Dáme rande, Weasleyová?

Kapitola Čtvrtá

,,Co..co to bylo?"vyjekla Rose a chňapla Scorpiuse za ruku.
,,Klid, neboj se.. to jsou jenom netopýři"přivinul si jí k sobě a byl rád, že ve tmě Rose neuvidí jeho šťastný úsměv, že jí může být tak blízko.
,,Já se nebojím"řekla, ale nezněla moc přesvědčivě, navíc stále pevně svírala chlapcovu ruku.
,,Vždyť já vím.. budu ti vyprávět něco z Famfrpálu, co ty na to?"přejel jí něžně prstem po hřbetu ruky.

A tak vyprávěl. Dostal se přes Famfrpál, lehce ke své rodině za níž se stydí a ke svému dětství.
,,A jaká je tvá maminka? Astorie Greengrasová, je to tak?"pousmála se Rose.
,,Ona je..byla to skvělá žena, miloval jsem ji..nikdy jsem nepochopil jak se mohla provdat do naší rodiny.."
,,Byla..?"špitla tiše Rosie a bála se, že vstupuje na tenký let.
,,Zemřela před čtyřmi lety"řekl podivně zbarveným hlasem, pustil její ruku a poodešel kousek před ní.
,,Scorpiusi..to..to je mi moc líto..vím, že ti to nepomůže, ale moc mě to mrzí.. vážně.."přidala do kroku a snažila se ho dojít.
,,Ne..nech mě teď chvilku.."špitl a snažil se skrýt tvář mokrou od slz do dlaní.
,,Scorpiusi"položila mu ruku na rameno a otočila si ho k sobě.
Když spatřila slzy na jeho, jindy frajerském a vždy v pohodě obličeji, nedokázala pochopit proč, ale bodlo jí u srdce. Neváhala, přitáhla si ho k sobě a objala ho kolem krku.
Chvíli jen tak stáli, pak se Scorpius uklidnil, vzal jí vděčně za ruku a šli dál.
Sebrali cestou několik bylin a Scorpius už zase začal vypravovat a sršet vtipem.

,,Počkej.."zarazil se.
,,Ty jsi mi řekla jménem"zašklebil se vesele.
,,To jsi se určitě spletl"ušklíbla se na něho.
,,Nene, a taky jsi mě objala.. však já to říkám pořád, miluješ mě, Weasleyová" protáhl samolibě.
,,Kde bereš tu jistotu?"rozhodla se přistoupit na jeho škádlivou hru.
,,To je jasný.."náhle se ale zarazil.
,,Co to bylo?"vyhrkl a stáhl instinktivně Rose za sebe aby jí mohl chránit. Rose jeho gesto mlčky přešla ale nedokázala se ubránit úsměvu.
,,Lumos maxima"mávla rukou a okolí ozářilo jasné světlo.
,,Jak se..to je přece..jak dostal se..co dělá.."zakoktal se Scorpius a strkal Rose pořád za sebe.
,,Expecto Patronum!"křikla a z její hůlky vyletěl stříbřitý obláček a zformoval se do podoby vydry a rozeběhl se proti mozkomorovi.

,,Mamka říkala, že se nějací mozkomorové pohřešují..měla s tím dost papírování a byla ty dny fakt dlouho v práci."zamumlala a pokračovala jakoby se nic nestalo.

Šli ještě kousek a došli na mýtinu, která přesně odpovídala popisu profesora Kratiknota.

,,Tak, tady by měla být poslední"pousmál se hořce Malfoy. Ne snad, že by se chtěl plahočit Zapovězeným lesem a hledat nějaký kytky, ale mohl tady být s Rose a s tou by šel až na kraj světa.

,,Počkej, Kratiknot přece říkal, že má jedovaté úponky, které.."
,,Aaaaau"přerušil ho Rosiin výkřik a on se k ní bezhlavě rozeběhl.
,, ..můžou člověka ochromit"zafuněl, když mu dopadla do náruče.
,,Strašně to bolí"kníkla tiše.
,,Ty trdlo moje"zamumlal a doufal, že nedostane za své přivlastňovací oslovení facku. Překvapilo ho když se dívčí ruce obmotaly kolem jeho krku a Rose se k němu přitulila.
Posadil se s ní do trávy a opřel se o kmen stromu.
,,Už mě můžeš pustit"šeptla tiše a stále seděla na Scorpiusově klíně.
,,Ale mě se nechce"zabořil si obličej do jejích vlasů a vdechoval její vůni.
,,Dej ze mě ty pracky dolů! Malfoyi" dodala aby to nevypadalo, že ho snad nesnáší míň než před tím, ačkoliv to nebyla pravda.

,,Jinak?"ptal se jí, oči mu jiskřily a otočil si jí k sobě obličejem.
Díval se jí do očí a ona se doslova utápěla v jeho pohledu. Mírně se k ní naklonil a střelil pohledem k jejím rtům, ale pak otočil hlavu prudce stranou a přes tvář mu přelétl smutný stín.
,,Musíme poslat do hradu patrona, a nebo se smíříš s tím, že tě celou cestu ponesu"usmál se na ni svatouškovsky.
,,Neposílej patrona"zaprosila když se před ní začala Scorpiusem vyčarovaná světelná modrá pára zhmotňovat.
,,Dobře"pohladil jí opatrně po tváři.
Rose se k němu mírně přitáhla a nezmiňovala, že by mohl jednoduše vyčarovat nosítka a levitovat jí před sebou. Ačkoliv by to nahlas nikdy nepřiznala, v jeho objetí jí nebylo vůbec špatně. Spíš naopak.

Sotva se přestal v hlavě soustředit na celkem čerstvou vzpomínku, kdy ho Rose oslovila jménem a objala, patron se začal znovu rozplývat.
,,Tvůj patron je taky vydra?"zeptala se, jakoby si to až teď uvědomila.
Nervózně se ošil.
,,No..jo"zahuhlal, vstal a poposunul si Rose ve svém náručí.
,,Jakto?"ptala se spíš pro sebe Rose, ale oči se jí začaly pomalu zavírat.
,,Dobrou noc, Rosie"zašeptal a naslouchal jejímu pravidelnému oddechování.
Opatrně našlapoval a šel se spící Rose směrem k hradu.
,,Víš Rose, patron může změnit svou podobu, když někoho opravdu hodně miluješ"zašeptal do nočního ticha Zapovězeného lesa a sklopil pohled na spící dívku ve svém objetí.