4. Pusa

2.8K 230 3
                                    

  Když jsem šel do pokoje, tak se postupně začalo ještě více oteplovat. Když jsem však vešel do pokoje, tak jsem zahlédl tu kočku sedět v mé posteli v rohu pokoje. ,,Co tady děláš? A proč je tu takové horko?" Zeptal jsem se ho a přišel k němu blíž. ,,Je ti moc teplo?" ,,Jen trochu, ale neodpo......"

  Když přišel ke mě a zeptal se mě, tak jsem se rozhodl použít i druhou schopnost. Nenechal jsem ho domluvit a hned ho stáhl k sobě do obětí. Moji pravou ruku jsem strčil pod jeho tričko a přiložil na jeho břicho. Opět jsem použil schopnost a trochu ho začal chladit. Ze začátku se trochu vrtěl, tak později jsem přidal i druhou ruku. Na to se Midoriya přestal vrtět. Zavřel oči a uvolnil se.

  Seděli jsem takhle asi čtvrt hodiny. Když najednou začal Midoriya o něčem mluvit.

  ,,Vůbec nic nechápu. Za jenom dva dny se tolik změnil a ke všemu má taky schopnost. Schopnost......mrazit? To je úžasné. Ale je divné, jak se tak rychle změnil. A proč tu vlastně teď ležím? Je to divné.....příjemné, ale divné.  Vždyť on je kluk.....Neko kluk. A hodně mě zajímá jak se jmenuje. Je opravdu docela roztomilý na velkou koč......" ,,Midoriyo?" Ozvala se najednou ta kočka a já si uvědomil, že moje druhá "schopnost" začala fungovat. A to mumlání.

  Otočil jsem hlavu směrem k té kočce za mnou. Usmíval se. Je to poprvé co se usmívá normálně a ne šibalsky. Nad ničím jsem nepřemýšlel, proto, že jsem vnímal jen jeho. Koukal jsem se mu přímo do jeho očí a utápěl se v nich. Je zajímavé jak jeho oči jsou zbarvené. Jedno šedé, jako nově vytvořené kamínky a druhé modré jako mořská hlubina. ,,Roztomilý....." Jako by jsem to ani neřekl. Vypadlo to ze mě aniž bych u toho musel přemýšlet. Moje srdce se rozbušilo jako zvon, když jsem v jeho kočičích očí viděl vášeň a jeho hlava se pomalu přibližovala k mé hlavě.

  A však.....nic se nestalo. Dostal jsem strach a vymanil se z jeho obětí. Postavil jsem se proti němu a se strachem v očích a v rozpacích jsem hleděl na Neka sedící v mé posteli. ,,P-promiň." S ruměncem na obličeji jsem rychle šel do kuchyně. Nevěděl jsem co dělat, potřeboval jsem se zchladit a nemyslet na to. Tak jsem natáhl ruku k ledničce s dojmem, že si vytáhnu pití. Než jsem však stihl vytáhnou studené pití, tak ta kočka mi zacvakla dveře a ruku nechal na dveřích. Momentálně jsem byl čelem k lednici a on mě věznil mezi lednicí a ním.

  ,,Děje se něco Midoriyo?" Chytil mě za ramena a otočil čelem k němu. Já se opřel o lednici a on si svou ruku opět opřel vedle mé hlavy. Teď jsem na něj s ruměncem koukal zdola. Byl tak vysoký. ,,Nic se neděje. Já jen...." Odvrátil jsem hlavu na stranu a koukal do země. ,,Pokud jsi nikdy nikoho neměl. Tak se nestyď. Já taky ne...." Usmál se na mě a já se nepatrně taky usmál. ,,Ne, tím to opravdu taky není....." On se trochu smutně podíval. ,,Tak se mnou nechceš být?" Řekl to smutně a jedním palcem přejel po mém spodním rtu. Vypadal opravdu smutně...... ,,T-tím to taky n-není....." 

  Začínal jsem být nervózní a tak jsem očima přejížděl všude kolem kromě očního kontaktu s ním. Když jsem ho však zahlédl, tak se usmíval. ,,Tak čím to teda je? Já s tebou chci být." Řekl a svou tváří se k mě přibližoval. ,,T-to neřeš p-pros....." Nemohl jsem to říct. Byl jsem teď mimo. Jen sleduji, jak se jeho barevné oči zavírají. Cítím jeho dech. Vidím, jak se jeho rty tvarují a jak se jeho hlava přibližuje k té mé. Měl jsem stále otevřené oči, pozorující jeho tvář. Vzal moji bradu mezi ukazováček a palec a trochu nadzvedl moji hlavu. Políbil mě. Jeho měkké a červené rty se dotkly mých rtů.

  Vyvalil jsem oči. Nic jsem nedělal a jen ho s vyvalenýma očima sledoval. Později jsem ztratil sebevědomí, z očí mi začali stékat slzy, na tváři jsem začínal brát ruměnec a uslzený oči jsem pomalu zavíral. *Není to tebou, nebo tím,že jsem nikoho neměl. Jen se bojím. Bojím toho, že udělám něco špatně a zklamu toho člověka..........

Lost kitten ✓ [Yaoi]Where stories live. Discover now