Avatar: Legenda o Thorynovi

Korrama

Všechny lodě Jižního vodního kmene dorazily k přístavu u vesnice Korrama. Vesnice Korrama byla velice zvláštní v tom, že byla celá jedno velké iglú, ve kterém bylo spousta dalších ledových budov. Vchod do ní strážili dva lidé.

Když vylezla Senna z lodě, prohlásila: "Vypadá to, že do Korramy jsme připluli včas."

Všichni se odebrali před vchod a Senna spustila na stráže: "Je Korrama v pořádku?" "Čelili jsme několika útokům, Senno, vždy jsme je odrazili, ale naši lidé hladoví. Nemůžeme vyjíždět pro jídlo, protože každou chvíli je nějaký nájezd Společenství krve. Hodí se nám každý vládce vody, kterého máme," spustil jeden ze stráží. Senna se ptala dál: "A co Eska a Desna ve Městě vodních duchů? Jsou oba v pořádku?" Strážce si odkašlal: "Město vodních duchů dobyli. Náčelnice Eska se jim v boji postavila. Ovšem, i přesto, že v boji odolávala dlouho, nakonec ji smrtelně zranili a po dvou dnech zemřela. Desna je z její smrti velice zdrcený. Tehdy sem dorazil, když odtamtud utíkal. Máme ho tady ve městě na ošetřovně. Chcete s ním mluvit?" "Nechte ho odpočívat. Je už deset hodin večer. Až zítra,"odvětila Senna.

Stráže ji i se všemi ostatními pustili ven. V ulicích bylo pusto prázdno, ale z domů byly slyšet dětské pláče a nářky starších. "To snad ne," řekla si Senna. K jejímu uchu se naklonil Bay: "Senno, tahle vesnice další útok nezvládne." Senna neodpověděla. Oči jí kmitaly po všech domech. Potom se rozešla přímo k tomu největšímu uprostřed obřího iglú: "Ne, dokud jsme tady my."

Přišli k onomu domu. Ledové stěny byly popraskané, vedle nich stál rezavý sud se smradlavou vodou, v níž plavaly mrtvé ryby, v hlavních dveřích byla díra... "Panebože,"vyřkla potichu Senna.

Po nějaké době, co všichni zírali na rozkládající se dům, vyšel ze dveří nějaký muž, který byl udiven, a zdálo se, že i potěšen: "Senno! Kde jste se tu vzali? Doufali jsme, že se tu někdo z Jižního kmene ukáže. Pojďte, je tu vůdce naší vesnice Hiruidu. Zrovna by měl být ve svém sále." Všichni se za mužem vydali.

Když vešli do Hiruiduova sálu, Bay se zhrozil, když svého bratra Hiruidua spatřil.

Hiruidu vždy býval silný, vysoký, energický muž, který byl výborným bojovníkem. Teď tu ale seděla bledá tvář, plná vrásek, šedin na hlavě, kosti čněly skrze kůži...

Hiruidu spatřil Baye a z posledních sil, ale s úsměvem, zasípal: "Bratře!" Bay k němu hned běžel a objal ho: "Jak je ti?" "Společenství krve nás úplně decimuje. Jestli zas přijdou, Korrama padne,"sípal Hiruidu. "Ale já se ptám, jak je tobě!"opakoval mu Bay. "Ty nevidíš?"vyřkl bezmocně Hiruidu. "Promiň,"omluvil se Bay. "Neboj se! My vám pomůžeme!" Přiběhla i Senna a položila ruku Hiruiduovi na rameno: "Hiruidu, vy se musíte dát dohromady. Zavolám Donanovi, aby..." "Ne, ne,"přerušil ji Hiruidu. "Nemůžete Donana poslat přes celý svět jen kvůli mně." "Hiruidu, vy se musíte léčit! Jste vůdce poslední vesnice v Severním vodním kmeni, která stále odolává Společenství krve. Musíme vás dostat pryč!"spustila Senna. "Ale, Senno, to bude trvat moc dlouho,"namítal Hiruidu. "Portály do světa duchů jsou stále otevřené. Půjdeme tudy,"navrhla Senna. "Tak dobrá,"zasípal Hiruidu. Vtom ale do místnosti přiběhl muž:"Hiruidu, je tu Společenství krve. Mají tentokrát dvě obrovské lodě. Co máme dělat?"

Slovo si vzala Senna: "Vy, zajistěte vchod! A ty, Bayi, povolej všechny vládce vody, co máme, dovnitř, aby začali opevňovat iglú. Nedopustím, aby dobyli i Korramu.

Vše začínalo rychle nabírat na obrátkách. Veškeří Korramané běželi ke vchodu a dovnitř přiběhlo asi sto vládců vody ze Senniny armády. Vystužovali hradby všude, kde mohli, a tvořili si svoje střílny. Senna byla blízko vchodu a viděla, jak se vládci krve derou přímo k nim. Vedle ní stál Bay. Senna ho chytla za ruku: "Je jich moc." Bay jí odpověděl:"Dokud dýcháme, Korrama bude nedobytná. Není úplněk, takže naši krev ovládat nemůžou. Musíme vyhrát."

Několik desítek vládců krve se rozběhlo přímo ke vchodu do Korramy a část z nich i okolo celého iglú. Jeden z nich poslal mohutný proud vody přímo na všechny, co stály ve vchodu. Senna všechny odstrčila, aby stála první. Když nekončící proud vody dorazil k Senně, vytvořila na jeho konci kouli, která se postupně plnila veškerou vodou, a tlak v ní se zvyšoval. Senna křičela za sebe: "Bayi! Rychle! Pojď mi pomoct! Sama to neudržím!" Bay se prodral mezi všemi ostatními a společně se Sennou teď bránili vchod. Koule rostla čím dál více. Bay křičel: "Za chvíli to bouchne. Všichni pryč! Senno, uteč! Dostaň odtud všechny pryč." "Dobře,"souhlasila Senna. V tu chvíli, kdy odběhla, začínala už z koule stříkat voda, ale Bay stále nepovoloval.

Senna běžela ulicemi, jak nejrychleji mohla:"Rychle! Všichni, co nevládnete vodě, za mnou! Vezměte si z domu jen to nejdůležitější! Musíme odtud pryč! Honem! Všichni, co vládnete vodě, běžte ke vchodu." Jak Senna běžela, přidávaly se k ní desítky lidí. Doběhly až ke protějšímu bodu od vchodu. "Jsou tu všichni nevládci?"volala Senna. Nějaký muž v davu odpověděl:"Ano!" "Dobře!"začala Senna. "Kousek odtud je severní portál duchů - to je náš cíl. Já teď vytvořím tunel a všichni k němu rychle poběžíte. Až budete ve světě duchů, běžte okolo stromu času a projděte jižním portálem, který je přímo ve středu hlavního města Jižního vodního kmene. Pokud tam budou vládci krve, postavím se jim, ale vy musíte utíkat, jak nejrychleji to půjde." Právě přišel mezi davy náčelník Hiruidu:"Senno! Běžte beze mě. Musím chránit své město." Na to Senna odpověděla: "Ne! Vy se potřebujete léčit! Půjdete s nimi." Hiruidu se ještě pokusil Senně něco říct:"Ale Senno, já..." "Prostě půjdete! Já nediskutuji,"rozkázala rázně. Otočila se k celému davu:"Takže. Připraveni?" "Ano,"ozvalo se hromadně.

Senna pomalu tvořila tunel z obřího iglú. Vyhodila poslední kousek sněhu. "Běžte, honem! Zdá se, že tu nikdo není." Když byli však venku, ukázalo se, že se Senna mýlila. Byli tam tři vládci krve, kteří na celý dav začali posílat ledové hroty. Senna se před dav postavila, zařvala a všechny hroty jim poslala zpět. Ty je probodly a zabily. "Honem, běžte." Severní portál duchů byl dobře vidět a dav už byl skoro u něj. Senna je jen zpovzdálí sledovala. V tom na ni přiletěl vodní proud, který ji srazil ke kládě, která ležela opodál. Senna, i když byla trochu omámena, viděla, jak v severním portálu zmizel poslední člověk, ale všimla si, že k němu běží i muž, co ji napadl. V tu chvíli se Senna rychle probrala k životu. Zpod sebe poslala obrovský sloup ledu. Potom z něj posílala obrovské kulaté ledové pláty, aby muže zasáhla. Ledy lítaly všude možně, ale do muže se strefit nedokázala. "Snad to stihli," pomyslela si Senna. Najednou uslyšela šílenou ránu od vchodu do iglú. "Bayi!" křičela Senna.

Běžela přes Korramu, jak nejrychleji mohla. Najednou si všimla pěkný kus u vchodu, jak někdo leží na zemi. Byl to Bay. Senna k němu běžela, co jí dech stačil. Klekla si k němu a hýbala s ním:"Bayi! Bayi!" Bay pootevřel oči. "Bayi!"rozplakala se Senna. Všichni vládci vody z Korramy už leželi na zemi a dovnitř vběhli vládci krve s pokřikem:"Korrama je naše!" Senna rychle vyběhla k lodím s Bayem v náručí, kde stálo asi deset vládců vody z té stovky, co si s sebou brala. Kde jsou ostatní?"ptala se. "Asi šedesát našich vládců vody je na ošetřovně na lodi i s náčelníkem Desnou a zbytek zahynul při bitvě.   

Všichni se rychle odebrali na lodě a Senna podala příkaz: "Rychle na Kurukův ostrov! Vyzvedneme zbytek naší výpravy a ihned poplujeme do Jižního vodního kmene!"