Game on

Kapitola 11: Promin

"P-peter?", podaří se mi zašeptat, jakmile šok trochu upadne, ale stále tomu nevěřím.

Jeden z mých nejlepších kamarádu, jedna z osob, které se se mnou první den na střední škole začali bavit a kteří mi ukázali široký, skutečný úsměv na tváři, mě teď zradili. Bodl mě do zad, tvrdě.

Nebudu lhát. Bolí to, bolí mě jeho zrada v mém srdci, cítí se jako by se mi do srdce zabodla dýka.

Ve chvíli kdy jsem uviděla Petera, slyšela jsem, že moje srdce si udělalo přestávku, není to jako když dostaneš kopačky, nebo jako kdybys slyšela, že tvůj kamarád o tobě šíří pomluvy, ale jako když zjistíš, že žiješ ve lži. Všechny okamžiky, které jsem zažila s Petrem, byly pravda nebo jen hra? Záleží mu na mě vůbec?

Já vím, zní to jako můj svět roztroušený kolem mě, jako by mé srdce bylo zlomené, ale není to tak úplně pravda, hlavně je to kvůli šoku že ho vidím mezi všemi lidmi co stojí u dvěřích a že mluví  s mými únosci.

Bolí to, ale brzo to přestane.

Jsem smutná, ale brzy hněv nahradí mé zoufalství.

Jsem zmatená a budu chtít odpovědi.

Petr mě bodl do zad, ale já si vezmu dýku a zabodnu ji do jeho srdce. Chci, aby citíl stejnou bolest jako já a nechat ho, aby pochopil, jak moc mě to bolí.

Chystám se mu dostat pod kůži, chci se pomstít.

Bez boje neodejdu a ukážu mu peklo.

Když jsem hluboko v mých myšlenkách tak si neuvědomuju, že všichni v místnosti jsou ticho, až do teď.

Tisíce různých otázek naplňují mou hlavu a nějak se můj mozek rozhodne zeptat Petera na nejméně důležitou.

"Ví o tom Patricia?" Je to jeho přítelkyně, moje kamarádka, je také součástí toho všeho, nevím, jak budu reagovat, ale určitě vám mohu říct jednu věc.

Budu mít problém někomu důvěřovat.

Peter se setká s mým pronikavým pohledem a zavrtí hlavou. "Ne, ona to neví a ani nemám v úmyslu jí to říct."

"A Parker?" Zeptala jsem se, aniž bych mu na tváři ukazovala mé pocity. Upřímně řečeno, překvapuje mě, že s ním můžu dokonce mluvit, aniž bych se ho nezabila, nebo se ho nesnažila uškrtit, ale pak je tu můj kotník, který bolí téměř stejně jako moje srdce.

Ještě jednou Peter zavrtí hlavou. "Jenom já, Allie."

Oslovil mě mou přezdívkou tak mi říkal  Peter a Lindsey , ale teď, když to slyším, že to vychází z  jeho úst, mrazí mě v zádech a způsobuje, že se mi chce zvracet.

"Neříkej mi tak", vyplivla jsem jsem na něj co nejvíce jedu ústech.

Hněv, který ve mě víří, potlačuje trochu bolesti v kotníku, ale na okraji mých očí jsou slzy a Will, který stojí u Petra u dveří, si toho všimne.

"Kámo," řekl Nickovi, "měli byste se ji podívat na kotník, hned."

Cítím, že se Nick začal hýbat a umístil jednu z jeho rukou na mé rameno a obrátil mou tvář k němu. Když viděl mé slzy, uviděla jsem něco, co vypadalo, jako sympatie v jeho temných očích, a rychle to zmizelo.

"Pojď jdeme do koupelny a zavážeme ti kotník," vzdychne a já okamžitě zatřesu hlavou.

"Ne, jsem v pohodě" Snažím se znít co nejklidněji a abych neprojevila žádnou bolest, ale Nick snadno prohlédne mou lež.