Více něž deset let po jeho smrti Michael Jackson nadále fascinuje svět.
Téměř tři desetiletí byla Rosie Moore jedna z Jacksonových stálých a opravdových skal stability. Jejich vztah byl klidný, sladký a skutečný - pečlivě střežené tajemství známé p...
,,Tak co, Rogere, koho tipuješ na vítěze? Nebo koho bys rád viděl vítězem?" Ozvalo se z rádia. ,,Víš sám, jak moc těžká otázka to je," zasmál se Roger. Rádiový přijímač zašuměl. Vypadalo to, že se hlas vytratil, ale pak se znovu ozval : ,,No. Líbí se mi Sting. Kdybych měl soudit podle kvality hlasu, je Michael Jackson jasný. Ale kdybych měl soudit podle toho, kdo bude u lidí jednoznačně oblíbenější, byl by to Sting." ,,Ale to není jednoznačný verdikt, Rogere," ozval se hlas moderátora. ,,Ne, to není, ale momentálně je jediný, který mám." V rádiu to opět zašumělo. ,,Co ty Jacku?" ,,Pro mě je to jednoznačně Michael. Jeho barva hlasu a profesionalita. Ten dneska...-" Billy, který seděl vedle řidiče, otočil na palubní desce kolečkem a rádio utichlo.
V duchu jsem si představovala, jak velký zážitek nás čeká a věřila jsem, že předčí všechny mé představy. Byla jsem nervózní už od rána a postupně se má nervozita více a více stupňovala. Mířili jsme k Shrine Auditoriumu v Los Angeles, kde se měl ten večer uskutečnit 26. ročník udílení cen Grammy, na kterém uznávali úspěchy hudebníků za rok 1983. Dívala jsem se z okénka bíleho mercedesu a pozorovala úchvatný západ slunce nad L.A. Seděla jsem na zadním sedadle vedle Michaela, pohrávala si s prsty a pořád dokola točila diamantovým prstýnkem s věnováním Můj skutečný sever. MJ, což jsem dělávala vždycky, když jsem byla nervózní. Nevím, jak správně popsat pocity, které jsem s blížícím se vyhlášením výsledků měla. Michael jako by mi četl myšlenky. Vzal mou zpocenou dlaň do svých rukou. ,,Jsem rád, že jsi tady, Rosie." Nevěděla jsem, co na to říct, a tak jsem se pouze usmála. ,,Promiň." Zhluboka jsem se nadechla. ,,Jsem trochu nervózní." Michael se usmál a hřbetem ruky mě pohladil něžně po tváři. ,,Se mnou nemusíš být nervózní. Dobře se o tebe postarám." Vyklouzla jsem z jeho náruče a vážně se usmála. ,,Můžu se tě na něco zeptat, Miku?" ,,Vydobyla sis právo ptát se mě na cokoli." Usmál se zářivým a zcela upřímným úsměvem. Ten úsměv mě dostával pokaždé do velkých rozpaků. Milovala jsem ho. ,,Jaký to je pocit?" vyhrkla jsem bez přemýšlení. ,,Jaký je to pocit, jít tam mezi všechny ty lidi, mezi tisíce očí, který tě bedlivě pozorují. Ty se nebojíš, Miku?" Michael se na chvíli zamyslel. ,,Když jsem vystupoval s bratry vůbec jsem nebyl nervózní. Byl jsem malý kluk a přišlo mi to naprosto přirozený. Jako kdybych přímo na těch zaprášených prknech v různých hudebních klubech vyrostl. I když své bratry miluji, čím víc jsem byl starší, moc jsem se s nimi necítil. Jednoho dne za mnou přišel chlápek z nahrávacího studia s nabídkou natočit vlastní videoklip. To bude ono, pomyslel jsem si. Čím dál víc mi začalo docházet, že budu mnohem raději vystupovat sám za sebe a zpívat vlastní písničky. Natočil jsem první album. Ty písničky bezpochyby hodně nastartovaly mojí sólovou kariéru, a já si díky tomu vždy, když jsem na podiu, užívám tu záplavu euforie, která s tím přichází. Když zpívám před lidmi, oni tleskají nebo zpívají se mnou moje texty, tak je to ten největší pocit štěstí, který momentálně zažívám." Michael se na chvíli odmlčel a pak se na mě znovu podíval. Tentokrát trochu se zamračeným výrazem. ,,Zpočátku jsem byl ale šílený trémista. Přiznávám. Musel jsem se rozdýchávat, klepaly se mi kolena, třásl se mi hlas, byl jsem hrozně nervní a celou dobu na pódiu jsem jen myslel na to, kdy už budu mít vystoupení za sebou. Ale když vše skončilo, tak najednou přišel nával euforie. Ta euforie, Rosie." Vydechl doslova Michael, jako by se právě probudil z nějakého snu. Sledoval můj výraz a pak mi ruku sevřel pevněji. ,,Při vystoupení, při předávání cen, ať je to kdekoli, ta euforie se vždy dostaví. Aktuálně už ovšem je těch veřejných výstupů tolik, že to ze mě opadlo a užívám si všechen čas, kdy na pódiu jsem. Snažím se zůstat stejný a nenechat si to stoupnout do hlavy a doufám, že se mi to úspěšně daří. I tak na to má občas někdo opačný názor, ale naštěstí ve většině případů, když se s těmi lidmi poznám víc osobně, nikdo z nás neřeší, jaký má čísla prodeje a jen se v pohodě bavíme a neděláme mezi sebou žádný rozdíly. Vždycky se snažím vystupovat tak, aby to co nejvíc odráželo, jaký doopravdy jsem." Naše auto odbočilo na příjezdovou cestu k domu na okraji čtvrti v Beverly Hills. Fascinovaně jsem se dívala na Mika a přitom mě zasáhla směsice pocitů. Krásných pocitů, které byly plné hrdosti nad tak ohromnou lidskostí tak slavného člověka. ,,Cítím, že fanoušci jsou tam pro mě a já tam chci být zase pro ně." pokračoval Michael a usmál se na mě. ,,Myslím, že se jim to snažím sdělovat poměrně dost často, ale i tak jim nedokážu dostatečně poděkovat za to, že tady se mnou jsou. Za to, že se jenom podívají na můj nový klip nebo že si koupí mojí novou desku. Protože bez těch, co mě podporují, bych nebyl tím, kým jsem, a nemohl bych si plnit svůj životní sen." Dívala jsem se Mikovi do jeho hlubokých hnědých očí a snad jsem ani jednou nemrkla. Sotva jsem si všimla, že auto zastavilo a Billy vystoupil. Tenhle krásný, talentovaný a velice úspěšný mladý muž, k němuž všichni vzhlíželi, mi odhalil takové přiznání. Ticho přerušil Mikův něžný hlas. ,,Potřebuji tě, Rosie, a mám k tomu spoustu důvodů. A budu tě potřebovat celý život." Uchopil mě do náruče a přivinul k srdci. Přitáhla jsem si jeho obličej, až jsme se téměř dotýkali nosy. ,,Miluji tě," zašeptala jsem. Políbil mě. Jazykem mi vnikl mezi rty a pevně se mi přisál na ústa. Byl to velice jemný a něžný polibek. ,,Já tebe víc, Rosie," zašeptal. Opřeli jsme se o sebe čely a já se utápěla v hlubinách Mikova kaštanově hnědých očí. Doslova bych se v nich utopila, kdyby Bill nezaťukal na okénko a pak prudce neotevřel zadní dveře mercedesu. Leknutím jsem se od Mika odtrhla. Do auta skočil pištící Emmanuel. ,,Rosie! Miku!" Objal mě pevně kolem mého krku a vlepil mi džentlmenský polibek na tvář. ,,Páni. Tobě to tak sluší!" hvízdl Emmanuel a usadil se mezi nás. ,,Kovboji," smál se Michael a nastavil mu svou dlaň. ,,Jsi připravený na pořádně velkou jízdu?" ,,To si piště, pane!" odpověděl natěšený Emmanuel a vší silou plácnul Mikovi do ruky. ,,Nandáme jim to!" vykřikl malý kovboj, který měl na sobě černý smokingový oblek ušitý na míru. Oba jsem se rozesmáli. Auto se rozjelo. Byli jsme kompletní. V tu chvíli jsme si to ještě neuvědomovali.... Michael, já a Emmanuel jsme byli na cestě.... Na cestě přepsat hudební dějiny celého světa.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
🖋🖊🖊🖊🖊🖊🖊🖊🖊🖊🖊🖊🖊🖊🖊🖊
Moji drazí, hluboce doufám, že se vám nová kapitola líbila. Jsem ráda za každou odezvu k tomuto příběhu, který píšu z čisté lásky k tak talentovanému člověku jako byl Michael. Každou kapitolou se snažím udržet váš kontakt s tímto MJ světem. Děkuji vám za velice krásné komentáře a hvězdičky... Stejně tak jako Michael choval úctu ke svým fanouškům tak i já si vás velice vážím. Tak zase naviděnou u další kapitoly... PS: Kdo se těší??? 😉
