The Deadly Games

20

Tuto část věnuju mojí nejlepší kamarádce, která na wattpadu vystupuje pod jménem Iwulka. Já věnovačky moc nedělám, ale ona ví o této story nejvíc a navzájem se spoilerujem, takže, že Ross měl umřít ví už několik týdnů. :D Takže, tuto část věnuji mé nejdražší - Ivance:) ♥ Ty věrná čtenářko:-* 

Jakmile se na nebi objevila Rossova fotka označující smrt, rozkřičela jsem se na celé kolo. 
,,TO NENÍ MOŽNÝ! NENI MRTVEJ! NEZEMŘEL!" křičela jsem pořád dokola. Nemůže být mrtvý! Co bez něj budu dělat? No co?! Jak mě mohl opustit? Vyhrát měl on, celou tu dobu jsem zabíjela jen kvůli němu. To on byl to druhé dělo. Zabili ho profíci. Když jsem zabila Jayce nikdo kromě mě a profíků tu už nebyl. A já ho nezabila. To oni ho zabili! 
Vztek mě přešel okamžitě a vyměnila ho zoufalost. 
Sjela jsem po kůře stromu na zem a z očí mi vytryskly slzy. Proč zrovna on? Proč ne já? Proč si nevybrali mě? Proč se tohle musí dít?! 

Celou noc jsem brečela a křičela, ale bylo mi to prdlajs platný. On už se nevrátí. Celou noc mě hrizaly myšlenky ohledně Rosse. Bylo to příšerné a bude to ještě horší. 
Ráno jsem to už nemohla vydržet a tak jsem vstala, napila jsem se vody, kterou jsem ukradla Spojencům a vydala jsem se na cestu k profíků. Jdu je zabít. 
Cestou jsem si uvědomila, jak se cítí rodiny mrtvých splátců. Tak jako já, tím, že jsem ztratila Rosse. Na turné vítězů mi to budou vyčítat, vím to. Ale já za to nemůžu. Zabila jsem je proto, abych přežila. Zabij nebo budeš zabit. 

Po nějaké chvíli jsem došla ke kraji lesa, k Rohu hojnosti - místo, kde sídlí profíci. Nedaleko ode mě byl Aaron a čůral na strom. Byl v křoví, takže ho Sutton ani Iris nemohli vidět. Nenápadně, ale rychle jsem ho přitiskla ke stromu a ke krku jsem mu přitiskla nůž. Chudák, ani si nestihl zapnout kalhoty. 
,,Ahoj," zašklebila jsem se na něj.
,,Chudinka Elodie z dvanáctky," usmál se křivě. 
,,Chudáček Aaronek očurává stromy v aréně. Kdybych ti teď uřízla koule, už se nevyčuráš. Ani nic jinýho. A nebo bys zemřel. Řekni mi, chtěl bys žít bez svýho přitrození, nebo bys byl radši,kdybych tě zabila?" zasyčela jsem a nůž jsem mu přitiskla ještě víc ke krku, až mu vytryskla krev. Jen jsem se krutě usmála. 
,,Řekni mi spíš ty. Zvládneš žít bez Rosse? Já jsem ochotný tě zabít a zbavit tě tvé bolesti. A neříkej, že ti na něm nezáleží. Viděl jsem vás, jak se k sobě chováte. Já vím, že to nezvládneš. Seš nula. Dovol mi tě zabít a budeš mít klid." 
Jeho slova mě zasáhly, ale rozhodla jsem se, že to nedám najevo. ,,Prosim tě, ty víš prd, jak jsme to měli s Rossem. Teď mi řekni, kdo z vás zabil Rosse. Podle toho se rozhodnu, jestli tě teď ušetřim, nebo jak rychle tě zabiju. A nekecej zbytečnosti. Jenom řekni jméno toho, kdo ho zabil. Když budeš dělat problémy, tvoje smrt bude pomalá a bolestivá. A opovaž se zavolat tvoje kamarádky, nebo ti useknu koule a pak hlavu. Tak se rozhodni rychle. Nemám na tebe čas ani náladu." 
,,Nedostaneš to ze mě." 
,,Ne?" zeptala jsem se nevinně a z opasku jsem vyndala další nůž. Krutě jsem se usmála a zapíchla jsem mu ho do břicha. 
Zaskučel, ale i tak zarytě mlčel. 
,,Tak dělej!" zaječela jsem na něj. Dostala jsem super nápad. Z opasku jsem vytáhla další nůž. Po stranách pěkně ostrý, ten nejostřejší. 
,,Až ti udělám to, k čemu se chystám, budeš chtít být raději mrtvej. Tak to vyklop, nebo to udělám!" zašeptala jem m těsně u ucha, pak jsem se odtáhla. Sjížděla jsem ho pohledem. Krátké, blonďaté vlasy mu stály mokré a zpocené v malých ostnech, obličej měl umazaný od hlíny a jeho podmořsky modré oči mě propalovali pohledem. A kdyby mohl zabíjet pohledem, jsem už mrtvá. Škoda pro něj, že to nejde. 
Stále nic neříkal, tak jsem udělala, to co mě napadlo. Řízla jsem ho nožem do té jeho slávy, která patří do kalhot. 
Zavřeštěl a já mu rychle zakryla pusu, aby to neslyšely Iris a Sutton. 
,,Tak mluv! Nebo ti ho uříznu celýho a nechám tě pomalu chcípnout!" šeptala jsem mu zuřivě u obličeje. Až ted jsem si všimla, že mu z očí tečou slzy. V srdci mě bodla lítost nad ním. On by mohl být v pohodě, ale... na vině jsou Hry. Lítost mě hned přešla, když jsem si vzpomněla, co udělali Rossovi. Co museli všechno uřezat jemu. 
,,B-byla to S-Sutton. To o-ona řekla, ž-že se p-pomstí za O-Octavia. On z-zabil Octavia a, a tak Sutton ř-řekla, že z-zabijeme jeho. U-ublížímě tím tobě a zároveň se o-ona pomstí za Octavia. B-během tý doby, c-co jsem s nima, jsem si v-všiml ne-neobyjčejného vztahu mezi nima. Ale tebe to zajímat nebude, takže..." koktal, ale pak jsem ho přerušila.
,,Ne, zajímá mě to. Už mám plán, jak Sutton zabiju. Tak povídej, mám ještě jednu otázku. Kdo z vás zabíjel Rosse? Neboste to byli všichni?" 
,,S-Sutton. Slíbila nám, ž-že my můž-žeme zabít tebe. Ale byli to lži, p-protože ty zabiješ nás!" zafrkal. 
Vrazila jsem mu facku. 
Už mi nebyl k ničemu. Ale mám dokonalej plán na zabití Sutton. 
Přitlačila jsem mu ruku na ústa, nůž od krku jsem dala pryč a uřízla mu koule. Celou tu jeho "krásu", kterou by mohl plodit další nástupce do Her. Smůla, to se nestane.
Sahal si do rozkroku a snažil se najít svého kamaráda, který byl pryč. Byl nenávratně pryč. 
Z bolestí v očích na mě koukal, jeho obličej byl zkřivený do příšerné bolestivé grimasy. Píchlo mě znovu u srdce. 
,,Sbohem, Aarone," zašeptala jsem a mačetou jsem mu přejela po krku. 
-BUM- 
Sehla jsem se pro jeho kamaráda, kterého jsem mu uřízla. Sutton umře ještě dřív, než jí stihnu zabít já. Po tom, co chystám určitě.  Nedaleko Aaronova kamaráda se povalovala jeho hlava, kterou jsem mu usekla. 
Tu nechutnou věc, kterou jsem mu uřízla jsem zastrčila do opasku, kde mi chyběl nůž. Z jeho těla bez hlavy, ležíciho na zemi jsem vytáhla nůž, otřela ho o jeho bundu a zastrčila zpět na jeho právoplatné místo. 
Těm dvoum tupkám už určitě došlo, že jsem zabila jejich kamarádíčka. Už jsem je viděla, jak se rozhlížejí a běží do úkrytu pro zbraně. 
Přeběhla jsem celý plácek a Iris jsem dala nečekaně pěstí. Uklouzlo jí to a spadla na zem. Počkala jsem, dokud se nezvedala a podřízla jsem jí krk. 
,,Ty mrcho!" zachrčela a pak jí z pusy vybublala krev. Vyplivla jí a znovu se na mě nenávistně podívala. Všimla jsem si její povislé ruky, to byla také moje práce, jak jsme tehdy s Rossem byli v zajetí a utíkali jsme. 
Z tepny v krku jí pravidelně vystřikovala krev. Pak najednou výstřiky ustávaly a ona se svalila na zem v křečích. Pak skončilo i to. 
-BUM-
Irisin život vyhasl jako plamen svíčky. A já ho sfoukla jí a dalším lidem v aréně. 
Za mnou jsem slyšela zarachtat zbraněmi Sutton. Otočila jsem se a uviděla jsem ji, jak na mě míří oštěpem a všimla jsem si i trojzubce. Výborně, to si užiju. Už jsme tu jen já a ona.
,,Cos udělala Aaronovi?!" vykřikla. 
,,Cos udělala Rossovi?" odpověděla jsem jí na otázku otázkou. 
,,Já se zeptala první, cos mu udělala?!" 
Uškíbla jsem se. Tahle hra mě nebaví, hrozně moc jí to chci řict. Teda kromě toho, že jsem mu uřízla přirození, to na ní vybalím, až jí budu mít pod sebou a budu mít jistotu, že do mě ten oštěp nezapíchne. 
,,Vážně to chceš vědět?" usmála se tajemně.
Přikývla a dál v ruce svírala oštěp. 
,,No dobře," řekla jsem a usmála se. ,,Když šel očůrávat stromy, odchytila jsem si ho a zjistila jsem, kdo zabil Rosse. Pak mě to přestalo bavit a oddělila jsem mu hlavu od těla." pokrčila jsem rameny.
,,Svině," zasyčela nenávistně a vrhla se naproti mě oštěp. Dala mi facku, až mě štípla tvář, ale rovnováhu jsem naštěstí udržela. Dala jsem jí pěstí do krku a ona spadla na zem, oštěp jí vyletěl z ruky. Snažila se k němu doplazit, ale šlápla jsem jí na ruku. 
,,Nenenenenéé, být tebou, tohle bych nedělala, kdepak." zakroutila jsem hlavou na znamení nesouhlasu. 
Kopla jsem do ní a překulila se na záda. 
Obkročmo jsem si na ní sedla a můj plán mohl začít.
,,Já vím, že jsi Rosse zabila ty. Nebudu se ptát, cos mu udělala. S tebou mám vlastní plány." 
Zrychleně dýchala a snažila se vykroutit z mého sevření. Nebylo jí to nic platný, můj stisk byl silný. 
Zadívala jsem se na opasek a vytáhla jsem malinký, lehce zahnutý nožík. S ním se mi bude pracovat dobře. 
Usmála jsem se a přejela jsem jí s ním po rtech. Nůž za sebou zanechával krvavé stopy, jak jí krváceli rty. Zakňučela, ale mě to nezajímalo. Tahle holka mi je ukradená. Jen si to pořádně užiju, pomstím Rosse. 
,,Co-co chceš?" vykoktala. 
Usmála jsem se a přemýšlela jsem, co bych mohla chtít. ,,Tvojí smrt, řekla jsem si, že Rosse pomstím, já mu to slíbila." 
Pak mě přestalůa ta hra bavit a vytáhla jsem z opasku Aaronova kamarádíčka. 
,,Víš co to je?" usmála jsem se. 
Bavilo mě sledovat, jak se jí oči rozšířili údivem. 
,Ty, ty děvko! Cos mu udělala?!"
,,To, co jsem ti řekla, byla pravda. Vážně jsem ho zabila. Opravdu jsem mu uřízla hlavu. Ale ještě předtím jsem mu uřízla přirození. Nezajímáte mě, nikdo z vás a už se nemůžu dočat, až tě zabiju. Ale prvně trošku s předehrou ne? Ať se lidé pobaví," pořád jsem se usmívala. Tohle byl lék na mojí bolest. 
Sutton se pode mnou zase kroutila. Dala jsem jí facku a ona přestala. 
,,Sněz to." řekla jsem jí. Její reakce by mě zajímala.
Ještě zděšeněji se na mě podívala. 
,,Zbláznila ses?!" vykřikla.
,,Tak to sežer, sakra! Sežer to, ať můžem přejít k dalšímu kroku." 
,,Ty seš blázen," uchchtla se.
,,Nepovídej, já se jen mstím. Tak to sežer, nebo ti to nacpu do tý tvý držky!" 
Sutton jen zavrtěla hlavou a tak jsem jí násilím otevřela pusu a nacpala jí tam Aaronovo přirození. Zmítala se ještě víc jak předtím, a nechala pusu otevřenou, aby "to" nemuelo objímat rty. Byl to nádhernej pohled.
,,Zkousni," řekla jsem. 
Zakroutila hlavou.
Ušklíbla jsem se a násilím jsem jí zavřela pusu. Sutton se celá klepala a z očí jí tekly slzy. 
,,Pfosím. Nech tofo. Zafij mě. Nefo mě nech fít," kňučela. 
Zakroutila jsem hlavou na nesouhlas. 
,,Mám tě nechat jít, za to žes zabila Rosse? Abys pak zabila mě? No to bych musela být uplně blbá!" ta hra mě bavila. Bylo to kruté, já vím. Ale já musela zabíjet, abych vyhrála. Když už nemám komu tu výhru dát, tak jí chci mít já. 
,,Kousej!" zakřičela jsem. 
Pořád na mě vyjeveně koukala. 
Vytáhla jsem nůž a přejela jsem jí s ním po vnitřní straně stehen. Rozřízla jsem jí legíny a z ran se vyřinula krev. 
Sutton poslechla. 
,,A spolkni to," dodala jsem.
Sutton po mě vrhla další nenávistný pohled a dala jsem jí pěstí do nosu. 
Spolkla to. Výborně to stačí. 
Natáhla jsem se pro oštěp, kterým mě chtěla zabít. 
Ušklíbla jsem se, stáhla jsem jí legíny i s kalhotkama. Její rozkrok mě nezajímal, ale líbil se mi ten Jayceův nápad. Zabodla jsem jí tam oštěp a ona zakřičela. A znovu a znovu a znovu. A naposledy a pořádně. 
-BUM-
Ozvalo se dělo ukončující její život. 
,,Dámy a pánové, vítězem čtyřiačtyřicátých Hladovýc her se stává Elodie Williams," ozvalo se. 
Podívala jsem se na nebe, kde už bylo vznášedlo a vysunutý žebřík. Chytla jsem se ho a nějaká neznámá síla mě k němu přitlačila. 
Už je po všem, už je konečně po všem.