Je těžké se vyrovnat s životem a lidmi aniž by vám to někdo vysvětlil, když nemáte nikoho koho zajímáte, nikoho kdo by vás miloval a staral by se o vás. U mě je to od 8 let. Jediný člověk který mě kdy miloval už tady není, a já s tím nemohla nic udělat. Pro mě to byl můj táta s kterým jsem byla neustále . Byli jsme v všichni v pohodě. Jenomže jak jsem říkala život je svině, a jakmile umřel zůstala jsem sama. Nechapala jsem tolik věci ale lidé i čas mě to poté naučili.
Okolo 10 let se o mě matka přestala starat a donutila mě abych se sama o sebe postarala. Starala sem se o svého bratra, chodila k lékaři, stravovala, uklízela i chodila sama do školy která nebyla úplně blízko. Po nějaké době se začala starat o mého bratra, ale o mě furt nejevila nejmenší zájem. Jelikož jsem si musel udelat všechny chody dne tak se to na mě podepsalo. V 13 letech jsem vážila 80 kilo rovných a jako suvenýr musím brát prášky.
Nikdo mě nikdy nenapomenul ze cukr mi muže ublížit. Trpěla jsem, hodně a škola mi v tom moc nepomáhala.
Pamatuju si jak mě sikanovali a jak se na mě moje nejlepší kamarádka vysrala a byla proti mě. Od toho dne nikomu moc nevěřím, jsem celkové uzavřená a nevidím ani sebemenší důvod proč bych se měla lidem svěřovat. Tahle věc ohledně šikanování nejenže změnila můj názor a postavení k lidem ale i tu fyzickou stránku. Vždy jsem přišla domu s modřinami a pohmožděninami a o jizvech radši ani nemluvě.
Už se to ve mě všechno za poslední roky shromažďovalo. Tohle byla moje poslední kapka a já věděla ze moc dlouho už nevydržím. A taky ze nevydržela.
Probudila jsme se v nemocnici s porezaným zápěstím. Moc si toho o tom nepamatuju. Jen to co následovalo.
Moje matka, hned jak mi bylo lépe, odvezla na opačný konec země a tam jsem do dnes. Tohle je moje přítomnost.
YOU ARE READING
Self Loving
Romance"Proč?" "Co proč?" "Proč ses tak změnila?" " Já se nezměnila... to lidi změnily mě"
