Soul mates (M&M)

8🧡

Martinus

Večer jsem pak nemohl usnout, už mi bylo lépe, ale asi jsem to naspal po obědě.

Uslyšel jsem kliku od dveří, tak jsem se rychle otočil směrem ke zdi a dělal, že spím. Po chvilce jsem uslyšel, jak se dveře zavřely. Asi ten někdo už odešel. To ale vyvrátila moje matrace, která se prohla.

Stále jsem dělal, že spím.

Ten někdo mi odhrnul vlasy, které mi spadaly do obličeje. Potom si povzdechl a já z toho usoudil, že je to Marcus.

,,Macu?" Zašeptal jsem tázavím tónem. On okamžitě ztuhl a ruku ode mě odtáhl.

,,P-promiň, já myslel, že spíš." Zakoktal se. Otočil jsem se a rozsvítil lampičku. Ta hned odkryla Marcusovy červené tváře.

,,To je v pohodě." Pousmál jsem se na něj. Potom chvíli vládlo takové to trapné ticho.

,,Chtěl jsem ti poděkovat." Prolomil jsem to nepříjemné ticho.

,,Za co?" Podíval se mi do očí. Má krásné oči, ostatně podobné, jako mám já, ale ty jeho jsou trošičku světlejší a mírumilovnějšjí.

,,Za to, jak ses o mě postaral. Dík." Řekl jsem.

,,Jsem tvé dvojče, je to moje povinnost." Usmál se trochu.

,,Jo.. Dvojče." Povzdechl jsem si.

,,Je něco špatně?" Zeptal se. Právě jsem se rozhodl udělat asi tu nejryskantnější věc. Ale měl jsem prostě nutkání to zkusit.

Trochu jsem se k němu přiblížil. Zůstal stát ztuhlý na místě. Těsně před jeho rty jsem se zastavil a zapřemýšlel, jestli je to dobře. Odpověď je, samozřejmě, že ne! Jsme bratři, co hůř, dvojčata. Ale nakonec mě přemohla touha to zkusit. Nadechl jsem se a opatrně položil moje rty na ty jeho.

V tu chvíli se můj mozek roztekl, v břiše mi létalo nespočet okřídleného hmyzu a mé rty byly jak v ráji. Chvíli se naše rty jenom dotýkaly, ale pak jsem se rozhodl, že chci víc. Proto jsem náš polibek trochu prohloubil.

Marcusovi se to očividně líbilo, protože mě chytl za tváře a polibek prohloubil ještě víc. Po nějaké chvilce se ale odtáhl.

,,Tini, co to děláme?" Podíval se mi hluboko do očí. Bylo vidět, že by chtěl ještě, ale asi měl nějaký pud sebezáchovy.

,,J-já, vlastně ani nevím..." Sklopil jsem pohled do klína. Koutkem oka jsem zahlédl Marcuse, jak se usmívá. Palcem a ukazováčkem mi zvedl bradu a znovu mě jemně políbil.

,,Pojď to semnou zkusit." Usmál se na mě, když se odtáhl.

,,Jakože chceš, aby jsme spolu chodili?" Zeptal jsem se udiveně. Já vím, že jsem tu líbačku začal, to jsem ale ještě nevěděl, kde to skončí.

,,Ano, já... Miluju tě, Martinusi." Řekl mi to do očí a zcela jistě. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo.

,,Macu,"

Čus Marcus!
Někdy si říkám, že bych neměla kapitoly vydávat tak často... 🤔
Ale nikdy nevíte!
Co když na mě zítra spadne jednorožec a já pak nebudu moct už nikdy nic vydat! 😫😵😲
Co byste potom beze mě dělali?
A co hůř, co bych já dělala bez vás!? 😭
A ano, hrabe mi, ale to je zaručeně tou školou.
Měli by jí zrušit, leze lidem na mozek... 😒🤕
No nic, mějte se!! 😘
Ly❤