The Deadly Games

8

Jeli jsme výtahem do 12. patra výcvikového centra, tedy do našeho bytu. Ve výtahu bylo hrobové ticho, kromě Jasonova pískání. Pískal si nějakou melodii.

,,Můžeš toho nechat? Je to otravný," neudržela jsem se už a neodpustila jsem si k tomu, že je to otravný.

Jason přestal, naklonil hlavu ke straně a koukal na dveře.

,,Ne, nikomu kromě tebe to nevadí," odpověděl a tu otravnou melodii pískal dál.

Otevřeli se dveře v našem patře a ocitli jsme se ve světle vymalované chodbě s velkými květináči, ve kterých byli keře. Někde hučela voda. Z oken byl výhled na náměstí. Chodba voněla po dezinfekci a něčem, co jsem nedokázala určit.

Mercedes se přihrnula ke dveřím. ,,Zavřete oči, chci abyste byli překvapení, až otevřu."

,,Mercedes, myslím že budeme překvapeni, i kdybysme oči nezavírali," zasmál se pobaveně Ross.

,,Ale takhle to má větší efekt," stejně si stála za svým.

,,Nemusíš z toho dělat něco zvláštního. Prostě uvidíme náš nový domov. Nic co bysme mohli oslavovat," řekla jsem a zadoufala, že Mercedes můj tón odradí.

,,Nech jí. Pokud to tak chce, tak klidně," zastal se jí Ross.

Mercedes mrkla. ,,Díky, Rossi."

Otráveně jsem zavřela oči a nechala jsem se vést podle instinktu. Zacvakal zámek a bylo slyšet otevírání dveří.

Udělala jsem opatrně pár kroků dopředu, Ross byl hned vedle mě.

,,Otevřete oči!"

Oba jsme naráz otevřeli oči.

Náš dočasný domov byl luxusní. Zelené proutěné židle, černý skleněný stůl a výhled z oken na Kapitol, které se táhly od podlahy až ke stropu.

,,Páni," vydechl Ross vedle mě. ,,To je dokonalé! Jak se to líbí tobě, Elodie?"

,,Skvělé," řekla jsem neutrálním hlasem. Opravdu to bylo skvělé, ale muj vztek na Kapitol přetrvával. Možná to bylo i horší. My hladovíme a oni si žijou jak v nebesích.

,,Mám pocit, že jsem zemřel ve Hrách a teď jsem v nebi," řekl Ross nadšeně. Chtěla jsem ho za tuhle větu praštit.

,,To už nikdy neříkej!" vykřikla jsem naštvaně. Všichni i hned ztuhli a dívali se  na nás.

,,Pro-promiň," vykoktal Ross omluvu. Zablýsklo se mu smutně v očích.

,,Co kdybyste se šli převléct a za hodinu se tu sejdem na večeři?" navrhla Mercedes. Bylo poznat, jak chce změnit téma.

,,Fajn," otočila jsem se a šaty kolem mě zavlály. Světýlka svítícího uhlí pořád ještě blikala. Odkráčela jsem ke dveřím, kde by možná mohla být ložnice.

Otevřela jsem šedé dveře a vkročila jsem do své nové ložnice. Nebylo v ní nic, kromě jedné velké postele a velké limetkové skříně. Z oken byl výhled na Kapitol.

Vlevo ode mě byli další dveře, které pravděpodobně vedli do koupelny.

Ze skříně jsem vytáhla fialové tílko, bílé kalhoty a černou košili.

Zavřela jsem se v koupelně a nové oblečení jsem si pověsila na věšák.

Šaty od Nathana se mi povedlo po dlouhých útrapách sundat.