The Deadly Games

3

O chvilku později jsme s Rossem nastupovali do vlaku.

Vlak byl útulný a hlavně luxusní.

,,Běžte do svých pokojů na konci vlaku. V Kapitolu budeme za dva dny. Máte čas si tenhle luxus užít," oznámila nám kapitolská kreatura.

,,Zajímalo by mě, jak se jmenuje. Tahle kreatura nemůže mít ani jméno," sedla jsem si do obýváku na kožený gauč.

,,Jmenuje se Mercedes. Nemůže za to, že je z Kapitolu a už vůbec ne za to, že jsou hry," sedl si vedle mě Ross.

,,Ale chová se, jako kdyby bylo normální nechat se zabít. A je mi jedno odkud je, pořád je z Kapitolu a já Kapitol nenávidím."

,,Jak myslíš..." povzdechl si Ross a opřel se. ,,Přišla se s tebou matka rozloučit?" změnil Ross raději téma.

,,Samozřejmě. A co tvoji rodiče?"

,,Taky. Co... ti řekla?" zabořil se ještě víc do gauče.

,,Že to musim vyhrát. Že musim zabíjet," odmlčela jsem se. ,,Ale nedokážu někoho zabít. Dokážu Kapitolu, že nejsem jejich loutka!" rozkřičela jsem se po vlaku.

,,Bacha na pusinu, děvenko," přišel do našeho vagónu kluk, asi o pár let starší jak my. ,,Mohl by tě někdo slyšet," sedl si z druhé strany vedle mě. 

,,To je Jason Fields. vyhrál hry před dvěma roky," poučovala nás Mercedes. Byla tak nesnesitelná!

,,My víme kdo to je," odsekla jsem podrážděně.

,,Hele, děvenko, radím ti dobře. Schovej si ty svoje výlevy až do arény. Dokud seš tady, chovej se slušně. Mohli by se o tobě dozvědět v Kapitolu." 

,,Vy jste náš mentor, jo?" 

,,Vlastně jo, tak se koukej uklidnit. No mě taky nebaví čumět na všechny z dvanáctky jak umíraj. Takže vám dám pár rad a bud' tý ochoty a nekecej mi do toho, rozumíme si, děvenko?" Foukl mi do ucha. 

,,Fajn, rozumíme si." 

,,Výborně, tak si můžeme dát  večeři. A převlékněte se z těch vašich zpocených šatů. Vypadáte, jako kdyby jste vylezli z kobky," musel si Jason opět rýpnout.

,,Tvoje hadry na tom nejsou o nic líp," zvedla jsem se z gauče a odešla do svého pokoje ve vlaku. 

Otevřela jsem skříň a našla jsem tam pár kousků oblečení. Černé kalhoty a bílou halenku, bílé šaty s květinami a pyžamo. 

Vzala jsem si na sebe černé kalhoty a halenku a černé kožené boty, v kterých jsem přijela. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, akorát jsem je rozčesala. 

Když jsem odcházela z pokoje, tak jsem na chodbě narazila do Rosse. 

,,Pozor na mě, Elodie," usmál se sladce.

,,Promiň," zamumlala jsem a obešla ho, abych mohla jít do jídelny. 

,,Počkáš na mě? Jenom si uklidím medailonek od Clarissy."

,,Tak dobře." usmála jsem se na něj a čekala, až si ho uklidí.

Pokoj jsme měli skoro stejný, akorát tam měl větší bordel. 

,,Přišla za tebou Clarissa?" zeptala jsem se, když za sebou zavřel dveře. 

,,Přišla," odpověděl stroze.

,,A jak to brala?" vyzvídala jsem dál. Chtěla jsem vědět co nejvíc. Clarissu jsem znala z trhu a vím, že se s Rossem měli opravdu rádi. Zajímalo mě, jak to bere. Chtěla jsem kdyžtak Rossovi pomoct.

,,Špatně. Mírotvorci jí museli odtáhnout. Pořád křičela, že to není fér a že zabije prezidenta. Políbila mě a dala mi ten medailonek. Šílela. Vyhraju kvůli ní. Je docela škoda, že jdeš do arény se mnou zrovna ty. Matka tě bude potřebovat a zabít tě nechci. Na to seš moc hodná a v pohodě," smutně se usmál.  

,,No víš, já tě taky nechci zabít. Seš taky v pohodě a Clarissa s rodinou tě budou potřebovat. Víc jak moje matka. Takže by čistě teoreticky bylo lepší, kdybych umřela já."

Zastavil se a stroze se na mě podíval. ,,Uvidíme," řekl tajemně. Srdce se mi snad zastavilo.

,,Kdepak jste se zdržely?" rýpnul si Jason.

,,Už tu máte všechno připravené. Rybí polévku, tuňák s brambory a jako zákusek čokoládový dort," přidala se Mercedes a hnala nás ke stolu.

,,To je všechno pro nás?" zeptal se udiveně Ross.

,,Ne, to sežeru sám, vy budete mít kúru chleba. Ne, jasně že to je pro vás, vy dementi," neodpustil si poznámku Jason. Sám se už cpal polévkou a zapíjel jí nějakým alkoholem.

Vše jsem snědla na posezení. Ten čokoládový dort byl výborný. Nic lepšího jsem v životě nejedla. Vzpomínala jsem na matku. Co asi dělá. Spí? Večeří? Utápí se v depresích? Určitě by si taky kousek toho dortu dala. A co udělám s Rossem? Nebude lehké ho zabít, pokud ovšem někdo nezabije mě. Všechni bylo ještě složitější tím, že se mi Ross líbil... tmavé vlasy, oříškové milující oči, které se na slunci mění do medových. Nemohla bych se objetovat? Jenže jsem matce slíbila, že vyhraju. A co když se objetuju a pak umře i Ross? Oba životy přijdou na zmar. Ne, musí vyhrát. Když bych vyhrála, tak mě Clarissa bude nenávidět do konce života...

,,Děje se něco, Elodie?" vyrušil mě z přemýšlení Rossův hlas.

,,Co? Ne, ne, nic. Jen vzpomínám na matku," vykoktala jsem. Bolelo mě břicho. ,,Jdu spát, dobrou," nečekala jsem na odpověď. Zvedla jsem se a šla.