Game on

Kapitola 7: Problémy

Poté, co mě Nick nuceně přivedl zpátky do svého pokoje jsem na něj zírala a on jen seděl na pohovce a nic nedělal. Trvalo to skoro hodinu, než vzdychl a odešel z pokoje. Od té doby, co jsem chodila po místnosti a hledala něco užitečného,  co by mi pomohlo dostat se odtud ven, jsem nenašla vubec nic.

Slyším cvaknout zámek ve dveřích a Nick vejde znovu do místnosti.

"Chceš si ted promluvit?" zeptá se a prohlíží si mě od hlavy až k patě. Snažil jsem se pociťovat pocit neklidu a jen jsem se na něj podívála.

Zvedne obočí. "Myslím, že to musím udělat."

Díky, řekl, zamkne dveře a udělá pár kroků směrem ke středu pokoje a uzavírá mě. Vím, že nemám kam jít, vedle mě je police, za mnou zed a před mnou on. Můžu jít do leva směrem k pohovce, ale k čemu by mi to bylo? Několik dalších vteřin návíc, jo, ale to by ho pravděpodobně pobavilo, nebo by ho to otravovalo. Jelikož mu nechci udělat radost, z toho, že mě přemohl, nebo, na mě byl naštvanej a přiměl mě, abych za to zaplatila, zůstala jsem stále stát na mém místě. Ignoruju nutkání odvrátit se od něj, když se jeho tělo pohybuje blíž k mému tělu, je jen pár centimetrů ode mě.

"Mluv," zašeptá mi do ucha a já zatřesu hlavou na odpověd. Pak najednou cítím, jak mi okusuje ušní lalůček, otočím na něj obličej, abych ho zastavila. Bohužel jsem obrátila svou tvář k němu a jeho reakce byla rychlejší než moje. Když jsem otočila hlavu, rychle přesunul svě rty z ucha k mé tváři a snažil se mě políbit v koutku úst. Trochu povzdechne, když se odvrátím a snaží se své rty dokonale umístit na ty moje.

"Přestan," říkám, snažím se, aby to znělo, jako povel, přestože to nakonec znělo jako kňučení.

Doslova jsem cítila je úsměv.

"Podívejme, kdo tu teď mluví," říká posměvavým tónem a už jsem skoro zakoulela očima, ale jsem příliš otřesená na to, abych to vlastně udělala.

Když se mi někdo líbí, nebo je v pohodě, jsem opravdu milý člověk, ale jestli je to někdo, kdo se mi nelíbí, jako Nick, můžu být opravdu sarkastická a hrubá.

Milá Alex se proměnila v sarkastickou, drzou Alex, ale nemůžu říct, že je to moje chyba, protože není. Je Nickova.

Cítím, jak mi Nick davá ruce kolem pasu a já se snažím dostat z jeho sevření.

"Zase jsi potichu," ušklíbl se a já po něm hodila zlý pohled.

"Nech mě být, chci být sama, vykřikuju ..." Nick mě přerušil.

"Ach, ah, ah. Nemluv takhle, nechci, aby taková špinavá slova vyšla z tvých nádherných úst."

Kousla jsem se do rtu a uvažovala jsem o tom, jestli bych mu to měla říct. Rozhodla jsem se to udělat.

"Kretén."

Nick si zamumlal něco pod vousy, protáčí oči a na několik vteřin nakloní hlavu nahoru ke stropu, než se na mě zadívá.

"No ... varoval jsem tě, a ty jsi porušila dvě moje pravidela," říká. "Neuposlechla jsi můj příkaz a ty ..." Tentokrát jsem ho přerušila já.

Vlastně jsem právě porušila jen jedno z tvých  pravidel ", říkám s náznakem nerozvážnosti v mém hlase," protože technicky jsem neřekla nic špatného, jenom jsem komentovala to, co jsi řekl. A nemusíš být naštvaný jenom proto, že jsem ti řekla pravdu."

"Nové pravidlo", zasyčel Nick a hodil po mě smrtící pohled, "žádné klení". S tím se jeho nálada najednou opět změní a nahodí úšklebek. 

"Teď tě musím potrestat a myslím, že přesně vím, jak." Má na tváři zastrašující úsměv a hned mě začíná mrazit po zádech a mé srdce začne bít desetkrát rychleji, otačí se a jde do koupelny. Předtím než budu mít čas přemýšlet o tom, jak bych se dostala z toho, co pro mě plánoval, vrátí se s lepící páskou v ruce. 

Nakrčím obočí a snažím se skrýt strach, který nyní otřásá mým tělem. Co mi chce udělat? Ach, bože co když mě bude bít? Nebo ještě hůř, co když on ...

"Pojď sem," říká, než stihnu dokončit větu v mé hlavě. Podívám se na něj s prosbou v očích, ale zůstanu stát na místě.

"Pojď sem," opakuje znovu a něco v jeho hlase mě nutí pohybovat se směrem k němu.

Jakmile stojím před ním, vezme si kousek pásky a přilepí mi ji přes ústa. Snažím se obrátit obličej , když mi přilepuje pásku přes ústa, ale chytí mi silným stiskem bradu rukou a druhou rukou přilepí pásku na moje ústa. Podívám se na něj smrtícím pohledem a on se jen usměje a hrubě mě chytí za ruku.

Hodí mě na postel a vytahuje něco co je pod matrací. Jsou to pouta.

Než se stihnu dostat z postele, pevně mě drží za levé zápěstí, na které mi připevní jeden konec pout k posteli. Připevnuje druhý konec pout k posteli a když se snažím dosáhnout pásku, která zakrývá mé ústa svou volnou rukou, uchopí mé štíhlé prsty a zavrtí hlavou.

"Ne, pro něco si půjdu a když tě uvidím bez té lepící pásky na ústech až se vrátím, fyzicky ti ublížím. Rozumíš tomu? "Pokývala jsem hlavou a snažila se zabránit tomu, aby mi moje slzy nezačali téct dolů. 

Nick zmizí ve dveřích a ani se neobtěžuje zamknout je, protože ví, že stejně nemůžu utéct kvůli tomu, že jsem připoutaná.

Vrátí se o několik minut později s dalšíma poutama v ruce, které jsou v černé látce v kroužcích. Zavírá a zamyká dveře a pak zamíři k posteli a lehne si vedle mě. 

"Teď buď hodná holka a nekřič", říká, když položí jeden konec povlečených poutek kolem mého volného zápěstí."Ach, počkej, to stejně nemůžeš ani udělat", vysmívá se mi a pak k mému zděšení, položí druhý konec pout kolem vlastního zápěstí. 

Ne ... zavrtím hlavou a mé černé vlasy tančí kolem mého obličeje , ale všechno, co od Nicka dostanu, je úšklebek. Bože, opravdu mu chci jednu vrazit.

Natáhne se druhou rukou pro dálkové ovládání k televizi. Zapíná ji a přepíná na kanál, na kterém momentálně vysílají  epizodu "amerického hororového příběhu".

"No," říká a obrátí se ke mně, "to není až tak špatný, že? A neměj strach, nic hnusnýho ti neudělám, nejsem takový typ chlapa.  Pouta jsem ti dal jen proto, abych ti dokázal, že mám pravdu. Nemůžeš utéct ani z tohoto domu ani ode mně. Takže to není až tak špatný, co? " 

Podívám se mu do očí, ale neodpovídám mu, nevím, co chce, abych řekla.

"Odpověz", říka a já zatřesu hlavou jako odpověď, protože nemůžu mluvit.

"Dobře," usměje se Nick, "protože to právě začalo."