The Deadly Games

2

,,Elodie Williams," zopakovala žena.

Všichni na mě vyjeveně koukali.

,,Tak pojď zlatíčko, všichni na tebe čekají," řekla přeslazeným hláskem.

Pomalu jsem šla k ní. Vystoupala jsem po schodech a postavila se vedle ní.

Žena šla k druhé skleněné misce s chlapeckými jmény.

Vytáhla jeden papírek a přešla k mikrofonu. ,,Ross Mercer," oznámila chladně. Tentokrát se ani nesnažila všechny překvapit.

Chvíli jsem koukala do davu a ihned jsem poznala, koho budu muset zabít.

Byl to kluk, který se mi moc líbil, ale neznala jsem jeho jméno. A taky měl přítelkyni. Trochu jsem jí znala, jmenovala se Clarissa.

,,Neeeee! Prosím ne! Chci náhradníka, Rossi, prosím, nechoď tam, nesmíš umřít, miluju tě, nesmííííš!" Mírotvorci museli Clarissu odtáhnout, protože bláznila.

Ross se slzami v očích přišel ke mně na pódium a postavil se z druhé strany vedle té kapitoldké kreatury.

,,Nechte mě být vy zrůdy! Pusťte Rosse! Nechte ho jííít! Nechte mě se s ním rozloučit!" Vypadalo to, že se Clarissa zblázní. A chápala jsem to. Clarissa křičela, mlátila sebou a mírotvorce kopala.

Podívala jsem se na matku. Měla kamený výraz a vytřeštěné oči, byla v šoku. Nemohla uvěřit, že zrovna já jdu na pospas smrti. Začala se mi klepat brada.

,,Zatleskejte našim novým splátcům," blýskla ta modrá kreatura úsměvem po publiku.

Všichni však stáli bez hnutí a mračili se. Jeden chlapec dokonce celý Kapitol a modrou zrůdnost vedle vyfuckoval.

Okamžitě přišli mírotvorci a chlapce zastřelili. Padl k zemi a na zem vytékala z jeho hlavy krev. Nemohlo mu být víc jak 13 let.

,,Pojďte, zlatíčka. Rozloučíte se se svými příbuznými a pojedeme do Kapitolu," strkala nás ke dveřím.

Seděla jsem na červené semišové pohovce v chudé místnosti a čekala jsem na matku, až přijde se rozloučit.

Otevřely se dveře a dovnitř vběhla matka.

,,Máte dvě minuty," a dveře zase zabouchl.

,,Zlatíčko!"

,,Mami," obejmuli jsme se.

,,Musíš to vyhrát, musíš! Ty nezemřeš, umíš vrhat nože a hlavně seš chytrá. Ty přechytračíš profíky levou zadní!"

,,Ale já nechci nikoho zabíjet, nebudu," otřela jsem si oči.

,,Co když budeš muset? Oni se pokusí po tobě jít a ne že ne! Vzpomeň si na Jamieho minulý rok, jak dopadl. Nikoho nezabíjel a dívka z prvního kraje ho probodla oštěpem."

Jamie byl kluk z našeho kraje, bylo mu asi 15 a spoléhal na ostatní, že se povraždí navzájem. Jenže holt měl smůlu a obrátilo se to proti němu. Holka z jedničky, Laurel myslím, si hocha našla a vzala ho oštěpem do žaludku. Neměl šanci to přežít.

,,Fajn, zabiju všechny, co se mi pokusí ublížit. Ale co Ross? Toho nemůžu zabít. Clarissa by mi to nikdy neodpustila."

,,Třeba ho zabije někdo jinej, ale ty spolehej na svou intuici! Kdo se ti bude zdát špatný, toho odstřel," objala mě matka a mluvila mi do ramene.

,,Udělám to."

,,Je čas jít," oznámil mírotvorce.

,,Elodie, miláčku, nezapomeň, že po celou dobu, co budeš v aréně, tě budu milovat a věřit ti. Nikdy na tebe nezapomenu!" a bum. Dveře se zabouchly.