Kapitola Pátá

1.8K 87 5
                                    

S trhnutím se probudila a zmateně se rozhlížela kolem.
Nebyla v dívčích ložnicích, což jí překvapilo.
Ležela na měkké pohovce a roztržitě se rozhlížela kolem dokola. Za chvíli pochopila, že se nachází ve společenské místnosti, ale úplně jiné než té kterou tak důvěrně znala.
Vyzařovala majestátnost a aristokracii, vůbec ne pocit domovního tepla. Do okenního skla narážela temná voda jezera a v celé místnosti tak panovalo přítmí.
Byla vděčná, že tu zatím nikdo není a tak se rozhodla co nejrychleji a nejtiššeji odplížit do dívčích ložnic.
Nejspíš tu musela včera usnout, ale vůbec si nevzpomínala, že by došla do hradu.
Rozhodla, že bude lepší se nad tím pozastavovat až později.
Chtěla se zvednou, když v tom zjistila, že jí něco brání v pohybu.
Lehla si tedy zpátky a stočila pohled doprava, přes kraj pohovky.
Její pravou ruku, která spočínala přes okraj pohovky, svíral pevně ale něžně, spící Scorpius Malfoy.
Rose se zahleděla do jeho spokojené spící tváře, kterou brázdil mírný úsměv. Přistihla se, že se nad ním usmívá.
Zatřepala hlavou a snažila se co nejopatrněji vytáhnout svou ruku. Poposunula jí ani ne o centimetr a už slyšela chlapcovo tiché nesouhlasné zamručení a cítila jak zesílil svůj stisk.

,,Scorpiusi.. Scorpiusi, probuď se. Já musím pryč" zašeptala tiše.
,,Rosie..kde, kde je Rosie? Co jsi jí udělal ty hajzle! Proč jsi mi ji vzal! Rose! Rose!"začal sebou najednou házet ze strany na stranu a z očí se mu vyvalily slzy.
Rusovlasá lvice překvapeně zamrkala.
,,Scorpiusi"zatřásla s ním mírně, nezdálo se však, že by ji slyšel.
,,Scorpiusi, probuď se. Jsem tady"řekla už o něco hlasitěji a chlapec se konečně probral.
,,Rose!"vyhrkl a vystřelil do sedu.
Zrzka si ho k sobě bezeslov přitáhla a pevně objala.
,,Pššš, už je to dobré"kolébala ho ze strany na stranu a vůbec se právě teď nezamýšlela nad tím, že objímá toho tupce blonďatýho.
,,On tě zabil. Z..zabil tě"koktal, úplně mimo sebe.

Když se už zdál být v pořádku, Rose se od něho odtáhla a vstala.
Mlčky začala přecházet kolem po celé místnosti a uvědomila si, že neví kudy má jít.
,,Copak, copak?"zašklebil se na ni vesele Scorpius.
,,Nevím kudy mám odtud odejít"přiznala.
,,Co bys beze mě dělala Weasleyová"samolibě se usmál a šel jí ukázat místo v kamenné zdi, kudy se dostane ven.
,,Bez tebe bych tady ani nemusela být"ušklíbla se. ,,Malfoyi"dodala rychle.

Scorpiusova tvář se mírně stáhla a on si zatím vzpomněl na včerejší návrat do hradu.
Jak při předávání bylin profesorce Longbottomové rázně zamítl její nabídku, že slečnu Weasleyovou společně dopraví do Nebelvírské věže.
Jak jí položil na pohovku ve Zmijozelské společenské místnosti a přikryl jí tepkou dekou.

,,Byl to ten nejlepší školní trest"zamumlal ještě, když Rose spěchala chodbou pryč ze sklepení.
Rose si nebyla jistá, jestli se jí jeho slova jen nezdála a tak je nechala bez povšimnutí.
Vyběhla několik schodišť k Nebelvírské věži, celá zadýchaná sdělila Buclaté dámě heslo a prolezla dovnitř.

Potichu se plížila do schodů k dívčím ložnicím a vyděšeně vypískla, když se jí těsně za zády ozval hlas.
,,Ale, ale. Kdopak to nespal dnes ve své ložnici, hm?"
,,Dej mi pokoj, Edwarde"klopila hlavu aby nebyla vidět červeň, jenž se jí hrnula do tváří.
,,Rose, nám se nemusíš stydět nic říct"zašklebil se na ni Albus a schytal od své sestřenice pohlavek.
Ještě chvíli bylo slyšet Abovi nářky, než před nimi zavřela dveře dívčí ložnice.

,,Do háje! Teď jsem přetáhla linku!"zařvala Betty když Rose vtrhla dovnitř a způsobila tak make-upovou katastrofu.
,,Rose! Kde jsi byla?"objala jí Amy a Rose překvapilo, že už je vzhůru. Zrovna Amy, taková spáčka..
,,Tak jaký byl trest se Scorpiusem? Asi víc než dobrý když ses vrátila až.."
,,Už ani slovo Dominique!"zašermovala jí Rose výhružně hůlkou před obličejem.
Sedla si na svou postel a otevřela si knížku.

,,Není divný, že letos byl první školní den ve čtvrtek?"zívla Amy, která si právě česala vlasy.
,,Hm, aspoň jenom dnešek a máme víkend"pokrčila Betty, které to bylo očividně jedno, rameny a spokojeně se usmála na své mistrovské dílo do zrcadla.
,,Lektvary-dvouhodinovka ach jo, přeměňování, bylinkářství"skládala si Amy učebnice do brašny.
,,Já mám k tomu ještě starodávné runy a jinak dnes stejně jako ty"pousmála se Rose při nahlédnutí do svého rozvrhu.

Snídani snědla během pár minut. Dala si dnes jen müsli s jogurtem, a vydala se dolů, kde jí  čekali lektvary. Ve deveřích do Velké síně se obloukem vyhnula Scorpiusovi s Abem a Edwardem a zamířila po schodech do sklepení.

,,Áh, slečna Weasleyová"zamával na ni vesele profesor Křiklan.
,,Tak jak se dnes máte?"usmíval se.
,,Ale ano, výborně, děkuji za optání pane profesore. Jak se daří vám?"odpověděla Rose zdvořile a modlila se, aby už někdo přišel a ona se tak rozhovoru s Horáciem Křiklanem vyhnula.

K jejímu štěstí i neštěstí se sem vřítila trojice Abe, Scorpius a Ed a svým huronským smíchem tak naplnili víc jak půlku učebny.
Profesor Křiklan si je změřil trochu otráveným zklamaným pohledem, že ukončili jeho rozhovor s členkou Křikova klubu, a šel si po svých.
,,Nazdar krásko"praštil sebou Edward vedle ní do lavice.
,,Nazdar tupče"zavrčela, ale jakmile si všimla Scorpiuse, který svého kamaráda propaloval vražedným pohledem, změnila si narychlo scénář.

,,Jé, to jsi ty Edwarde. Promiň, já čekala někoho jinýho"věnovala mu zářivý úsměv.
,,Vypadni!"zařval Scorpius a jako nosorožec se rozeběhl proti židli, kde se pohodlně rozvalovat Ed. Narazil a srazil kamaráda i s židlí k zemi.
,,Ty seš fakt idiot, Scorpiusi"mnul si Edward nataženou kostrč a nadával.

,,Myslíš si, že bych si na ni něco zkusil?! Za prvý bych ti to nikdy neudělal a za druhý celá škola ví, že kdokoliv se na ní jenom podívá má co dočinění s náma třema"odšoural se zmučeně pryč.
,,Chudáček Edíček"přidal se Albus a ochranářsky objal Edwarda kolem krku. ,,Je ještě maličký"choval ho jako nějaká mamina v náručí.
Scorpius se sklopenýma pohledem odešel a sedl si do úplně nejzazší lavice.
Cítil se jako idiot.
Samozřejmě, že věděl všechno to, co Ed říkal. Nikdy by mu nic takového neudělal.
Jenže on si nemohl prostě pomoct. To všechno ta proklatě krásná nebelvírka..

Rose během třetí hodiny, totiž přeměňování, na celý incident z hodiny lektvarů téměř zapomněla a tak s klidným pocitem odešla do skleníku na hodinu bylinkářství.

,,Pane Pottere"napomínal profeor Longbottom povídajícího si Albuse, který s Edwardem plánoval další ze svých žertíků.
,,Pane Pottere"ozval se hlasitěji, když nereagoval.
,,Abe"napomenul ho oslovením, které mu bylo mnohem bližší.
To už konečně zvedl chlapec pohled a nasadil kajícný výraz. ,,Nezlob se strejdo Neville" zamrkal.
Neville Longbottom se marně snažil ovládnout své cukající koutky a pokusil se o přísný pohled.
K Rosině radosti ukončil hodinu dřív a ona tak stihla i rychlý oběd, než zamířila na starodávné runy.

•••

,,Takže bez ohledu na počasí, by měla Rose projít tudy přesně v 15:07. Takže zmizte, máte na to přesně tři minuty" sledoval Scorpius pozorně své hodinky.
Albus se hlasitě rozchechtal.
,,Tak mi ti pak dáme vědět jaký bylo sledovat Norrisovou, houpající se u stropu v nějaké opuštěné chodbě, kde jí Filch hned tak nenajde" šklebil se vesele Edward a plácl si s Abem.
,,Dobře, teď už jděte..tentokrát na to rande totiž určitě kývne!"
,,Dneska určo, Scorpe"mávl na něho Abe. ,,Tak zdar"
Scorpius se usadil do okenního výklenku a hypnotizoval chodbu proti sobě.
Přesně jak blonďák tvrdil, v 15:07 se chodbou rozlehly lehké, rychlé kroky, Nebelvírské rudovlásky.

Dáme rande, Weasleyová?Opowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz