The Deadly Games

LET THE 44th HUNGER GAMES BEGIN

S Jasonem, Rossem a Mercedes jsem jela výtahem do -2. Měla jsem na sobě černé legíny, černé tílko a na nohou zimní kožené boty. Aréna asi nebude nejteplejší. Chci tolik vyhrát...
,,Rossi, Elodie... nadešel čas se rozloučit," otočila se k nám Mercedes a objala nás. ,,Vím, že můžete vyhrát jenom jeden z vás, nebo nikdo, ale přeju vám hodně štěstí. Kéž vás provází štěstěna."
Nestihli jsme nic říct, protože nás Jason vystrčil z výtahu.
,,Teď se s vámi loučím i já. Ukažte co ve vás je! Dávejte pozor, i ti neškodní jsou nebezpeční," oba nás objal. ,,Budu tu na jednoho z vás čekat."
Mírotvorci nás odvedli do vznášedla. S Rossem jsme se posadili na poslední dvě místa.
,,Podej mi ruku," řekla nepříjemně nějaká žena.
Udělala jsem to. Zastrčila mi do ruky nějakou kovovou věc. Nepříjemně to štípalo. Dvakrát mi zablikala ruka a záře pohasla.
,,Co to je?" zeptala jsem se.
,,Čip, podle kterého tě budeme sledovat." Výborně. Budou sledovat, kde jsem a chystat na mě pasti. Hlavně se mi nelíbila ta věc, kterou mi zavedla do ruky. Fuj.
Teď jí zaváděla do ruky Rossovi. Tiše bolestí zasyčel. Iris se ušklíbla a mrkla na Sutton. Ta se povýšeně na Rosse usmála. Aaron s Octaviem se podívali jejím směrem. Nechala jsem to být, ale řekla bych, že je první na jejich mušce.
Světla ve vznášedle zhasla a my se odlepili od země. Letěli jsme chvilinku a pak jsme přistáli.
Mírotvorci mě hnali dlouhou chodbou. Určitě mě vedli k tubusům do arény. Bála jsem se, ale nebylo úniku. A i kdybych utekla, i hned by mě našli.
Jeden mírotvorce otevřel šedé dveře s číslem 12 - dámy. Šoupli mě dovnitř a zase zavřeli.
Místnost byla šedě vymalovaná a byl tam tubus. Uprostřed místnosti stál Nathan a držel v ruce černou šusťákovou bundu. Přiběhla jsem k němu a sevřel mě v objetí.
,,Elodie, teď mě poslouchej. Ty legíny a tílko, není obyčejné tílko a legíny. Byly vytvořeny tak, aby udržovalo tvé tělesné teplo, aby ti nebyla zima. Předpokládám, že ta aréna bude někde v zimě, protože jinak byste takové oblečení neměli."
Přikývla jsem. V té aréně bude zima. Budou tam stepy, možná nějaké stromy. A nic moc k lovení.
,,Já věřím... já vím, že to vyhraješ! S Jasonem jsme se dohodli, že tobě a Rossovi  budeme schánět sponzory. Já nesmím, ale je to tajné. Po Hrách se zase uvidíme." stiskl mě ještě víc.
Jeho stisknutí jsem oplatila.
,,Pojď, ještě máme čas udělat něco s tvými vlasy."
Nathan mi udělal culík a na něj mi nasadil černý koblížek. Koblížek překryl vlasy (obmotal je kolem koblížku) a připl sponkou.
,,Tu sponku ber jako dárek, jako talisman, který ti pomůže, i když to není pravda. Ber to tak, že tam jsem s tebou. Celou dobu tě budu sledovat."
,,Děkuju," řekla jsem přiskrčeným hlasem. 
Nathan se smutně usmál. 
,,10 sekund," ozval se hlas z reproduktoru nad našimi hlavami.
,,Uvidíme se po Hrách," znovu mě obejmul a pomohl mi do černé šusťákové bundy.
Šla jsem k tubusu. Ta baňka mě děsila, nechtěla jsem do ní.
Nastoupila jsem dovnitř a zavřela se. Oscenovala mě a už nebylo úniku. Tubus se pomalu začal vysouvat.
Zdálo se mi, že se Nathanovi v očích zablýskly slzy. Mlátila jsem pěstmi do povrchu tubusu, ale nemohla jsem ven. Brečela jsem. Nedokázala jsem si představit, že jdu vstříc smrti. 
Vzpomněla jsem si na profíky a přestala jsem mlátit do tubusu. Otřela jsem si slzy, odvážně jsem se na Nathana usmála a zamávala mu. Pak zmizel, protože jsem byla skoro v aréně. Objevily se dlouhé stěny stropu a já už vyjížděla do arény.
Oslepilo mě slunce a uhodil mě chladný vzduch. Několikrát jsem zamrkala, aby si mé oči zvykli na to světlo.
Rozhlédla jsem se po aréně. Všude okolo se tyčily tmavě zelené hory s bílou špičkou. Před nimi byl obrovský les, vážně velký! Byl plný jehličnatých stromů. 
Podívala jsem se k Rohu hojnosti, co všechno tam leželo. Byly tam oštěpy, luk, nože, mačety, meče a spousty dalších věcí, z kterých se dech jen zatajoval. Na střeše Rohu hojnosti bylo odpočítávadlo. 30, 29, 28, ...
,,Nechť vás všechny vždy provází štěstěna, vyhrát může jen jeden," ozvalo se odněkud z rozhlasu nad našimi hlavami. 
Všichni už byli řipraveni seskočit z podstavce a běžet pro to, co každý potřebuje, 
5, 4, 3, ... udělala jsem to taky.
Ozval se výsřel a všichni už seskočili z podstavce. 
Sutton a Iris běželi k Rohu hojnosti pro zbraně a hodili jeden oštěp a mačetu Octaviovi s Aaronem. Aaron probodl kluka z pátého kraje Juliuse, z hrudníku mu okamžitě vytriskla krev. Ozvalo se dělo, jakože je už mrtvý. Octavio běžel proti dívce z třetího kraje, ona naproti němu. V ruce měla meč, ale Octavia minula, on jí však ne. Oštěp jí prošel srdcem a ona padla k zemi. 
,,Lucille!" zaburácel Jayce. Byl ze stejného kraje a co jsem i všimla na výcviku, drželi hodně při sobě. 
Pak jsem si konečně všimla Rosse. Popadl první batoh, který mu přišel pod ruku a utíkal do lesa. Všimla si ho však Sutton a vzala si ho na mušku. Hodila po něm nůž. Trefila ho naštěstí do batohu. Ross se na ní ani nepodíval a běžel dál do lesa. Sutton nemohla ztrácet čas Rossem, tak ho nechala jít. Všimla si ale bohužel mě.
Na tváři se jí rozlil d'ábelský úsměv a mířila si to ke mně. Hodila po mně mačetu, ale uhla jsem. 
Dostala jsem se k Rohu hojnosti a vzala jsem si velkou krabičku s noži a jednu sekeru do zásoby. 
Udeřila jsem jí sekerou do stehna a ona spadla na zem v obrovské křeči. Ze stehna jí pravidelně vystřikovala krev.
,,Promiň," zakřičela jsem vyděšeně a uháněla jsem do lesa. 
Ozvala se další rána z děla, myslela jsem si, že Sutton už vykrvácela. Otočila jsem se, abych se ujistila, že je mrtvá, ale nebyla. Octavio jí uvázal svojí bundu kolem stehna, aby zastavil krvácení. Pokud budu mít štěstí, do konce Her se na ní pořádně nepostaví. Nadšeně jsem se ušklíbla. Když ale nezemřela Sutton, tak kdo? 
Rozhlédla jsem se po aréně a uviděla jsem chlapce ze čtyřky, neznala jsem jeho jméno, jak vykrvácel. Mačeta mu trčela z břicha. Vypadal tak na 13 let, rodiče budou tak zklamaní. Opět jsem pocítila zhnusení z Kapitolu a nenávist k němu. 
Všimla si mě Iris a běžela s oštěpem ke mně. Vzala jsem nohy na ramena a běžela jsem do lesa, kde bych před ní mohla být v bezpečí. Cestou jsem si přehodila přes rameno batoh, který jsem po cestě vzala s sebou. 
Přeskočila jsem malý keřík a letěla jsem z kopce dolů. Kolem hlavy mi prosvištěl oštěp a zapíchl se do kůry stromu. Dopadla jsem na tvrdý povrch země v aréně. Nože a sekera popadali kolem mě. 
,,Kde jseš, ty potvoro?!" uslyšela jsem Irisin výkřik odněkud zdaleka. Chtělo se mi spát, ale nesměla jsem usnout. 
Na Irisininy pokřiky jsem nijak nereagovala a dál jsem ležela mezi stromy na zemi. 
Pak jsem uslyšela dusot bot do listí a pryč odcházející kroky. Iris odcházela. 
Ozvalo se dalších 5 výstřelů z děla. 
Ještě chvilku jsem ležela na zemi a snažila jsem se neusnout. Neochotně jsem se posadila a rozepla jsem batoh. Uvnitř byl spacák, termoska, baterka a velký balíček sirek. To by pro začátek mohlo stačit. 
Vše jsem naskládala zpět do batohu, do kovové krabičky jsem naskládala nože a se sekerou v ruce jsem se vydala ke stromu, kam Iris hodila oštěp. Až se zítra uvidíme s Rossem, tak mu ho dám. 
Nože jsem si dala k loktu, do pravé ruky jsem si vzala oštěp a do levé sekeru. Pravou ruku mám silnější, takže se oštěp lépe hází. 
Rozhlédla jsem se okolo sebe. Všude byly samé stromy. 
Rozhodla jsem se, že jako první najdu nějaký potůček s vodou a něco k jídlu. Možná by tu mohlo růst nějaké ovoce, třeba lesní jahody, nebo borůvky, ale spokojím se i s kořínky. 
Rozhodla jsem se jít hlouběji do lesa. Cestou jsem si pískala tu Jasonovu otravnou melodii. 
Ozval se další výstřel z děla a já stála jak přimrazená. Co když tentokrát zemřel Ross? Ne, to se nesmí stát! Slíbila jsem sobě samé, že se vrátí domů, že to budu já, kdo tady zemře! 
No tak Elodie, uklidni se! Nebyl to Ross, byl to někdo z profíků, nebo někdo jiný, ale Ross ne, no tak Elodie! snažila jsem se uklidnit, nebylo to ale k ničemu.

Už se stmívalo a já pořád nenašla vodu. K obědu jsem si dala syrovou myš, kterou jsem nabodla na oštěp. Myši teda nejím, ale co jiného vám zbývá, když jste v aréně? Nejím žádná nebohá zvířátka, najít něco v 12. kraji je mnohem snažší a mě zase bodlo u srdce, že je máma doma sama. Co asi dělá? Určitě sleduje Hry. A zabírají mě ted' kamery? Kouká na mě? A co Jason, Mercedes a Nathan? Jason určitě vede rozhovory se spousty lidmi, aby nám sehnal sponzory. A Nathan mu určitě pomáhá. Zajímalo mě, co asi ted' dělá Mercedes. Jestli taky pomáhá Jasonovi a Nathanovi schánět sponzory. 
Vodu jsem stále nenašla a tak jsem se utábořila hluboko v lese mezi stromy. Vím, že není bezpečné zůstávat na zemi, když nikdy nevíte, kdo vás najde a zabije, ale na stromu se spí strašně nepohodlně, spadnete. V mém případě je to tak, že neumím lézt po stromech. 
Utábořila jsem se pod jedním stromem, vytáhla jsem si spacák a zachumlala jsem se do něj. 
Na nebi se objevil erb Panemu a začala hrát hymna. Na nebi se začali objevovat fotky mrtvých splátců s popiskem, z jakého jsou kraje.
3. kraj - Lucille
4. kraj - neznámý splátce
5. kraj - Julius
7. kraj - neznámý splátce
7. kraj - neznámá splátkyně
8. kraj - neznámý splátce
10. kraj -  Garrett 
11. kraj - Victoria
Neskutečně se mi ulevilo, protože tam Ross nebyl. Mohla jsem v klidu usnout a to se stalo, za chvilku jsem upadla do tvrdého spánku.