Já & Michael

7. Muž, který zpíval o tom, co skutečně prožil

Megan se dlouho vzpamatovávala z našeho nechtěného setkání a zároveň se stala prvním členem rodiny, který o mě a Michaelovi věděl.
Nemohla uvěřit, že se její malá sestřička schází s někým tak slavným jako byl ON.
Přísahala, že to nikomu neřekne.
Věděla jsem, že je to taková protislužba za vizitku od slavného producenta, kterou jsem jí věnovala a zároveň Meg pootevřela brány do filmového průmyslu. Začínala natáčet malé role v televizních seriálech a dokonce se mihla v jedné reklamě na nějakou čistící pleťovou vodu, což považovala za velký úspěch. Ale později si mě začala dobírat a občas měla hloupé poznámky, kterým jsem se pokaždý jenom smála. Megan nebyla jediná, která stále vyzvídala.
Amy s Joshem se nedali jen tak lehce odbít.
Pokaždé se mě ptali na Michaela.
Chtěli se dozvědět nějaké pikantnosti z jeho života a stále dokola mě prosili, abych je s ním seznámila. Vymlouvala jsem se, že Michael má hodně práce ve studiu, což také byla pravda, a jak jen to bude možné určitě je seznámím.
Byla otázka času, jak dlouho mi to budou věřit, ale nějaký čas to vydrželo.
Týdny utíkaly a škola se pro mě stala nesnesitelnou povinností.
Chodila jsem hrozně pozdě spát, a vstávaní v sedm ráno byl trest.
Při vyučování jsem se vůbec nedokázala soustředit. Ale bylo mi jasné, že jakmile si postěžuji na únavu, naši mi okamžitě zatrhnou noční příchody domů.
Můj prospěch se velice zhoršil.
Při letní klasifikaci jsem si sama přepsala celkovou známku z D-minus na B-plus a modlila se, aby tátu nenapadlo jít se na mě přeptat do školy. Pořád jsem si slibovala, že se dám do učení a že si známky určitě opravím, jenže jsem nebyla schopná myslet na nic jiného než na Michaela.
Jednou, když jsem na něj čekala, až skončí nahrávání, téměř jsem usnula jako špalek. Měl co dělat, aby mě probudil. Uvědomil si, jak jsem vyčerpaná.
,,Rosie, prosím tě, kolik hodin denně spíš?"
Chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatovala. ,,Asi tak tři nebo čtyři hodiny. Neboj, to bude dobrý, " dodala jsem rychle. ,,Dneska jsem tak unavená, protože jsme psali ve škole nějaký testy."
Mike vypadal, jako že usilovně přemýšlí, a pak mi řekl:
,,Pojď za mnou. Něco pro tebe mám." Mike mě zavedl k autu, otevřel palubní přihrádku a nasypal mi do dlaně hrst malých bílých pilulek.
,,Jestli budeš chtít, vem si je. Pomůžou ti. Nebudeš přes den tolik ospalá. Jak na tebe půjde spaní, dej si jednu, ale ne víc, to by jsi dělala stojky po předsíni!"
,,Co to je za pilulky?"
,,Dávají nám je, když jsme unavení.
Ale neboj se, jsou neškodný. Někam si je schovej a taky je neber každý den. Jen kdybys potřebovala být čipernější."
Michael byl upřímně přesvědčený, že mi pomáhá, když mi nabízí ty své prášky, a jsem si jistá, že ho ani na vteřinu nenapadlo, že by mohly jemu i mně nějak uškodit.
Já jsem ty pilulky neužívala.
Uložila jsem si je do malé krabičky s několika dalšími vzácnostmi, které jsem si tehdy schovávala: dopisy od přátel, drobné dárky od těch nejbližších a nějaké osobní poznámky.
Krabičku jsem měla schovanou na poslední poličce v mé skříni.
Pozdeji jsem zjistila, že to byl dexedrin. Michael ho poprvé začal brát, když nahrávala svou první sólovou desku Off the Wall. Quincy Jones dal pár pilulek Michaelovi, aby vydržel nekonečné nahrávaní a byl neustále kreativní po celý den.
Mike měl jako zpěvák úplně jiný životní styl a v životě nevstával za úsvitu, a tak si zvykl jíst prášky, které mu pomohli být vzhůru celý den.
Taky se mi svěřil, že když byl mladší, polykal skoro každý večer prášky na spaní.
Děsil se nespavosti, a navíc měl strach, že je náměsíčný, protože v dětství ho to párkrát postihlo.
Ve skutečnosti to bylo tak, že jednou jako chlapec vyšel v noci z domu jen v pyžamu a v polospánku, aniž o tom věděl, mířil přes ulici.
Uviděl ho soused, zatřásl s ním a Michael, celý zmatený, utekl domů. Jindy skoro vypadl z okna.
A tak po oněch dvou příhodách už spával s rodiči, aby se mu nic nestalo. Nicméně strach z náměsíčnosti se v něm usadil už na celý život.
_______________________________