Já & Michael

30. Michael Jackson Awards 1984

Bylo 16. ledna roku 1984 a jeden z nejúspěšnějších hudebních producentů William Moore mířil s celou jeho rodinou k Shrine Auditoriu, ve kterém se za necelé tři hodiny měl uskutečnit jedenáctý ročník předávání amerických hudebních cen.
,,Tati a kde že to vlastně sedíme?" zajímala se Megan, která seděla mezi mnou a mým bratrem na zadní sedačce a dívala se vzrušeně na pozvánky, které držela maminka v ruce před sebou, aby si je mohla prohlédnout.
,,Jsou to prý ty nejlepší místa, zlatíčko," prohodil otec, který se bedlivě věnoval řízení.
,,Třetí řada... padesát dva, padesát tři-" zatímco maminka nahlas četla označení našich sedadel, pozorovala jsem z okénka zapadající slunce nad Los Angeles a celou cestu nepromluvila ani slovo.
Byla jsem naštvaná.
Místo toho, abych jela s Mikem jako jeho doprovod, jsem trčela s celou rodinou v dopravní zácpě na Rodeu Drive.
Michael požádal mé rodiče, abych ho na tak vyjímečné hudební události opět doprovázela, ale tentokrát otec razantně jeho žádost zamítl.
Odůvodnil to tím, že se zúčastníme jako celá rodina a to bez zbytečné pozornosti médií.
Michael to přijal, ale já to za nic na světě nemohla skousnout.
Rodiče, především otec, nebyl natolik fascinován Mikovou slávou, aby ustoupil od svých zásad.
Slavnostní róbu na tak ohromnou událost, kterou jsem vybírala skoro celý týden, jsem naštvaně odhodila do kouta svého pokojíčku. Místo krásných šatů jsen si zvolila bílou košili, bílé sako s hedvábnou šálou a bílou sukni. Nic nápadného, jako šedá myš v davu, přesně tak, jak si přál můj otec a já se mu snažila vyhovět.
,,Stihneme to, Willy?" zeptala se maminka s obavou v hlase.
,,Těžko říct. Je zasekaná celá hlavní třída."
,,Ale to se dalo přece čekat," utrousil otráveně můj bráška.
,,Hele mladej. Prosil bych bez těch poznámek," odsekl otec, který prstami netrpělivě bubnoval do volantu a upřeně sledoval dlouhou kolonu před námi.
Vepředu stáli dva muži v policejních uniformách a máváním řídili hustý provoz.
Ach, Miku, v duchu jsem vzdychla téměř slabě rozechvěným hlasem, opřela si hlavu o dlaň a znovu si přehrávala rozhovor mých rodičů, který jsem náhodou slyšela v noci. Probudila jsem se pozdě po půlnoci a už nemohla usnout.
Rozhodla jsem se jít napít trochu pomerančového džusu.
Bosá jsem vyrazila z mého pokoje, dolů po schodech do kuchyně, když v tom jsem odněkud ze zdola zaslechla hlasy. Po špičkách a velice potichu, jako baletka na tanečním parketě, jsem seběhla schody a zamířila k obývací místnosti, ve které moji rodiče o něčem debatovali.
Přitiskla jsem ucho ke dveřím a zaposlouchala se.
,,Michael je hodný muž, Wille," pronesla maminka vážným hlasem,
,,nesmíš zapomenout, kolik toho daroval naší nemocnici. Všem těm nemocným dětem. Myslím si, že bylo naprosto zbytečné, zakazovat naší dceři, aby-"
,,Lásko, uvědom si, že je Michael hvězda první velikosti," skočil William do řeči své manzelce.
Pak nastalo dlouhé ticho.
,,Ty přece víš, že jsem se snažil všechny naše děti už od narození vyvarovat kontaktu s někým takovým. Nedejbože, aby se do někoho slavného zamilovali. Už jen z toho důvodu, že v tom odvětví showbusinessu pracuji již několik let a vím, jak je zkaženej. Dokonce jsem ti to slíbil, copak si to nepamatuješ, drahá?"
Opět nastalo ticho.
,,Ano, vím," ozvala se po chvíli maminka. ,,Ale myslím si, Willy, že pro tentokrát děláš chybu."
,,Chybu?" vydechl otec.
Zadržovala jsem dech a ruce jsem měla sevřené v pěst.
,,Copak ty chceš, aby naše dcera měla zničený život?"
,,Jak to myslíš, Wille? Proč zničený?"
,,Protože se naše nejmladší dcera schází s Michaelem Jacksonem! To je přece ten důvod!" zvýšil trochu hlas. ,,Copak ty to nechápeš, drahoušku? Všechna mediální pozornost se začíná pomalu, ale jistě, upírat směrem k Rose. Zničí jí život a to je přesně to, co si nepřeji. Prostě to nedovolím. Chci, aby naše děti vyrůstali bez pozornosti médii a bez všeho toho humbuku kolem."