Via, Cucu a Sissi

Pokračování

Večer byli Via a Blik u Vii v pokoji a Zrzek a Jimm byli u Sissi v pokoji. Sissi a Cucu se rozvalily na gauč a povídaly si.
"Myslím že ho miluju." Usmívala se Sissi.
"Jo, bylo to vidět. Taky se mu určitě líbíš. Udělám ti radost. Oni tu budou bydlet! Jo a přines mi sušenku prosím. Nevím proč, ale pořád musím myslet na Zrzka. Sušenky to jistě uklidní." řekla Cucu
"Hm, zamilovaná?!" Rozesmála se Sissi.
"Sissi!"
"Jo, jsi lesba, já vím." Řekla Sissi a šla do kuchyně. A tam... Lion, Perla, Kráska, Drobek a Holly byli úplně přežraní a vedle Liona ležely jen čtyři prázdné krabičky od sušenek!
"Lione, to jsi přehnal! Cucu, zajdu do obchodu pro nové sušenky."
"Jakto, že došly?!" Vykřikla Cucu z obýváku, ale Sissi už ji neslyšela, protože už byla na chodbě.
"Počkej, půjdu s tebou."řekl Jimm.
Lion ale přiběhl k Sissi, a začal dělat zase roztomilá očička.
"Zapomeň na to, než bychom se dostali domů z obchodu, zase bys to snědl!" Hubovala stále ještě rozzlobená Sissi. Lion se začal otírat o Jimma, a ten ho začal hladit jako vlastního psa.
"Jaká máš rád zvířata?" Zeptala se Sissi Jimma.
"No.. Lvy, psy, koně, papoušky, akvarijní rybky,... prostě všechna... hele, nevezmeme Liona s sebou?" Lev už držel svoje vodítko v tlamě.
"Ještě mu musím jít pro obojek." Nechala se přesvědčit Sissi. Když už byli u obchodu, Sissi přivázala Liona ke stojanu na jízdní kola.
V obchodě byl hodně velký klid a prázdno.
"Dobrý den?" Chtěla Sissi zjistit, jestli tam vůbec někdo je. Po chvilce vykoukla od stolu paní prodavačka, která byla dost divně ozbrojená.
"Omlouvám se jste dnes první zákazníci."
"Jak to? "
"Protože v televizi bylo, že v jednom obchodě v Londýně se objevil lev! " Sissi a Jimm nechápavě koukali na prodavačku.
"Kvůli tomu tak vyvádíte?! Navíc Londýn je odsud daleko, sem by ten lev nedošel!" Uklidňoval Jimm prodavačku.
"Myslíte snad, že jsem blázen?!"
"Upřímně ano."
"Prosím!?" Řekla drze prodavačka
"Není to ten, který právě sedí před obchodem?" Napadlo Sissi. Prodavačka se koukala z okna.
"Vidíte, já nejsem blázen! Je to on!"
"Víte... to je můj lev." Přiznala Sissi
"A vy?! Co máte za zvíře? Slona?!" Zeptala se Jimma hystericky a začala rozhazovat rukama.
"Ne... já mám taky toho lva." Řekl Jimm a přitiskl Sissi k sobě. Sissi se na něj usmála.
"Paní je vám dobře?!" Lekl se Jimm. Prodavačka totiž spadla na zem. Jimm se koukl za stůl prodavačky "Jenom omdlela." Další hodinu strávili v obchodě tím že zavolali sanitku které museli všechno vysvětlovat. Když prodavačku odvezla sanitka Sissi si povzdechla.
"Achjo jo asi už si ty sušenky vzít nemůžeme." Jimm ale jen zavrtěl hlavou a zeptal se:
"Kolik jich vezmeme?" Sissi se podívala na Liona který ukázala na kartičce sto.

"Kde si ji zase vzal?" Řekla si Sissi v duchu a dělala, že nevidí.
"Tak deset balíčků?" Počítal Jimm. Sissi kývla hlavou a vzala ještě nějaké ingredience na omáčku. Když odcházeli, Jimm položil peníze na pokladnu. Když přišli domů, byli úplně červení. Cucu šla zrovna kolem a chtěla něco říct, ale Sissi ji přerušila. "Povím ti to zítra"
Teď Sissi musela všechna zvířata zavřít aby jim to nesežraly. Perlu zavřela do klece kde měla houpačku, Kráska šla do klece kde měla svůj pelech ve tvaru rybky a měla tam plno balónků, Lva dala do té největší klece kde měl pelíšek ve tvaru masa a rybičky stačilo jen zamknout v akváriu na zámek. Než vešla do svého pokoje, koukla se ještě do Viina. Pomalu otevřela dveře, i když byla dost nápadná,Via s Blikem si jí vůbec nevšimli, protože se soustředili jeden na druhého a dokonce, i když se znali jenom den, už se líbali! "Tak je nechám." řeka si Sissi, a když odcházela, napadlo ji ještě něco.
"Cucu?"
"Co chceš?"
"Jdi za Zrzkem a nabídni mu sušenku."
"Achjo, fakt musím?"
"Ano!"
Sissi se nedala přemluvit, tak Cucu vzala krabičku s "American Cookies" a neochotně se došourala do obýváku, kde před asi hodinou a půl Russell obsadil její místo na gauči. Hodila na stůl před ním krabičku a čekala, co se bude dít. Zrzek jen seděl a koukal se před sebe. Cucu si sedla vedle něj. Bylo ticho. Trapné ticho, pořád se nic nedělo. Russell vypadal čím dál smutněji. Cucu přemýšlela. Je to, co právě cítí, soucit? Smutek? Co?! Pomalu otočila hlavu tak, aby mu viděla do obličeje. Zrzavé vlasy mu trčely do všech směrů, měl výrazný nos, nevýrazné rty a krásné velké modré oči... vlastně byl celkem hezký, ale... Cucu si vždy byla jistá, že je na holky. A byla na to hrdá! Na druhou stranu... vždycky věřila, že člověk by neměl zadržovat své emoce. Proto začala tiše brečet.