Between Us | m.yg ✓

Kapitola druhá

Následné probuzení s bolestí hlavy a večerem v oparu nevědomosti mě doopravdy nepřekvapil - to, kolik jsem toho vypila jsem si pamatovala až moc dobře. Ostatní mi ale jaksi unikalo.

Chvíli jsem ležela na posteli - jež rozhodně nebyla moje - a koukala na bíle namalovaný strop - jenž rozhodně nepatřil do mého pokoje - a snažila si vybavit, jestli tady k něčemu došlo nebo pouze přespávám u nějakých Chenových kamarádů nebo u známých.

Rozhodila jsem rukama v gestu protáhnutí se a poté se lehce vzpřímila do sedu. V hlavě mi to třeštilo, ale nebylo to tak hrozné, jak to mohlo být. Nebo jak už kolikrát bylo.

Zmateně jsem se rozhlédla, zda alespoň něco, cokoli, nepoznám, ale okno bylo jako nepřemožitelné. Co jsem to včera probůh dělala?

Kolem to vypadalo fakticky.. strašně. Poházené oblečení, listy a neořezané tužky, dokonce i, jak jsem mým zrakem zbystřila, recept na Kimchi z druhé strany popsaný notami.

Přehodila jsem nohy přes okraj postele a matrace se pode mnou prohla. Když jsem se na sebe podívala, s hrůzou jsem zjistila, že na sobě nemám skoro žádné oblečení - vlastně, žádné. Plna studu jsem se zabalila do tenké peřiny a vstala. Pokukovala jsem po mém oblečení tak zuřivě, až jsem si neuvědomila, že jsem na něm - skoro celou dobu - stála.

S odfrknutím jsem ho schrábla do levé ruky, pravou jsem si držela provizorní šaty z peřiny, a vydala se hledat koupelnu. Tu jsem našla skoro hned, jelikož na dveřích stálo ‚Genius Bathroom'. Netušila jsem, proč to tam někdo má, ale proč ne. Byla hned v pokoji, ani jsem nemusela vylézat ven do chodby - nebo co bylo za těmi velkými dveřmi - a vystavovat se tak neznámému nebezpečí.

To jsem ale nevěděla, jaké nebezpečí mě čeká uvnitř.

Otevřela jsem dveře do koupelny a úlevou jsem si skoro povyskočila - sprcha, záchod a zrcadlo s osvětlením. Vypadalo to tam skoro jako u Chena, akorát ten neměl tak fádní béžovou, ale do očí bijící žlutou.

Položila jsem si věci na prádelník a už se chystala sprchu využít, když v tom -

„Uh!"

z ní vyšel polonahý kluk. Nekecám, doopravdy. Ručník mu držel na pohupujících se bocích
Měl hnědé husté vlasy a nádherné oči - kam jinam se měla dívat? A i kdyby chtěla jinam, ty oči mě donutily zůstat na nich přisátá. Doslova.

Když se lekl, odskočil dozadu a mé oči - s velkým nutkáním, kterému se nakonec podařilo vyhrát - se dívaly, jak mu ručník klouže po stranách dolů. Pro mou osobu to bylo naprosto šokující. Ihned jsem se odvrátila a koukala na svůj odraz v zrcadle u umyvadla. Mělo to i své nevýhody - ze mně se z noci stala opuchlá, rozcuchaná osoba, kterou jsem si se sebou rozhodně nechtěla spojovat a já teď na tu hrůzu musela dívat.

„Ehm," upoutal onen kluk mou pozornost, ale já se neotočila. Pro jistotu. Jestli se včera něco stalo, tak se asi zblázním. Ten kluk byl prostě něco.

„Nechci být hnusný, ale.. co tady děláš?" uťal ticho, které jsem si utvořila. „Tohle je moje koupelna.."

Mlčela jsem. Věděla jsem, že bych se měla omluvit a odejít, ale nemohla jsem se pohnout z místa. A to kvůli jediné otázce - stalo se tady něco? Něco mezi náma? Protože jestli si to on pamatoval, dával moc dobře najevo, že o tom nechce ani slyšet. Nevypadal, že by se chtěl bavit o něčem takovém. Pokud se to vůbec stalo a já nejsem jen paranoidní.

„V pohodě?"

Vzhlédla jsem a úlekem vykulila oči. Byl za mnou. Přímo za mnou. Srdce se mi rozbušilo a pravá ruka začala opouštět své místo, aby přistála na momentálně doširoka otevřené puse.

Látka sjížděla o kousky po mé hrudi a on natáhl ruku nade mnou a okamžitě jí stáhl k sobě a svými dlouhými prsty jí držel. Já, nejspíš rudá až na zadku, jsem si ji znovu pevně obejmula.

„Já.. omlouvám se," podařilo se mi ze sebe dostat.

„Jo."

Ruka, jak se rychle objevila, tak i rychle zmizela.

„Hele," otočila jsem se k němu.

O vteřinu později, vystačující jen s milimetry od jeho skloněné hlavy, jsem si uvědomila, jak blbý to byl nápad. Co už, hlavní teď bylo zklidnit se. Což se mi, popravdě, moc nedařilo. Pochybovala jsem však, komu ano v jeho přítomnosti.

„Já..-" začala jsem ze sebe soukat- „ty.."

Nevědouce na mě koukal.

„My," upřesnila jsem.

„Bylo..?" neměla jsem na to, to ukončit, takže to zůstalo viset mezi námi. Někdy bych svou nízkou výřečnost nejradši zakopala hluboko do země - to by ale byla zbytečně ještě nižší.

Potom mu to došlo. Našel si mě pohledem a pod jeho uhrančivýma očima jsem musela snad ještě více zrudnout. Myslíš to vážně? - to přesně říkal jeho pohled. Začala jsem se neskutečně stydět. Teď to vypadalo, jako kdybych myslela na to, že by to mezi námi mohlo takhle být. A i když to tak bylo, nechtěla jsem, aby se to myslel on.

„Ah-aha, fajn, promiň."

„Jsem rád, že jsme si zrovna tohle ujasnili," řekl s jemným nadhledem nad věcí. „Teď, když dovolíš, bych rád došel do svého pokoje a převléknul se tam."

„Um - jasně," zamumlala jsem a žmoulala okraj peřiny, kterou jsem si již pro všechny případy surově držela u těla.

Otočil se a chtěl odejít.

„Ještě-" zarazila jsem ho. „můžu se osprchovat?"

„Jo," sekl jen a bez dalších slov odešel.

Je to jasné, povzdechla jsem si v duchu. nesnáší mě.

Nedivila se mu - spala jsem u něj v pokoji, na jeho posteli, zatímco on nejspíš spal někde na sedačce a teď ho ještě vyděsila v jeho vlastní koupelně a skvostnou otázkou mu skoro navrhla sex. Došla jsem k zrcadlu a nalila si studenou vodu do spojených rukou v provizorní misku. Chrstla jsem si ji do obličeje, abych se probrala a mrkla na svůj odraz.

„Jseš totální kráva, Mijoo," řekla jsem si do očí a zavrtěla hlavou, jako bych z ní mohla svou blbost prostě vytřesat. Abych tohle přežila, bude sprcha to nejlepší řešení. A hned potom najdu Chena. S tímto rozhodnutím jsem upustila peřinu, došla ke sprše a rychle do ní zalezla. Klika u dveří najednou zachrastila a kdosi ťapkavým krokem vešel do místnosti.

-__alissa 💜