Poslední Šance || Drarry CZ [on hiatus]

1.kapitola

Utíkal rušnou ulicí a prodíral se davy lidí. Za ním už spěchal tým bystrozorů a snažili se jej chytit, ale blonďák byl rychlejší. Jakmile zahnul za roh a alespoň na chvíli se jim ztratil z dohledu, rychle zaběhl do menší postranní uličky a schoval se za kontejner s odpadky, aby se mohl vydýchat a promyslet další kroky. Opíral se o oprýskanou zeď staré budovy a zrychlený dech, způsobený předcházejícím rychlým během, pomalu ustával. Tlukot jeho srdce se však naopak ještě zrychlil, když kousek od sebe zaslechl pobavené uchechtnutí. Trhl sebou a pohotově se otočil za přicházejícím zvukem. Asi dva metry od něj se o zeď opíral mladý muž, jemuž ale v šeru, které zapadlá část města poskytovala, neviděl do tváře.

„K-kdo jste?" zamumlal blonďák a natiskl se ještě více na zeď za ním. Tichý smích vyšel z úst tajemného mladíka, přičemž mu na nose jemně sklouzly tenké obroučky jeho brýlí a popošel o krok blíže k postavě, stojící naproti němu. „Nesmějte se mi a odpovězte," zamrmlal již značně nevrlý plavovlásek a netrpělivě přešlápl na místě. Začínala mu být celkem zima, jelikož ledový vítr narážel do jeho tváří a už se smrákalo. Oklepal se a přitáhl si k sobě cípy modré bundy, jež mu byla o minimálně dvě čísla větší.

„Koukám, že jsi to dopracoval na velmi významné místo, Malfoyi," zkonstatoval posměšně tmavovlasý a poupravil si na nose své kulaté brýle.

Mladík oproti němu vykulil oči překvapením. „Pottere?" zeptal se nevěřícně.

„V celé své kráse, na rozdíl od tebe, jak tak na tebe koukám," zamračil se kriticky, ale když spatřil Zmijozelův podmračený výraz, rty se mu opětovně zvlnily do pobaveného úšklebku.

„Co tu chceš, Pottere? Přišel jsi kritizovat můj vzhled a bavit se nad tím, že nemám peníze na nové věci?" zamrmlal Draco otráveně a rukama si objal své promrzlé končetiny. Příliš dlouho stál na jednom místě, až měl pocit, že minimálně rýmě se nevyhne a teď tu ještě musel ztrácet čas s Potterem. Mohli by se sem vrátit a chytit ho.

„Jen porovnávám tvoje nové já s tím, které jsem vídal na škole," uchechtl se Harry a založil si ruce na hrudi. „Copak jsi provedl tak hrozného, že se za tebou žene banda bystrozorů?" zamyšleně se podíval na Draca a naklonil hlavu na stranu, jako by netrpělivě čekal na odpověď.

„Do toho ti nic není," odsekl mu Zmijozel podrážděně a chystal se k odchodu. S tím idiotem tu nehodlá ztrácet svůj drahocenný čas a ještě k tomu neměl daleko k chycení třeba takové chřipky. To by mu tak scházelo. Dva týdny se válet v posteli a nic nedělat by jeho peněženka neunesla.

„Mimochodem, Malfoyi, taky jsem bystrozor, pokud jsi zapomněl," řekl vítězným tónem a tím jej donutil zastavit se uprostřed kroku. Draco lehce ztuhl, ale snažil se nedat na sobě znát rozhození.

„Nevíš ani, čím jsem se provinil, nemůžeš mě jen tak odvléct na ministerstvo," řekl již zcela klidně Zmijozel a nasadil pro něj tak typickou Malfoyovskou masku.

„Že nemůžu?" pobaveně se zasmál Harry a popošel blíž k Dracovi, „Já bych naopak řekl, že by to bylo víc než vhodné. Na ministerstvu by byli jistě nadšením bez sebe, kdybych jim tam přivedl v poutech již dva měsíce hledaného zloděje, co vykrádá místní večerky a uspává pokladní, aby si nic nepamatovaly, a tudíž nemohly jít svědčit," pousmál se a všiml si, jak Draco zamrzl v pohybu.

„Tak pojď. Zatkni mě a předveď se na ministerstvu s tím, že slavný Harry Potter opět zvládl to, co nikdo jiný ne," otočil se na Harryho s ironickým úšklebkem, ale v očích se mu zračil strach. Strach, že po tolika promyšlených akcích, poté, co si dával pozor na každý svůj krok, se nechá chytit Potterem, který ho nejspíš ani nehledal.

„Jsem mimo službu," promluvil konečně po pár vteřinách, které se Dracovi zdály nekonečné, Harry.

„C-cože?" jedno dokonalé obočí vystřelilo vzhůru. Pochopil to dobře? Potter mu právě oznámil, že ho nehodlá udat?

„Slyšel jsi. Mám nucené volno, které mi nařídil sám Pastorek," popošel blíže k plavovlasému. „Že prý se moc přemáhám," zašklebil se Nebelvír ironicky a zastrčil své studené ruce do kapes od bundy. „Tudíž ani nehodlám řešit žádný případ," pohlédl Dracovi do očí, v nichž se na okamžik mihla změť pocitů a byl si jist, že mezi nimi spatřil i vděk. Ten by však blonďatý Zmijozel nahlas nikdy nepřiznal.

„Asi už půjdu, začíná být tma a já opravdu nepotřebuji dostat zápal plic," zamumlal Draco a ještě více se zachumlal do toho tenkého kusu látky, jemuž mudlové přezdívali bunda.

„S tím, co máš na sobě, bych se tomu ani nedivil," zkonstatoval Nebelvír a přejel blonďáka pohledem.

„Na nic lepšího nemám," zamrmlal Draco lehce dotčeně, ale uznával, že Potter měl pravdu. Ten kus hadru ho opravdu nezahřeje a jestli tu bude ještě nějakou dobu stát, může svému zdraví rovnou zamávat.

„Obleč si tohle," vytrhl Draca z přemýšlení Harry, podávajíc mu svou bundu.

„Počkat, to myslíš vážně Pottere?" ušklíbl se blonďák a sjel Harryho pohledem.

„Ehm.. jo?" nakrčil Nebelvír čelo. Když je ale znovu ovál ledový vítr, Malfoyova hrdost musela stranou, vytrhl Harrymu z ruky teple vypadající kožich a pořádně se do něj zachumlal. Černovlásek nyní musel vkládat hodně úsilí, aby nedal najevo, jak moc velká zima mu je. Založil si ruce na prsou a prohlížel si svého bývalého spolužáka. Hodně se změnil, co ho neviděl a až teď měl konečně možnost, všimnout si i detailů. Jako třeba těch krásných a jistě na dotek příjemně jemných plavých vlasů, které mu momentálně cuchal vítr. Z přemýšlení ho vytrhl až Dracův posměšný hlas.

„Jak dlouho na mě ještě hodláš takhle civět, Pottere? Já vím, že jsem dokonalý." Nebelvír s podezřením přivřel oči a pohledem vyhledal ty blonďákovy. Když konečně spojil svůj pohled s tím Dracovým, propalovaly ho dvě šedé studánky.

„Hm?" dodal Zmijozel, jako by snad očekával odpověď.

„Jen jsem se zamyslel," prohodil černovlasý lhostejně, načež se Draco ušklíbl.

„No jasně," podotkl ironickým tónem, „každopádně, já už půjdu domů. Měj se, Pottere," zašklebil se naposledy Draco a o pár sekund později již mizel za rohem.