Via je typická New Yorkská panička, která pořád nakupuje, také je perfekcionistka, trochu sebelítostivá, ale je tu vždy pro své přátele. Japonka Cucu s pomocí svého dvojčete Blika nebo svého nejlepšího kamaráda Russella, kterému se říká Zrzek (VB)...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Uplynul přesně týden a Cucu se zase probudila jako první. Na obličeji cítila studené podzimní slunce a průvan z pootevřeného okna příjemně ochlazoval. Zrzek byl celý schovaný pod peřinou. Ještě spal. Cucu ho nechala a šla si opláchnout oči do koupelny. Vzala svůj hřeben a česala si vlasy. Ale vůbec jí to nešlo rozčesat. Tak ji napadlo, že by zase poprosila Zrzka.
"Russle?" Vlolala cestou do schodů. Vpadla do pokoje a opatrně odkryla peřinu. "Pomůžeš mi prosím..." pod peřinou však byly jen polštáře. Na jednom z nich byl přehnutý papírek. Cucu ho rychle vzala a četla:
Ahoj Cucu, nebo spíš dobré ráno. Už celkem dlouho ti chci něco říct, ale nemohl jsem najít vhodná slova... Takže nějak to prostě napíšu. Už od první chvíle, co jsem tě viděl mi přijdeš hodně povědomá. Jsi Blikovi opravdu hodně podobná, jsi jako jeho holčičí verze, akorát krásná. Došlo mi, že tě mám moc rád,...
Cucu na chvíli přestala číst. Krátce se podívala z okna a neubránila se úsměvu.
...ale právě proto jsem udělal to, co jsem udělal. Je to částečně kvůli tvé orientaci... nemám nic proti lesbám, ale ve tvém případě to znamenalo hodně beznaděje a smutku. Nemohl jsem s tebou už žít v jednom domě a v jednom pokoji. Taky si myslím, že ti beze mě bude líp. Jedu domů. Pozdravuj Viu, Sissi a kluky. S nimi se snad ještě někdy uvidím, ale my dva už bychom si raději měli jít z cesty. R.
Cucu rychle odhodila papírek, bylo jí do pláče, ale na slzy nebyl čas. Rychle na sebe navlékla první oblečení, které jí padlo pod ruku, kalhotky měla naruby, tričko obráceně, kalhoty byly snad Blikovy a měla každou ponožku jinou, ale na tom nezáleželo. Taky byla rozcuchaná a neměla vyčištěné zuby, ale bylo jí to jedno. Rychle si nějak nasadila Blikovu bundu a boty (naštěstí svoje) si vzala jen do ruky. Ven vyběhla v ponožkách. Takhle rychle snad nikdy neběžela. Blikova bunda za ní vlála a kalhoty si musela pořád popotahovat. Nohy jí mrzly, několikrát šlápla do kaluže a z bundy vypadávaly posmrkané kapesníky. I to jí bylo jedno.
Zrzek seděl na lavičce na nádraží a čekal. Jeho vlak měl sice třicet minut zpoždění, ale za chvíli už by měl přijet.
Cucu zakopla, asi tři metry přeletěla ve vzduchu a potom přistála tvrdě obličejem do kočičích hlav. Rychle se zvedla, uklouzla a znovu narazila do kamene.
Vlak už přijížděl.
Cucu vstala. Na čele cítila šílenou bolest. Nádraží už je jen kousek.
Vlak přijel. Zrzka napadlo, jestli by se neměl otočit a vrátit se. Ne. Už se rozhodl. Zařadil se do fronty a mravenčím krokem postupoval ke vchodu do vlaku. Vytáhl si peněženku a čekal, až se dostane na řadu.
