pán, asi kolem 40 a koukal na se s a i kývl hlavou uznáním, beze slova se pak jen otočil zpátky k ringu. A já se zmatenými pocity šla do šatny.
Mokré vlasy jsem si dala do messy-bunu a vydala jsem se z šaten. Když už tady byla ta sprcha tak jsem se osprchovala, pře jen by bylo nechutný jet celou cestu domu zpocená. Vyšla jsem z šaten a koukla na hodiny u recepce. 3:40. Doprdele. Mátka s Flynnem za hodinu budou doma a já opět nemám náladu na výslech kde jsem byla.
Dala jsem "Bobovi", jak stalo na jeho jmenovce, klíče. "Mužů poprosit o ten zápis, děkuju". Řekla jsem rovnou i s poděkováním jelikož jsem poslíchala. S pochopením mi rychle dal papír a já ho stačila do tašky. Už už jsem byla na odchodu ale předtím než jsem kompletně otevřela dveře jsem se Boba otočila. "Jak jste věděl že říkám pravdu o tom že vím co dělám?" Zeptala jsem se rychle. Jen se zasmál a řekl "Nevěděl. Ti trenéři se věnují ringu ale zároveň i nováčkům. No a pak mi jen řeknou jestli seš nebo nejseš v pohodě. A ty seš." Řekl jednodusě. "Aha, ale nemusí mi být podle zákonu 18?" Přece jen jsem se nedala. "Hele mi breme všechny kdo to umí a má prachy." Řekl popravdě. Jen se zasmál a já pobaveně zakroutila hlavou. Rychle jsem vyrazila z dveří a skoro během jsem šla k zastávce. Protozě s jediným kterým jsem teď momentálně zápasila byl čas.